Powered by Seat

HOPRG_2123a

„Od začátku jsem měla hrozně komplikovaný život. Narodila jsem se ve Francii a moje matka měla ráda jen chlapce. Jeden syn jí zemřel, chtěla dalšího, ale narodila jsem se já. A tak jsem to odskákala – trvale mne neměla ráda. A dávala mi to jasně najevo. Po čtrnácti letech se narodil chlapec, můj bratr, a ve všem byl na prvním místě. Dala mu vše, včetně veškerého majetku – a že ho neměla málo. Když jsme po její smrti přišli před notáře, tak tam bratr – tehdy už dospělý člověk – sám prohlásil: ‚Matka ji neměla ráda, ona neměla ráda holky! Ty peníze patří mě!‘ Řekla jsem: ‚Nechte mu je.‘ V podstatě jsem bratra sice vychovala já, ale matka ho skutečně zbožňovala. Byl milovaný, opečovávaný. Když jsem čekala první dítě, tak mu bylo devět let. A on se jí tehdy zmrzačil. Měl úraz, při kterém nastala klinická smrt. Lékaři ho dali dohromady, ale na čtyřech místech měl rozdrcenou lebeční kost. Matka to viděla a strašlivě křičela. Byla to pro ni obrovská rána. Bratr je dnes už trojnásobný doktor věd, takže ten úraz na činnost jeho mozku neměl vliv, ale po fyzické stránce vypadá velice mizerně – viděla jsem ho před několika lety. Celý život jsem byla ateistka, ale tenkrát jsem začala věřit, že nad námi něco je. Že ta nespravedlnost té matky se jí nějakým způsobem vrátila. Že ji někdo potrestal. Zemřela, když mi bylo padesát let. Když jsme se tehdy s bratrem dívali jak leží v rakvi, tak on plakal a já měla hrůzu. Měla jsem strach, aby se znovu neprobudila, aby znovu nevstala a znovu mě neproklínala. To skutečně dělala – věčně mě proklínala, od malička. Cokoliv jsem udělala, nebo neudělala, tak odpovídala: ‚Proklínám tě!‘ Přišla jsem se na ni podívat v dospělosti, když už jsem byla vdaná – zazvoním, pozdravím: ‚Proklínám tě!‘ Nemělo to logiku. Byla velmi zvláštní člověk a velmi mi zkomplikovala život. Nedlouho po její smrti jsem šla z legrace k jedné jasnovidce a ta to všechno viděla. Rozplakala se a popsala mi podrobně vše, co se mi stalo, i vše, co se teprve mělo stát. Řekla: ‚To děťátko chodilo bosé po ostnech. A ty ostny v sobě bude nosit až do své smrti.‘“

/

„I have had a complicated life from the very beginning. I was born in France and my mother liked only boys. Her first son died and she wanted to have another but she had me. I had it on my plate all the time and she was very persistent in showing it. Fourteen years after I was born, she had my brother and he became my mother’s favorite. She gave him all – including all our property – and she wasn’t poor. When we went to see a notary after her death, my brother – a grown-up man at that time – stated in front of him: ‘My mother didn’t like her, she didn’t like girls. I should have all the money!’ So I said: ‘Give it to him.’ I brought him up in fact but my mother adored him. He was well taken care of. He was nine when I was expecting my first child. And he got crippled. He had an accident and ended up in a clinical death. Doctors put him somehow together but he had a fracture in four parts of his skull. Mother saw him and started to shriek. It was a huge blow for her. My brother has a three PhD. diplomas today so the accident didn’t obviously affect him but he looks really miserable – I saw him a few years back. I had been atheist throughout my whole life but back then I started to believe that there was something above us. That my mother’s injustice turned back onto her. That she got punished eventually. She died when I was fifty years. I remember seeing her in her coffin – my brother was crying and I felt horror. I was afraid she might wake up and started cursing me. She used to do it from when I was little. Whatever I did, or didn’t do, she used to say: ’I curse you!’ I came to see her when I was grown-up, already married – I ring a bell, say hello: ‘I curse you!’ There wasn’t any logic behind it. She was a very peculiar human being and she had complicated my life a great deal. I went to see a psychic not very long after my mother’s death and she saw it all. She started to cry and described everything, both my past and my future, down to the slightest detail. She said: ‘The small child used to walk on thorns. And she will have those thorns within until she dies.’“