Powered by Seat

HOPRG_2155a

„Když se v šedesátém sedmém roce všechno politicky a společensky uvolňovalo, tak jsem vlezl do strany. Říkal jsem si, že tomu třeba nějak pomůžu. Samozřejmě v tom asi byla i dávka oportunismu, ten máte úplně ve všem. Byl jsem vystudovaný grafik a říkal jsem si, že se i třeba snadněji dostanu k nějakému kšeftu. Hned v šedesátém devátém, po lednovém plénu, jsem ze strany vystoupil. Komunisti mě sice nechali, ale nemohl jsem pak dlouho jako výtvarník sehnat místo.Takže jsem dělal v ČKD. A i když jsem po čase různé zakázky sehnal, tak mě komunisté nikdy nepustili k žádnému většímu kšeftu. Dělal jsem například v oblasti výstavnictví a různé velké podniky jako Škodaexport, Strojexport nebo Technoexport si mě žádaly, chtěly, abych jim třeba navrhl celé výstavní pavilony. Za což bych měl poměrně velký honorář. Ale Svaz výtvarných umělců, jehož jsem musel být členem, mi to neschválil. Musel jsem dělat jen různé drobné kšefty. A bylo zajímavé, že po revoluci to bylo přesně to samé: Dělal jsem všechno možné, ale když se nabízela možnost mít nějakou větší, prestižnější zakázku, tak to vždy skončilo tím, že mi různí lidé – tentokrát ti, kteří se dostali do čela po revoluci – říkali, že jsem byl v té straně, že jsem stará struktura. Takže v tomhle se tolik nezměnilo – protekce, známosti, klientelismus a korupce pokračují dodnes. Už za socialismu mě to natolik otrávilo, že jsem si řekl: Tak dobře, vy mě tady takhle omezujete, tak já si vybuduju místo, kde si budu moci dělat, co chci. Koupil jsem starou chalupu s velkým pozemkem, kde bylo neustále co dělat, a veškerý volný čas jsem trávil tam. A rodině vždy v legraci říkám, že kdyby nebylo té chalupy, tak jsem dnes slavný.“

/

„In 1967, when everything started to loosen in politics and in society as a whole, I joined the Communist Party. I thought that I could help the process a little. Obviously it was also party also an act of opportunism, you can find it everywhere. I was a trained graphic artist and I thought that it also might be a way of getting work contracts more easily. But already in 1969, after the party’s plenary session in January, I resigned my membereship. The communists allowed me to do that but after that I couldn’t find a job in my field for a long time. So I worked in the engineering company ČKD. And even though I later got some contracts for my graphic art, the communists never let me have a bigger commission. I worked in the field of exhibitions management and many different big companies like Škodaexport, Strojexport or Technoexport wanted me to work for them, even to design their whole exhibition pavilions. I would get quite high fee for such work. But the Association of Fine Artists, of which I had to be a member, didn’t approved me to do that. They allowed me to do only small works. And it was interesting that I experienced the very same thing even after the Velvet revolution: I had all kinds of contracts but as soon as I had a chance to have a bigger, more prestigious job, it always ended in a way that different people – this time those who had gotten into a lead after the revolution – used to tell me that since I had used to be member of the Communist party, I was a reactionary man. So not much changed in this sense – favouritism, clientelism and corruption still continues today. These things had already made me so annoyed during the socialism, that I thought: Alright then, you limit me in this way, so I will build a place where I’ll be able to do whatevery I want. I bought an old cottage with a big land around it where there was always some work to do and I started to spend every free time I had in there. I jokingly tell my family that if I hadn’t had the cottage, I would have been a famous artist today.“