Powered by Seat

HOPRG_2137c

„Přemýšlím, že bych si měl dát zašít kapsu – učil jsem se brzdit. Na stará kolena jsem si pořídil skate. S třicetiletým zpožděním jsem si splnil svůj sen. Vyrůstal jsem na Bruntálsku a v polovině 80. let, když mi bylo tak osm, deset, jednou přijel kluk z Prahy, který skate měl. Nechal mě, abych se na tom projel a mně se to strašně líbilo. Zaúkoloval jsem celé širší příbuzenstvo, ale prostě to tam u nás v kraji nešlo sehnat. Sice mě to mrzelo, ale byla to jen jedna z dalších asi pěti klukovských položek, po kterých jsem v určitou dobu toužil. Kolo s přehazovačkou se nakonec sehnat podařilo, meč ne, ale ten už mám slíbený od manželky k padesátinám. A na skate jsem si nakonec vzpomněl okolo čtyřicítky. Já učím kybernetiku a robotiku na ČVUT, v jednu dobu jsem se ocitl pracovně v Kalifornii a dojížděl jsem na univerzitu na kole. Ale hned po dvou týdnech mi kolo ukradli. Viděl jsem, jak tam studenti jezdí na longboardech, řekl jsem si, že bych to mohl používat jako takové odrážedlo, a tak jsem si ten dávný sen nakonec splnil. A vlastně mám pocit, že to ani nebylo nic dávného – možná jsem zpomalený, ale všechno mi to běží strašně rychle. Přijde mi, jako by to bylo teď, kdy jsem ten skate chtěl. Teď jsem to chtěl, stalo se pár věcí – střední, vysoká, chvíli práce, šup, šup – a já to pořád nepřestal chtít. Nedávno jsem se potkal s kamarádem ze základní školy, chlubil jsem se mu, jak jsem začal blbnout, že na tom třeba jezdím i z kopce, a on mi říkal: ‚Ty vole, co si chceš dokazovat?‘ Říkám mu: ‚Takhle to ale vůbec není! Já si nepotřebuju namlouvat, že jsem mladej. Já totiž ještě jsem mladej!‘“

/

„I’m thinking that I should have my pocket repaired – I was learning how to use brakes. I bought myself a skateboard, despite my age. I fulfilled my dream with a thirty year delay. I grew up in the region of Bruntál and in mid-1980s, when I was around ten, a boy from Prague once came and had a skateboard. He let me ride it and I loved it. I assigned a task to my whole family to get me a skateboard but it was simply not possible to get it in our region. I was sad about it but on the other hand, it was just one of five desired items that I wanted at some moment of my boyhood. My parents did manage to get me a bicycle with a derailleur. I didn’t get a sword but my wife promised to buy me one for my fiftieth birthday. And I remembered the dream of having a skateboard around the time I was turning forty. I teach cybernetics and robotics at Czech Technical University, I was working in California for some time and I used to ride a bike to the university. But somebody stole it from me after only two weeks. I noticed that students rode longboards and I thought that I might use it as a way of transport. And so I did fulfill the old dream of mine. Actually, I didn’t see it as something bygone – maybe I’m just slow but everything seems to go so fast. It seems to me that it was just now when I wanted the skateboard. At a moment I wanted it, a few things happened after that – high school, university, a short time at work, one, two – and I still want it. I have met a classmate from my elementary school recently and I boasted that I started playing with it, that I ride it downhill for instance, and he said: ‚Dude, what you wanna prove to yourself?‘ I told him: ‚It’s not like that at all! I don’t need to delude myself into thinking that I’m young. Because I am still young!’“