Powered by Seat

HOPRG_2145a

„Vždy jsem vyhledávala lidi, kteří jsou pozitivně naladěni. Abych tak pomohla své psychice, svému žití. Protože já jsem v sobě dříve dusila všechny problémy, trápila se sebemenšími maličkostmi. Všechno jsem v hlavě neustále probírala – co kdo řekl, co jsem řekla já, co si kdo myslí a nemyslí. Nedokázala jsem poslat nikoho do háje, nedokázala jsem někomu nevyhovět. Celý život jsem byla zdravý člověk, ale teď ke staří mě potkala rakovina. Během léčby jsem hodně zhubla, měla oslabenou imunitu a bylo mi dost ouvej. Ale naučilo mě to nedělat si starosti z kravin. Dnes cítím radost už jen ve chvíli, kdy slyším hezkou hudbu, když jdu do přírody, když si jdu zaplavat, když jdu na výstavu. Nedávno jsem vzala vnučku, dvanáctiletou žábu, na české impresionisty a viděla jsem, že je se mnou opravdu ráda. To je zkrátka radost. Víte, ono je dobré vidět i to, co prožívají druzí. V nemocnici jsem potkala jednu paní, která na tom tehdy byla hodně špatně. Vyprávěla mi o sobě a já viděla, že proti tomu, co ona zažívá, je můj život doslova rajský. Je rozvedená, měla tehdy také rakovinu, podstoupila transplantaci kostní dřeně, a má dospělou dceru, která je mentálně postižená a ještě slepá. Celý život se o ni bude muset starat. Ale kdybyste viděl, jak je pozitivní! Každou chvíli jsme se smály, vypravěly si vtipy a řechtaly se jak pominuté. Dodnes jsme v kontaktu, a tak z ní hodně té pozitivní energie čerpám. Je to takový řetěz – já čerpám z ní, a pak se vidím s jinou svou kamarádkou, která mi v poslední době říká, jak zas ona čerpá ze mě. Ze mě! To je bezvadný pocit, když o vás někdo takto smýšlí.“

/

„I’ve always been trying to stick around people who think positive. That way I wanted to help my psyche, my living. Because I used to suppress all my problems, I worried about every little thing. I used to think about everything all the time – what somebody said, what I said, what somebody thought. I couldn’t say no to anyone. I was healthy all my life but when I got older, I got cancer. I lost a lot of weight during the treatment, I had a reduced imunity and I felt very bad. But it taught me not to worry about silly things. Now all I need to feel joyful is to hear nice music, to go for a walk in the countryside, to go swimming or to go for an art exhibition. Some time ago I took my twelve year old granddaughter to a Czech impressionists exhibition and I saw that she was really happy to be with me. That’s a joy. You know, it’s good to see what other people are going through. In a hospital I met a woman who was not doing well. She told me about her life and I realized that compared to hers, my life was heavenly. She is divorced, also had cancer, underwent a bone marrow transplantation, and has a grown-up daughter who is mentally disabled and also blind. She will always have to take care of her. But if you could see how positive she is! We laughed all the time, we were telling jokes to each other and we laughed like crazy. We are still in contact and so I take a lot of the positive energy from her. It’s a chain – I take it from her and then I see another friend of mine who’s telling me lately that she takes it from me. From me! What a perfect feeling when somebody thinks about you this way!“