Powered by Seat

hop

Tohle jsem já, kdo pro vás už pátým rokem zaznamenává příběhy lidí z pražských ulic. A mám ohromnou radost, že vám mohu oznámit, že dnes vychází Humans of Prague knižně! O víkendu jděte prosím především volit, ale pak se můžete zastavit u svého oblíbeného knihkupce. Nebo si můžete počkat na křest, který proběhne v pondělí 13. listopadu (brzy napíšu víc).

S prací na blogu jsem začal v červenci 2013, několik měsíců poté, co ve značně zjitřené atmosféře proběhla přímá volba prezidenta. Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo si tehdy silně uvědomil, jakým způsobem se veřejná debata v naší společnosti polarizovala. Jak se na základě voleb utvořily dva velké nesmiřitelné tábory, které proti sobě začaly čím dál častěji a ostřeji vystupovat. Především na internetu. Od počátku jsem se snažil o to, aby se můj blog stal místem, kde se názorově rozdělení lidé mohou znovu setkat. Skrze konkrétní lidskou zkušenost. Ta sice nikdy není oprostěna od způsobu, jakým přemýšlíme o světě, ale věřím tomu, že mluvíme-li spolu o tom, jak se cítíme, co jsme prožili a prožíváme, a o co v životě usilujeme, tak se můžeme znovu ocitnout na společné půdě. Jestli jsem si z těch několika tisíců hovorů, které jsem v uplynulých letech v Praze absolvoval, něco vzal, tak především silné přesvědčení, že ačkoliv do života nevybíháme ze stejné startovní čáry, ačkoli se naše konkrétní životní zkušenosti liší, a ačkoli si z nich pro svůj život, i své politické přesvědčení, vyvozujeme jiné věci, tak všichni toužíme po stejných věcech: Po lásce, porozumění a bezpečí.

Kniha Humans of Prague obsahuje 235 příběhů lidí, které nespojuje ani politické předsvědčení, ani životní zkušenost. Jak píšu i v předmluvě knihy, spojuje je jejich odvaha, otevřenost a důvěra, kterou projevili, když jsem za nimi na ulici přišel s otázkou: „Mohl bych vás vyfotit?“

/

So this is me who has been recording the stories of people of Prague for five years already. And I am very excited to announce that as of today, the Humans of Prague book is out! Please go vote during this weekend and then you can stop at your favourite bookseller’s on your way back. Or you can wait for the book release party which is scheduled for 13 November (I will post about that later).

I began my work on the blog in July 2013, a few months after the dramatic direct presidential election. I guess I was not the only one who strongly felt the way how the public debate polarised our society. How the election split the society into two irreconcilable blocs which started acting against each other with an escalating intensity. Foremost on the Internet. From my very beginnings I have tried to have my blog as a place where such split groups could reunite – through a concrete human experience. Which is not freed from the way how we see the world but I believe that by talking about how we feel, what we went through what we are going through, and what we strive for, we can find a common ground. If I was able to take something out of those thousands encounters I went through during the past years in Prague, it is a strong conviction that even though we don’t have the same starting line in life, even though our life experiences vary, and even though we deduce from them different things, we all long for the same: love, understanding and security.

The Humans of Prague book consists of 235 human stories which are neither connected by their political beliefs, nor their life experience. As I write in the preface, what they share is the courage, openness and trust which they showed when I approached them with a question: “Could I take a picture of you?”

hop_3 hop_4 hop_2