Powered by Seat

HOPRG_2146a

„Na jaře jsme odmaturovali a naše parta se rozpadla. Chodili jsme na gympl v Lounech, byli spolu každý den, skoro každý večer, a teď je najednou někdo v Brně, někdo v Plzni, někdo v Hradci. Pár lidí je sice i v Praze, ale někteří dojíždějí, takže se stejně moc nevidíme. Je to docela na nic. Bylo nás sedm fakt skvělých kamarádů. Věděli jsme o sobě všechno. Když jsme ve škole psali písemky z němčiny, tak to byly skupinové práce – jeden měl tahák narvaný tu, druhý tady, jeden hlídal, další rychle opisovali. A po večerech jsme často popíjeli, co si budem povídat. Abychom vystřízlivěli, tak jsme spolu potom chodili nočním městem a jeden druhého doprovázeli domů. Bylo to super. Teď je to jiné – zprávy na Facebooku nenahradí, že spolu den co den sedíme ve škole a smějem se každýmu hlodu, co kdo řekne. Myslím, že kamarádství ze střední člověk ničím nenahradí. Na vejšce už je to jiné. Teď sedím na přednášce a lidi okolo ani pořádně nevnímám. Bavím se s nimi, ale snažím se to udržovat na takové základní úrovni – pobavit se o škole a pak zas jít. Ale nerada bych, aby to vyznělo, že už nechci žádný jiný kamarády. Chci. Jen si teď víc hlídám, s kým to hlubší přátelství navážu. Protože když takové lidi najdete a pak jsou najednou pryč, tak to bolí.“

/

„We graduated this spring and my bunch fell apart. We attended to a high school in Louny, we were together every day, almost every night, and suddenly now some of us are in Brno, some in Plzeň, some in Hradec Králové. Some people are in Prague but they commute so we don’t see each other much. It sucks. We were seven really great friends. We knew everything about each other. When we took a written exam in a German class, it was a collective work – one of us had a crib hidden over here, another one over there, one of us kept an eye on the professor, others were cribbing as fast as they could. And in the evenings, let me be honest, we were often drinking. To get sober, we used to walk through the town at night and we accompanied each other home. That was great. Now it’s all different – Facebook messanger cannot make up for sitting together in a class every single day and laughing at every silly joke. I think that the high-shool friendship cannot be replaced by anything. It’s different at the university. Now I sit at lectures and I don’t even notice the people around me. I talk with them but I try to keep the conversation at a basic level – to talk about school and then to go my way. But I don’t want it to sound like I don’t want friends anymore. I do. Now I’m just more careful with whom I will establish a more intense friendship. Because when you find such people and then they are suddenly gone, it hurts.“