Powered by Seat

HOPRG_2152a

„Já nejsem z Prahy, v dětství jsem bydlela u babičky a u dědečka na venkově. Maminka je chemik-technolog přes potraviny, tatínek chemik-technolog přes sklo, oba hodně pracovali, a pracovali na směny, a já tedy zprvu zůstala u prarodičů. Když mi bylo deset, tak jsem se za rodiči přestěhovala do Prahy, na pomezí Michle a Nuslí. Ty byly tehdy ještě docela na periferii. Pamatuji, že od začátku jsem byla překvapená, že moji noví spolužáci vůbec nevěděli, co kde v Praze je. Že jezdili do Prahy, do centra města, asi tak, jako jsem do Prahy předtím jezdila já z venkova. Ale po tom přestěhování mi rodiče koupili francouzský bedekr, aby mě přiměli učit se cizí jazyk, dali mi peníze na tramvajové lístky a řekli: ‚Tohle je Praha!‘ Francouzsky jsem se toho moc nenaučila, ale Prahu jsem uměla nazpaměť. A bavilo mě ji objevovat. Vypadala hodně jinak než dnes. Dnes jsem zrovna šla kolem Ungeltu a říkala si: Vypadá to jako krásný dvůr, ne jako to šílené staveniště, jak si to pamatuji, když jsem dospívala. Ale dosud se tady v Praze necítím úplně dobře. Dodnes necítím, že bych sem patřila, byla tady doma. Bude to i tím, že posledních pětadvacet let s manželem žijeme v bytě na barrandovském sídlišti. Chystáme se ho prodat, takže už bych mohla mluvit v minulém čase, ale tohle období trvalo déle, než jsem si představovala. Roky jsem pracovala na škole na Chodově, na dalším sídlišti. Takže jsem neustále přejížděla z jednoho sídliště na druhé. Kdybych bydlela v nějaké Horní Dolní, tak bych alespoň měla dojem venkova. Takhle jsem neměla ani město, ani venkov. Ani jsem si nemohla ‚jen tak‘ zajít do kina, ani neměla svou zahradu.“

„Nedávno jsem nastoupila do jedné školy v centru a říkám si, jaká je to paráda, být opět ve městě. Mám to tady ráda, mám tu i kamarády – ty jsem si na tom sídlišti za celé ty roky nenašla. Ale obecně mám pocit, že se s lidmi ve městě míjím. Lidé na venkově mi připadají víc uzemnění. Řada činností městských lidí mi přijde dobrá jen k zabití času – adrenalinové sporty, prapodivné víkendové výjezdy za nákupy do Paříže, a podobně. Zkrátka mi přijde, že ten městský člověk je dnes trochu odtržen od přirozeného života. Že dělá různé věci, které by nedělal, kdyby se musel starat o barák a o zahradu.“

/

„I don’t come from Prague. When I was a child I lived with my grandma and grandpa in the countryside. My mom is a chemist in the field of food processing industry, my father a chemist in the field of glass-making, they both used to work shifts and to work a lot and so I lived with my grandparents at the beginning. When I was ten, I moved to Prague to live with my parents. We lived near the boundary of Michle and Nusle districts which was quite a periphery location then. I remember how surprised I was when I noticed that my new schoolmates had no clue about places in Prague. That they used to go to Prague, to the city centre, the same way I did when I lived in the countryside. But after I started living here, my parents got me a French guidebook, they thought I would learn a foreign language that way, they got me money for tram tickets and they said: ‚This is Prague!‘ I didn’t learn much French but after some time I knew Prague by heart. And I really enjoyed discovering it. It looked very different than today. I just walked past Ungelt and I thought: It looks like a beautiful courtyard, not like the messy construction site I remember from when I was growing up. But I still don’t feel very well in Prague. I still don’t feel like I belonged here, like this was my home. One of the reasons is that for the past twenty-five years me and my husband have been living in a panel house flat in Barrandov’s housing estate. We’re going to sell the flat so I might talk about it in a past tense but this period have lasted longer than I imagined. For years I worked at a school in Chodov, which is another housing estate in Prague. So I kept on moving from one housing estate to another. If I lived in some random village, I would at least felt to be in a countryside. This way I didn’t have neither the city nor the countryside. Neither could I go easily to a cinema, nor did I have a garden.“

„Recently I started to work at a school in the centre and I’m really happy to be in the city again. I like it here, and I also have some friends in the area – I haven’t found any during all those years in the housing estate. But generally speaking, I have a feeling that I see things differently than people that I meet in the city. It seems to me that people from the countryside are more grounded. I think that many of the activities that urban people do are good just to kill time – adrenalin sports, all kinds of strange weekend shopping trips to Paris and so on. Simply put, I think that the urban people are a bit distant from the natural life today. That they do all kinds of stuff they wouldn’t do if they had to take care of a house and a garden.“