Powered by Seat

HOPRG_2110a

„Synové se odstěhovali, já zůstala sama s kocourem. Ten se mi ale ztratil, a tak jednoho dne přišel syn tady s Beníkem. Předtím jsem říkala: ‚Je vyloučeno, abych měla psa!‘ Dnes si nedovedu představit život bez něj. Když jsem před několika lety ještě prodávala v bytovém textilu v Nuslích, tak jsme tam ze Starého Města, kde bydlím, chodili s Beníkem každý den pěšky. Po Náplavce k železničnímu mostu, přes Fidlovačku, až do Nuslí. Jednou bylo mokro po dešti, já na chodníku špatně šlápla, uklouzla a spadla. Narazila jsem si žebra a nemohla vstát. Beník tam u mě seděl, koukal, nevěděl, co se děje. Říkala jsem mu, že musí chvíli počkat. On se mě ale začal snažit podebrat – čumákem lezl pode mě, aby mi pomohl se zvednout. To mě dostalo. Má užasné srdce, to mi o něm říkají všichni pejskaři. Jednou jsme šli po Starém Městě kolem jedné hospody a stál tam nějaký Angličan. Beník k němu přišel, posadil se a koukal na něj. Ten pán se k němu sehnul a začal si ho hladit. Po chvíli jsem koukala, že mu po tvářích tekly slzy, Beník mu je olizoval. Pán na mě začal mluvit anglicky, já mu nerozuměla, a tak šel dovnitř pro číšníka, který mi to překládal. Říkal, že mu tři týdny předtím zajeli psa, který vypadal úplně stejně. Beník to musel vycítit. Jindy jsme šli a on zase přiběhl k jedné rodině japonských turistů a začal jim dávat ‚pac‘. Koukala jsem na ně a oni se mu najednou začali klanět. Zeptala jsem se na to pána, co tam prodával u stánku, kterému prý vysvětlili, že v něm viděli ducha své zesnulé babičky. Pořád s ním zažívám podobné věci, různá setkání s lidmi. Úplně mi to změnilo život. Dříve jsem přišla domů a musela hned zapnout rádio. Dnes je tam on. Je to můj parťák, který mě nikdy nezradí. Jen se s ním v létě nemůžu jít ani vykoupat do rybníka, protože vždy skočí za mnou a ‚zachraňuje mě‘ – tlačí mě zpátky na břeh. A když jdu něco vyřizovat do města a trvá mi to déle než obvykle, tak on trucuje a přinese mi jen jednu bačkoru. Na druhou si lehne. Je s ním legrace. Když je mi naopak smutno, tak si mi lehne na nohy a hlavičkou se ke mně lísá. Víte, ono se říká, že štěstí se nedá koupit. Ale já jsem zjistila, že dá – koupíte si psa.“

/

„My sons moved away and I stayed alone with my cat. But he got lost and one day my son came and brought this Benny. Before that I used to say I didn’t want a dog. Now I can’t imagine my life without him. A few years back when I worked in a textile store in Nusle, we used to walk there all the way from Old Town along the river bank up to the railway bridge, through Fidlovačka until we reached Nusle. Once it was wet after the rain, I slipped on the sidewalk and fell down. I injured my ribs and couldn’t stand up. Benny sat by me, observed, didn’t know what was going on. I was telling him he had to wait a while. He tried to scoop me with his muzzle to help me get on my feet. That got me. He has a wonderful heart, all people who have dogs tell me that. Once we walked in Old Town and we passed an Englishman standing by a pub. Benny approached him, sat down and looked at him. The man bowed down and started caressing him. After a while I saw him crying and Benny was licking the tears off his face. The man talked to me in English but I couldn’t understand him so he went inside for the waiter who translated for us. He told me that three weeks ago a car hit his dog who looked just like Benny. Benny must have felt it. Or once he ran towards a Japanese fanily and started giving them his paw. I watched them and suddenly they started bowing down. I asked a guy who was selling stuff at a near stand and they explained him that they had seen a spirit of a late grand-mother in him. I go through such things with him all the time. It changed my life. Before him I had come home and switched on a radio. Now he’s there. He’s my buddy who will never betray me. Only in the summer, I can’t go swimming with him as he constantly tries to save me – pushes me back to the shore. When I go run my errands and it takes me more time than usually, he gets upset and brings me only one slipper. He lies on the other one. He’s a lot of fun. When I’m sad he lies on my feet and nuzzles up with his head. You know, people say you can’t buy happiness . But I realized you can – you can get yourself a dog.“