Powered by Seat

Asi jste si všimli, že jsem už 14 dní nezveřejnil žádný nový příběh. Po čtyřech a půl letech v ulicích, po několika tisících oslovení, čtrnácti set zveřejněných příbězích a letošní usilovné práci na knize, jsem si v uplynulých dnech uvědomil, že si od práce na blogu zkrátka potřebuji trochu odpočinout.

Prožívám moc hezké období – v září jsem se oženil, v únoru se chystáme jet na svatební cestu, a tak je možné, že dalších příběhů se dočkáte až na jaře. S prací na Humans of Prague nekončím, ale je možné, že příští rok už příběhy nebudu zveřejňovat s takovou pravidelností jako dosud. Sám jsem zvědavý, jak se to vyvine. Každopádně cítím, že bych chtěl zkusit více rozvinout i reportážní způsob tvorby, ve kterém by určitým způsobem zazníval kromě hlasů jiných lidí i můj vlastní hlas.

Než se tady s vámi znovu shledám, tak bych chtěl ještě jednou upozornit, že výběr nejlepších příběhů Humans of Prague vyšel letos na podzim knižně. Moc děkuji všem, kdo jste si knihu už zakoupili, je to pro mě výraz vaší podpory. Zároveň si opravdu myslím, že se kniha moc povedla. Je to 370 stran barevných fotografií, takže její cena je trochu vyšší než u románů, ale kniha je taková, jakou jsem si ji vysnil: Ukazuje, v jak krásně rozmanité žijeme společnosti, a snad i to, v jak krásné a klidné žijeme době. Většina lidí asi knihu pořizuje pod stromeček, takže se ke mně zatím nedostalo moc ohlasů, ale na webu goodreads už jsem jeden našel: „Neskutečně pozitivní věc. Bál jsem se, že to bude na jedno brdo, povrchní a všechno, co vás k tomu určitě napadá. Ale je to prostě dobrý. Skvělá (stylizovaná) sonda.“

Přeji vám klidné a veselé Vánoce a brzy naviděnou!

/

You might have noticed that in the last two weeks I didn’t post any new stories. After four and a half years in the streets of Prague, after thousands of people I’ve approached, after 1400 stories I’ve posted and after this year’s hard work on the book, I’ve recently realized that I simply need a short break from the work on the blog.

I’m going through a really nice period of my life right now – I got married in September, we’re planning to go for a honeymoon on February, so it’s possible that you will find new stories here at the beginning of the spring. I’m not quitting the project but it’s possible that I might not be publishing stories in the same frequency as I have been up until now. I’m curious how things will turn out for me. In any case, I feel that I would like to develop a reportage aspect of my work in which not only voices of other people would be heard but also my own.

Before we meet again, I would like to point out once again that a selection of the best Humans of Prague stories was published as a book this autumn. I really want to thank all of you who’ve decided to buy one and to support my work this way. I really think that the book is great. It’s 370 pages of colour photographs so the price is a bit higher than price of other novels but the book is just as I imagined it: It shows how beautifully diverse the society is, and hopefully also how beautiful and peaceful is the age that we live in. Most of the people probably buy the book as a Christmas present so I haven’t seen that many reviews of it but I did find one on the goodreads website: „Unbelievably positive thing! I was worried that it would be monotonous, superficial and all the other things you probably think about. But it’s just good. It’s very insightful.“

I wish you peaceful and merry Christmas! See you soon!