Powered by Seat

HOPRG_2112a

„Celý můj život byl práce, práce, práce. Před válkou odešli všichni chlapi z vesnice do pohraničí, zůstaly jsme tam jen ženy a děti. Dělala jsem od šesti let, kdy jsme začínaly pomáhat při žních, až do sedmdesáti. Ale žádná práce mi nikdy nevadila, věděla jsem, že všechny generace přede mnou to měly horší. A tak jsem se pořád učila nové věci a ze zemědělství jsem se přes práci v závodní jídelně a v různých výrobních podnicích dostala až do Strojimportu, na zahraniční obchod. Zrovna nedávno jsem si sedla a představila si celý svůj život. Řekla jsem si: Vezmu to celé, od začátku. A řeknu vám – ne, že bych tam neměla hezké chvilky, měla jsem, ale prožila jich i hodně blbých. Většinou s lidmi, co si mysleli, že musí mít všechno. Říkala jsem si: Proč jsou lidé tak chamtiví? To jsem viděla už za té války. Mnoho lidí, Čechů, udávalo. Třeba byla učitelka ve škole, někdo na ni něco řekl, Němci ji sebrali, odvedli k lesu a zastřelili. I když byla půl roku v jiném stavu. To se stalo ve vedlejší vesnici. Teď ve stáří se mi podobné věci vybavují víc a víc. Vždy si říkám: Do háje zelenýho, vždyť jsme mohli žít všichni jinak, i s těmi Němci. Ale lidé jsou vždy dobří a špatní. A je to smutné, ale myslím si, že vždy zvítězí spíše ti špatní. Že vždy zvítězí spíš zlo než dobro. Alespoň během mého života to tak často bylo. A já byla hloupá, že jsem vždy všechno brala moc poctivě. Když mi v obchodě zapomněli napočítat máslo, tak jsem se vrátila.“

Když jsme se loučili, tak mi řekla: „Ať docílíte toho, co chcete – to přeju každému mladému člověku. Já vím, že vy mladí jste chytří a že se hned tak nedáte. Pořád věřím, že to ještě můžete všechno předělat. Že vy mladí to máte v rukou.“

/

„My whole life was work, work, work. When all men had left our village before the war, just us – women and children – stayed behind. I worked from when I was six when we started to help during the harvest time, until I reached seventy years. But I didn’t mind any work, I knew all generations before me had tougher lives. So I kept on learning new things and from agriculture I moved through my job at a factory canteen and various other factories to work at Strojimport which handled international trade. I have sat down recently and imagined my life. All of it, from the very beginning. And I can tell you – not that I wouldn’t have nice moments, I did, but I went through some difficult ones as well. Mostly with people who wanted to have it all. I thought: Why are people so greedy? I could see that during the war. A lot of people, the Czechs, reported on others. For instance, a teacher at school, someone turned her in, the Germans took her to a forest where they killed her. Even though she was six months pregnant. This happened in the neighbouring village. Such things keep on coming back to me more often at my age. I keep on thinking: What the hell, we could have lived differently, even with those Germans. But people are both good and evil. And it’s sad but I think that the evil ones are prone to win. That the evil wins over the good. At least it was so during my life. And I was silly that I took everything so honestly. When they forgot to put butter on my check at a store, I came back to report it.“

When we were saying bye, she told me: „I wish you achieve whatever you want – I wish it to all young people. I know that you young ones are clever and that you don’t give up so easily, I still believe that you can change the world. That you have it in your hands.“