Powered by Seat

HOPRG_580a

„Vidím, jak se zrychluje doba; je mi to sympatické, protože ta stará doba – kterou já ještě pamatuji – se nehýbala vůbec. Ale co mě zaráží, ale to je takový skoro stařecký ohled, je určitá devalvace morálních hodnot. Přijde mi, že lidé žijí z hodiny na hodinu, z minuty na minutu a že podání ruky neplatí. Přemýšlím, k jakým obrovským rizikům to vede. Protože to znamená, že lidé nejsou schopni se na sebe spolehnout, mít jistotu, že to, co se slíbilo, co se řeklo, že to také bude. Tuhle věc chápu jako prolnutí té staré doby, kde se důvěřovat nedalo vůbec, kde bylo naopak jisté, že to dodrženo nebude. Dnes se tato jistota vrací. Protože se žije stylem ‚použiji a odhodím‘, včetně lidských vztahů.“
Jak se s tím vyrovnáváte?
„Stokrát jsem se zachoval bezpáteřně, stokrát jsem tvrdil, že věci jsou černé, když byly bílé, a obráceně … a dělal jsem to z důvodů, které jsem považoval za praktické. A mrzí mě to. Ale přišla chvíle, kdy to začínám reflektovat a kdy tomu přizpůsobuji své chování. A musím říci, že už narážím, že už mám střety. Ale cítím se dobře. Lépe spím a mám radost z toho, že člověk dokáže žít s nějakým … morálním přesvědčením? Na druhou stranu to vede k tomu, že určité věci se dějí jinak, člověk si zavírá určité dveře … ale je to tak dobře, protože ty dveře za to vůbec nestojí.“
Můžete uvést příklad, kdy jste si takto zavřel nějaké dveře?
„Dělal jsem v jedné korporaci a její šéf mi nabídl vysokou pozici se slovy ‚Můžete být spokojený, vždyť v této práci si můžete hrát‘. Tím mi vlastně říkal, že nemám myslet na nic velkého, že nic velkého nemám zkoušet měnit. Ať si hlavně hraji … a nezlobím. Velmi rychle jsem z té práce odešel za prací jinou, kde jsem si nemusel hrát, kde jsem mohl dělat věci doopravdy.“

/

„I have noticed that the time is moving faster and faster; I like it, because the previous period – which I remember – did not move at all. But what surprises me, may be an old man‘s remark, is some kind of devaluation of moral values. People are living from hour to hour, minute to minute. A handshake is not valid anymore. I am thinking about the possible risks it leads to. It means that people are not able to rely on each other, have the certainty that stated and promised things will really happen. This I consider a relic of the previous period in which it was certain that the word won’t be kept. Today, this certainty is coming back. Nowadays, our way of life is ‚to use and throw away’, including human relationships.“
How do you deal with it?
„A hundred times I behaved in unscrupulous ways, hundred times I declared black was white and the other way around … I was doing it for what I considered practical reasons. Now I feel sorry about it. But later came a moment, when I started to reflect on it and started to adjust my behaviour. And I have to say that I have already had conflicts because of it. But it feels good. I am sleeping better and I am glad that I live with … moral beliefs? On the other hand, I have to admit that it leads to things happening differently. One closes some doors by doing it. But it’s good because the doors are not worth it.“
Can you give an example of you closing the doors like this?
„I was working in a corporation and my boss offered me a promotion. He tried to sell it to me by saying ‚You can be satisfied with the job, just enjoy it and play’. What he was, in fact, saying was that I shouldn’t think about big things, big changes. That I should just play … and behave myself. I left for other job very quickly where I didn’t have to play and could do things for real.“