Powered by Seat

HOPRG_2131a

„Jsem trochu takový snílek. Je mi šestnáct, jsem vlastně pořád dítě, ale zároveň jsem už prožila několik věcí, které mne donutily předčasně dospět. Začala jsem víc přemýšlet kdo jsem, proč tu jsem, jak dlouho tu budu. Řekla bych, že to jsou normální existenční otázky, které lidi v mém věku řeší, ale mě to potkalo už ve dvanácti letech. Až do třetí třídy jsem bydlela střídavě v Česku a v zahraničí. Byla jsem zmatená, nevěděla, jestli mám mluvit rusky, jestli mám mluvit anglicky nebo česky. Táta byl hodně silný alkoholik, s mámou se později rozešli. Nedávno jsem si prohlížela fotky z dětství a uvědomila si, kolik věcí jsem v sobě dokázala potlačit. Ta malá, ublížená hlavička to všechno dala pryč, vymazala všechny vzpomínky s ním. Pak jsem tedy žili už v Čechách, jen s mámou. Ta je dnes už v pohodě, ale tehdy ten rozchod jeden čas nedokázala zvládat a do toho měla lucidní noční můry. Máme to v rodině – pořád se hrabeme v hlavě, až z toho máme lucidní sny. To je, když máte sen, najednou si uvědomíte, že sníte a začnete ten sen vědomě ovládat. Já si už v dětství vytvořila krásný snový svět, do kterého jsem prchala téměř každou noc. Měla jsem tam les, měla jsem tam houpačku z oblak a krásné stříbrné jezero. Představovala jsem si, že jsem víla, seděla jsem na té houpačce a houpala se. Ani jsem nepotřebovala hýbat nohama, jen jsem si tak poletovala a cítila ohromnou volnost. To se mi líbilo daleko víc než realita, kde starší sestra začínala s drogama a máma pila. Jenže pak se mi to v jeden moment také obratilo v noční můry. Ještě před třemi dny jsem je měla. Jsem v temnu, plácnu sebou na zem a jediné, co cítím je hladký, studený povrch. Dlaždice. Studí mě do tváře. Potom utíkám před sebou samou, slyším se, jak křičím. Je to šílené – sice během toho spím, ale probudím se z toho úplně vyčerpaná. V tom snu si sice uvědomuji, že je to sen, ale nedokážu tam rozsvítit, nedokážu s tím udělat vůbec nic. Ta schopnost ten sen upravovat zcela zmizí a já jsem v podstatě uvězněná ve svojí hlavě. Od toho tehdy ta máma utíkala. Pamatuji, že jednou o Vánocích byla opilá a já jsem celou noc, asi do čtyř do rána, hrála na piáno. Jsem hrozné přecitlivělý člověk. Krásné věcí vnímám mnohom víc než jiní lidé, ale stejně tak i špatné věci. Víc všechno prožívám. Což je někde těžké, ale chci, aby to tak zůstalo. Protože mě to pak donutí pamatovat si všechny krásné chvilky. A až budu ta stará ženská, co bude hrát na piáno, tak to bude díky tomu krásná hudba.“

„Mám plno snů, které nevím, jestli se splní. Chtěla bych jednou s kamarády provozovat vinárnu a čajovnu. Vím, že chci být v životě něčím užitečná. Také rozhodně nechci umírat sama. Chtěla bych mít manžela a dvě kozy, dělat si svůj vlastní sýr. Už jsem to všechno promyslela – jak to bude, až budu stará. Mám to všechno nakreslené, v hlavě i na papíře. Nakreslila jsem si domeček na samotě, kousek od lesa, kde bude můj ateliér a velká zimní zahrada. Budu tam mít spoustu květin – fíkusy i palmy, cokoliv, co tam přežije, a uprostřed toho bude velké bílé křídlo, na které budu hrát. Vím, že se moje plány ještě mnohokrát změní, protože třeba najednou uvidím příležitost, která se mi bude líbit a které mne pak dovede někam úplně jinam. Ale to piáno a ty kozy stejně mít budu.“

/

„I’m a dreamer. Even though I’m sixteen, still a child, I’ve experienced some things that made be mature early. I started to think more about who I am, why I’m here and for how long I’ll be here. I guess these are the normal existencial questions that people of my age deal with but I started to ask myself that already when I was twelve. Until third grade I lived in turns in Czech republic and aborad. I was confused, I didn’t know if I should speak Russian or English or Czech. My father was a very strong alcoholic, he and my mum broke up later on. I was looking at my childhood photos recently and I realized that I had suppressed many thing. The little hurt head gave it all away, erased all memories of him. And so later we lived here with my mom. She’s doing fine now but at that time she was struggling to get over the breakup. And she also used to have lucid nightmares. That runs in my family – we are overthinking everything until we get lucid dreams out of it. That’s when you have a dream and you realize that you are dreaming and start to deliberately control it. Already as a child, I made a beautiful dream world for myself into which I used to escape almost every night. I had a forest in there, a swing made out of clouds and a nice silver lake. I would imagine that I was a fairy, I was sitting on the swing and I swayed. I didn’t even moved my legs, I was just flying and I felt very free. I liked that much more than the reality in which my older sister was starting with drugs and mom was drinking. But then at one moment the dreams became nightmares. I still had them three days ago. I’m in the dark, I fall down on the floor and the only thing I feel is a smooth, cold surface. Floor tiles. It feels cold on my face. Then I start running from myself, I hear myself screaming. That’s crazy – I’m sleeping but I still wake up totally exhausted. When I’m there, I realize it’s a dream but I’m not able to switch on the light, not able to do anything. The ability to adjust the dream completely vanishes and I’m basically trapped in my own head. That’s what my mom used to run away from. I remember that one Christmas Eve she was drunk and I played a piano all night, until four in the morning. I’m a hypersensitive person. I perceive all the beautiful things much more than other people. But also the bad things. Everything’s much more intense for me. Sometimes it’s hard but I want it to stay like that. Because it will make me remember all the beautiful moments. And when I’ll be an old lady who plays a piano, I’ll be able to play a beautiful music.“

„I have a lot of dreams which and don’t know if I’ll ever fulfil them. I want to run a wine bar and tea house with my friends. I know that I want to be helpful in some ways. And I certainly don’t want to die in solitude. I want to have a husband and two goats, to make my own cheese. I’ve already thought it over – how my life will look like when I’m old. I have a picture of it, both in my head and on paper. I drew a little house just outside a forest with my studio and a big winter garden. I’ll have a lot of flowers in there – ficuses and palm trees and in the middle of it, there’ll be a grand white piano that I’ll play on. I know that my dreams will change many times in the future because I will perhaps see some opportunities that I will like and these will lead me somewhere else. But I will have the piano and the goats anyway.“