Powered by Seat

Archiv: Listopad 2013

„Na jaře jsem zaregistrovala, že kočky na jednom neobydleném pozemku tady v Karlíně maj koťata. Když tam vyvěsili, že se bude stavět, tak jsem se spojila s jedním útulkem a udělal se odchyt. Bude to chtít hodně trpělivosti, aby si zvykly a přestaly se bát.“

/

“During spring I noticed that cats living on one uninhabited plot here in Karlín have kittens. When they announced a plan to start a construction there, I contacted with one animal shelter and a capture was done. It will take a lot of patience for them to get adapted and stop being afraid.”


„I’ve been abroad for many years, so I like the fact of being a foreigner sometimes. It attracts people and you are attracted more to the other people that live here. You always have some interest, any single thing can be a new one to you ...”
But do you enjoy being an outsider?
“Well, no, that’s why I am learning czech. Because I like to keep my identity, but at the same time, I would like to share with other people these differences between us. But it must be some kind of productive difference – you need to have some kind of dialogue. You have to be able to point out who you are and to ask the other people who they are.”

/

„Žiju už léta v zahraničí, takže si někdy užívám skutečnost, že jsem v dané zemi cizincem. Je to pro lidi přitažlivé a člověk sám je více přitahován k místním lidem. Každá věc může být něčím novým a zajímavým …“
Máte ale rád i pocit toho, že stojíte tak trochu mimo danou společnost?
„To ne, proto se učím česky. Chci si zachovat svou identitu, ale zároveň s lidmi sdílet to, v čem se lišíme. Ale musí to být přínosné – je nutné započít určitý dialog. Musíte být schopný poukázat na to, kým jste a dokázat se zeptat, kým jsou druzí.“


„Jsem z Ostravy a vždycky když někam jedu, tak píšu pohledy známým.“

/

“I am from Ostrava and when I go somewhere, I always write postcards for my friends.”


I recently met this painter in Rieger Gardens.
“I am painting all my life”, he said. “I have exhibitions since 1991, mostly in Russia.”
I was a bit surprised because I noticed that his hands are shaking uncontrollably.
“I was poised by mangan in the year 2000. I used some self-made drugs.”
“How did you manage to deal with the new situation,” I asked.
He stayed silent for a while. “What do I do … I was trying to live. It’s hard. It’s hard to draw, because my hands are shaking … I need to calm down and then I can draw.”
At this point, he slowly placed his hands together and intertwined his fingers. The tremble stopped.
“Most important is to calm down.”

/

Nedávno jsem v Riegrových sadech potkal tohoto malíře.
„Maluji celý život,“ řekl. „Vystavuji od roku 1991, především v Rusku.“
Trochu mne to překvapilo, protože jsem si všiml jeho třesoucích se rukou.
„V roce 2000 jsem byl jsem otráven manganem. Užil jsem podomácku vyrobené drogy.“
„Jak se vám podařilo vyrovnat se s novou situací,“ zeptal jsem se.
Chvíli nic neříkal. „Co nadělám … snažil jsem se žít. Je to těžký. Je těžký kreslit, protože se mi třesou ruce … musím se zklidnit a pak to dokážu.“
Když to dořekl, sepnul pomalu své ruce a propletl prsty. Třes ustal.
„Nejdůležitější je zklidnit se.“


Co je v životě nejtěžší?
„Asi poznat trochu sám sebe, poznat místo, kde žijeme a získat tak nad životem nadhled.“
Co pro to člověk může udělat?
„Já si myslim, že se stačí umět uklidnit, umět na chvíli vnímat přítomnost a nežít v minulosti, ani v budoucnosti – vnímat to, co si člověk myslí. Nenechat mysl, potažmo to co musím udělat zítra a pozítří, ovládat svůj život. Ale jde to dost těžko.“

/

What is the most difficult thing in life?
“I guess to get to know yourself and a place where you live and thus gain an insight into life.”
What can one do to achieve that?
“I think that it’s enough to calm down for a while, to start sensing present moment and not to live in a past or in a future. To sense what you are thinking about. Not to let your mind, or things you need to do tommorow and the day after, control your life. But that’s very hard to do.”


Kluci chtějí být právníci (nebo slavní sportovci), dívka zvěrolékařka (nebo atletka).

/

Boys want to be lawyers (or famous sportsmen), the girl wants to be veterinarian (or athlete).


„Děti poskytujou určitý zrcadlo – reagujou bezprostředně na jakýkoliv podnět od vás, takže se učíte každej den.“
Co bylo to poslední, co vám děti zrcadlily?
„Že bych je měl vychovávat s trochu větším nadhledem. Ne to, co chci přesně já, ale i to co chtějí oni. Dítě si není schopný v afektu vyřvat to, co potřebuje, kdežto rodič ano – a když potřebuje dítěti říct ‚tohle nesmíš’, tak to někdy udělá neurvale. A dítě, protože to nechápe, se občas třeba lekne, nebo se i bojí. A to jsem se naučil: Že nesmím děti k něčemu nutit. Nechci, aby se mě bály.“

/

“Children provide us with a kind of mirror – they react immediately to any impulse from you, so you learn every day.”
What was the last thing they mirrored back to you?
“That I should raise them with deeper insight. Not to do all the time exactly what I want, but also what they want. A child cannot achieve what it wants in affect, while a parent can – and sometimes when a parent needs to say ‘you cannot do this’, he or she does it boorishly. And a child, since it doesn’t understand the situation, is then startled or even scared. And this is what I learnt: I cannot force my children into something. I don’t want them to be scared of me.”


„Já furt ráda dávám dětem nějaký rady, což jim asi jde na nervy – ono dětem je přes šedesát …“

/

“I like to give advices to my kids all the time and it probably get on their nerves – my children are over sixty now …”


„Mám pocit, že podzim je takovej hodně depresivní. Dneska je krásně, takže dneska ne, ale jinak jsem o tom poslední dobou přemýšlela hodně. Asi proto, že se vrací různý věci na který jsem v létě nemyslela.“

/

“I’ve got a feeling that autumn is very depressing. Not today, since it is such a lovely day, but I’ve been thinking about it a lot lately. Probably because all those things that weren’t on my mind in summer are coming back now.”


What did you learn, being a parent?
“Not to be so selfish.”
Were you selfish before?
“Not exceptionally, but looking at the past, you realize that maybe there were times when you should’ve thought about other people.”

/

Co nového jste se jako rodič naučil?
„Nebýt tolik sobecký.“
Byl jste předtím?
„Nijak zvlášť, ale když se člověk ohlédne, tak si uvědomí, že možná byly doby, kdy měl víc myslet na jiné lidi.“