Powered by Seat

HOPRG_2153a

„Můj život byl celkem pohodlný. Po válce jsem nastoupil do fabriky, pak do druhé, pak do třetí. ČKD, Tesla, Motorlet. Takže jsem pořád jen pracoval. Největší zlom pro mě nastal v roce 1961, kdy se u mě projevila určitá nemoc a po akutní operaci jsem se neprobudil. Deset dní jsem byl v bezvědomí. Všichni už nade mnou dělali kříž, ale manželka za mě bojovala. Po deseti dnech jsem se probudil a divil se, co je to okolo mě za hluk a proč jsem připoutaný a ze všech stran nacpaný trubičkami. Ale bylo mi dobře. Jen mi z toho bezvědomí zůstaly různé takové podivné obrazy. Sny. Třeba jsem se ocitl na konci Pařížské ulice a uviděl, že všechny domy, co tam jsou, byly vybourané. Všechno bylo pryč, pásli se tam koně. Zvláštní. Nebo jiný obraz – malí klokánci běhali a skákali okolo mě. Nevím kde, nevím proč. A ještě jeden – měl jsem dojem, že mi nějací lidé řežou břicho pilkama na železo a že dávají mi tam takové štangle špeku. To bylo asi v době, kdy se ve mě doktoři hrabali a hledali, co mi je. Nevím, jak si to vyložit, nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel, ale z nějakého důvodu si ty sny dodnes pamatuji. Manželce jsem je snad ani neříkal, všichni byli štastní, že jsem se vůbec probral. A jak vidíte – už je to taková doba, mně pomalu táhne na stovku, a pořád tu ještě běhám. Jako ten klokánek.“

/

„My life was quite comfortable. I started to work in a factory after the war, then I went to work to another factory and then to a third one. ČKD, Tesla and Motorlet. So I worked all the time. My biggest turning point came in 1961 when I had a certain illness and didn’t wake up after an urgent surgery. I was in a come for ten days. Everybody thought that I wouldn’t wake up but my wife fought for me. After the ten days I woke up and I was surprised about the fuss and about the fact that I was confined to bed and and tubes ran all over from my body. But I felt good. The only thing was that I remembered all kinds of weird images. Dreams. For instance in one of those I found myself at the end of Pařížská street and I saw that all the buildings were demolished. All gone, there were horses grazing. Weird. Or another image – small kangaroos were running and jumping around me. I don’t know where, I don’t know why. And one more – I had a sensation that some people were cutting my belly with hacksaws and were putting loafs of fat inside. I guess I had this dream during the time the doctors cut me open and searched what was wrong with me. I don’t know how to interpret it, I never thought about it too much but for some reason I still remember those dreams. I think I didn’t even tell it to my wife, everybody were happy that I’d woken up. And just look at me now – it’s been such a long time ago, I’m slowly getting to one hundred years, and I still run around here. Just like the kangaroo.“