Powered by Seat

HOPRG_2134a

„Vnučce bylo teď v létě čtrnáct, je to krásná holka. Už kolikrát ji prý na ulici zastavili různí lidé a lákali ji, aby šla dělat modelku. To my ale nechceme – máme radost, že dělá aerobik, letos na jaře byla dokonce třetí na mistrovství republiky. A to s tím začala teprve půl roku předtím. Dělá nám zkrátka radost. Víte, já jsem celý život pracovala jako zdravotní sestra, jsem taková tvrdá nátura, kterou hned tak něco nerozhodí nebo nedojme. Já jsem se snad nedojímala ani na vlastní svatbě. Ale když se ona narodila, tak byla krásná, jako broskvička – trochu snědá po tatínkovi, který je Španěl, s černými vlásky a dokonce s řasami. Všichni se sbíhali, aby tu krásnou holčičku uviděli. Tehdy jsem plakala štěstím tolik, že to lidé až nemohli pochopit – přišel za mnou porodník a ptal se: Vy jste chtěla kluka, že?“

/

„My granddaughter turned fourteen this summer, she’s a beautiful girl. It happened many times already that somebody stopped her at the street and tried to lure her into becoming a model. But we don’t want that – we’re happy that she does aerobics, she even placed third at a national championship this spring. And she had started with the sport only half a year before. She simply makes us happy. You know, I worked as a nurse my whole life, I’m a tough cookie, not much things throw me off balance or stirs me. I was not moved even at my own wedding. But when she got born, she was so beautiful, like a little peach – a bit dark-skinned as her father who is a Spaniard, with black hair and even with eye lashes. Everybody ran to see this beatiful baby girl. Back then I cried with happiness so much that people couldn’t understand – the obstetrician came to me and asked: You wished for a baby boy, didn’t you?“