Powered by Seat

HOPRG_2124a

„I’m a writer so I have a lot of work and little money. But it’s fun, especially the writing part. Because stories are what I love the most – I knew it already as a small child. The best part of the day was when my grandmother started to read to me. I was three, four years old but I still remember a baby’s book about a teddy bear, I must have heard it ten thousand times. Later, as I was growing up, I read a lot of books and after high school I went to study Philosophy. I worked at the university, I basically tried to become a professor. But after my PhD. I realized that there’s a point reached in history of a classical philosophy which you just can’t surpass. Hegel specified a way how human beings can attain knowledge in such a detail, so completely, that it’s simply unsurpassable. You have to approach it in different way – and many German, French and other philosophers after Hegel did. But I was still convinced that all of them were missing something. Then a I read a book by Schelling who said that the real act of understanding human beings was not through specific, mathematically and logically based knowledge but through telling stories. Freud and Jung, psychologists, were also talking a lot about stories, they were interested in a story of each individual that came to them. So I gradually realized that stories are essential.“

„Take ants, for example. They are guided by their scent – certain pheromones tell them where to go, when to go, what to do. Ants don’t see well, they don’t hear, but they have a great sense of smell. So when we look at colony of ants, it’s not what we see that is the most important. If we could make those ant scents visible, on the other hand, we would see the real ant world. Similarly, I think that human beings are guided through their lives by stories. By narratives. Not by cold hard facts, not by logical, rational argumentation. Just look on big scale things – on ISIS, on what happened in Germany before the war, on what’s going on now in the United States with Trump. He’s a big storyteller, his election campaign was story-driven, not fact-driven. He says complete bullshit but since he says it in a form of a story, people are interested in hearing it.“

„I had the fortune to become a father very early in my life – my daughter is now twenty-three. I was sixteen years old when my girlfriend got pregnant. It was a difficult time for us. But back then, having very little knowledge about anything, I instinctively constructed a narrative of a kind. I said to myself: ‚Alright, this happened, now I have to do things which will be hard and frightening‘ – I had to work a lot to sustain the family and I had to engage in the relationship with my girlfriend on a completely different level – but I started to think about those things as a part of an adventurous story. Something like: ‚I’m now the hero knight in shining armor and I’m venturing into a very dark forest, an unknown land.‘ For example, during my studies I had seasonal jobs in a meat production, in all kinds of construction businesses or in a brewery. There I had to get up at 4 a.m. every morning and since it was in the middle of nowhere, I was coming back home at 9 in the evening. But I took this story and thanks to it I oriented myself to the situation. At that time I still didn’t know that both Jung and Freud thought that these kind of hero stories are what makes people to live a fulfilling life. A life in which one realizes that challenges are not problems but something that makes it all worth-while.“

/

„Jsem spisovatel, takže mám hodně práce a málo peněz. Ale je to zábava, především samotné psaní. Protože ze všeho nejvíc miluji příběhy, to jsem věděl už jako malý. Moje nejoblíbenější část dne byla, když mi babička začala předčítat. Byly mi tři, čtyři roky, ale dodnes si pamatuji dětskou knížku o medvídkovi, musel jsem její příběh slyšet tisíckrát. Později, když jsem dospíval, jsem přečetl hodně knih a po střední škole jsem šel studoval filosofii. Pracoval jsem na univerzitě a v podstatě jsem se snažil stát profesorem. Ale po doktorátu jsem si uvědomil, že v dějinách klasické filosofii již nadešel moment, který v podstatě nelze překonat. Hegel popsal způsob, jakým lidé mohou nabýt poznání, tak detailně a úplně, že je to zkrátka nepřekonatelné. Pochopil jsem, že k tomu člověk musí přistoupit jiným způsobem – a mnoho filosofů po Hegelovi, Němci, Francouzi i jiní filosofové, tak učinili. Ale přišlo mi, že všem v jejich výkladu něco chybělo. Pak jsem si přečetl knihu od Schellinga, který řekl, že lidem lze porozumět nikoli prostřednictvím konkrétního, na matematice a logice založeného poznání, ale skrze vyprávění příběhů. Freud a Jung, psychologové, také hodně mluvili o příbězích. Zajímal je příběh každého člověka, který za nimi přišel. Postupně jsem si tedy uvědomil, že příběhy jsou pro lidi zcela zásadní.“

„Podívejte se například na mravence. Ti se orientují podle pachů – určité feromony jim říkají kam mají jít, kdy tam mají jít a co tam mají dělat. Mravenci mají špatný zrak, neslyší, ale mají skvělý čich. Takže když před sebou máme mraveniště, tak to, co vidíme, není to nejdůležitější. Pokud bychom, na druhou stranu, mohli učinit viditelnými ony mravenčí pachy, tak bychom nahlédli jejich skutečný svět. Podobně si myslím, že lidé se ve svých životech orientují prostřednictvím příběhů, jejich vyprávění. Ne skrze strohá, studená fakta a logickou, racionální argumentaci. Jen se podívejte na světové události – na ISIS, na to, co se stalo v předválečném Německu, nebo na to, co se dnes děje ve Spojených státech. Trump je velký vypravěč příběhů, jeho volební kampaň byla postavena na příbězích, ne na faktech. Říká naprosté bláboly, ale jelikož je říká v podobě příběhů, tak mu lidé naslouchají.“

„Měl jsem to štěstí, že jsem se ve velmi raném věku stal otcem – mé dceři je dnes dvacet tři. Když mi bylo šestnáct let, moje přítelkyně otěhotněla. Byla to pro nás obtížná doba. Ač jsem tehdy skoro o ničem nic nevěděl, tak jsem si v sobě instiktivně vytvořil určitý příběh. Řekl jsem si: ‚Dobrá, taková je situace, teď budu muset zvládnout věci, které budou těžké a děsivé‘ – musel jsem pracovat, abych rodinu uživil a také jsme museli s přítelkyní rozvinout náš vztah na na zcela jiné úrovni –, ale začal jsem o tom všem přemýšlet, jako by to byla součást nějakého dobrodružného příběhu. Něco jako: ‚Teď jsem tedy rytíř v zářivé zbroji a vydávám se do temného lesa, do neznámé země.‘ Brával jsem například během studií různé sezonní práce – v masokombinátu, na stavbách nebo v pivovaru. Tam jsem musel vstávat každý den ve čtyři hodiny ráno a jelikož to bylo daleko a uprostřed ničeho, tak jsem se domů vracel v devět večer. Ale vzal jsem si ten příběh a s jeho pomocí jsem se v té situaci zorientoval. V té době jsem ještě nevěděl, že jak Freud, tak Jung se domnívali, že právě tento typ hrdinských příběhů činí lidský život naplňujícím. Že z něj dělají takový život, běhěm něhož si člověk uvědomuje, že překonávání překážek neznamená problém, ale něco, díky čemu to všechno stojí za to.“