Powered by Seat

Archiv: Prosinec 2013

Kdo je váš životní vzor?
„Třeba Hunter S. Thompson, americký žurnalista.“
Proč právě on?
„Líbí se mi jeho životní styl a to, co psal. Krásně vystihuje dobu od 60. do 80. let v Americe – všechny ty aféry Watergate, ranný hippies komunity, celou americkou náladu a situaci. Přijde mi, že se do toho ze všech žurnalistů, co znám, nejlépe vnořil. Vytvořil žurnalistický styl zvaný gonzo, ve kterém bývá pisatel reportáže hlavní postavou dění.“

/

Who is your role model?
“Perhaps Hunter S. Thompson,american journalist.”
Why him?
“I like his life style and things he wrote. He aptly depicted the period between 1960’s and 1980’s in the States – with all those Watergates, early hippies communities, all the American atmosphere and situation. Out of all the journalists I know, I think he was able to break into it in the best way. He founded journalism style called gonzo in which the writer of reportage becomes its main character.”


A tento švarný jinoch k nám dorazil až z Nového Zélandu. Prý tam lidé nejsou tolik zaneprázdněni prací.

/

And this nice lad came to us all the way from New Zealand. People are not so busy around there, he said.


„Tři týdny před Vánoci jsem tu každý den patnáct hodin – šílený. O Vánocích si dám večeři a půjdu si konečně lehnout.“

/

“Three weeks before Christmas I am here fifteen hours per day – that’s insane. On Christmas Eve I will eat dinner and I’ll go to lay down, finally.”


Pán hrával na akordeon na záoceánských parnících v Karibiku. V těchto dnech ho najdete poblíž Týnského chrámu. Nejprve jsme se pár minut bavili anglicky, abychom pak zjistili, že oba umíme i česky. To je tak, když jeden chodí po centru Prahy s kufrem a druhý s foťákem.

/

The man used to play accordion on cruise ships in the Caribbean. This time around you can find him playing near Týn church. We talked in English for couple of minutes, only to find out that both of us speak Czech. This happens when one is going around Prague city center with a suitcase and the other one with a camera.


„Mám ráda pěší turistiku. Teď v neděli se chystám podívat do Olomouce a ještě si chci před Vánoci projít Brno.“
Máte oblíbenou část Prahy, kam chodíte?
„Mám to ráda v okolí nábřeží či na Míráku u Ludmily. Pak staré Strašnice, třeba náměstíčko u Gutovky. Dejvice jsou překrásné, až dolu do Podbabí, Horní Počernice …Nebo si někdy uvědomím, že jsem dvacet let nebyla ve vedlejší vesnici, tak tam jdu, abych věděla, co kolem sebe mám.“

/

“I like hiking. This Sunday I am about to go to Olomouc and I want to walk through Brno before Christmas.”
Do you have favourite part of Prague for walking around?
“I like surroundings of riverbank or Naměstí Míru near St. Ludmila. Then old part of Strašnice, near Gutovka. Dejvice are beautiful, all the way to Podbaba, then Horní Počernice … Or sometimes I realize that I haven’t visited the neighbouring village for twenty years so I go there to know what surrounds me.”


„Snažím se myslet pozitivně.“
Jak se to dělá?
„Je spoustu cest. Lidi jsou společenská stvoření, takže myslím, že základem je komunikace a styk s lidmi. Hudba je super antidepresivum …“
Čeho se má člověk vyvarovat?
„Asi egoismu; toho, že si myslím, že jsem tu jen já. Když si to budu myslet, tak se dostanu mimo okruh lidí. Nebudu už spolu s nimi uvnitř, ale budu vně a budu sám. A být sám je vždy špatný.“

/

“I am trying to think positively.”
How can one do that?
“There is many ways. People are sociable creatures so I think the most important is communication and human interactions. Music is great antidepressant …”
What should one avoid?
“Being egoistic; to think I am the only one around. When I will start thinking like this, I will get out of the circle of people and I won’t be with them anymore. I’ll be out of the circle and alone. And being alone is always bad.”


Vánoce, Vánoce přicházejí

/

Christmas on the way


O čem v poslední době přemýšlíte?
„Ja už mám ve svých letech všechno promyšlený.“

/

What are you thinking about lately?
„In my years, I’ve already thought out everything.“


„Mě se širokou rodinou táhnou ne zrovna povedená manželství. To máminý k tomu patří a zasáhlo to v zásadě i děti, čili i mě. Byť ta rodina byla úplná, tak jsme to cítili – dítě to pozná.“

/

“There is a history of not exactly successful marriages in my family. That includes a marriage of my mother that affected also kids, that is me. Although the family was complete, we were able to sense it – a child knows.”


Co vám dělá radost?
„Tenhle ořech. Je to lehce přes rok, co jsem si pro něj jel na Slovensko do útulku. Ten pes mě natolik zaujal, že jsem kvůli němu jel jedenáct set kilometrů. Je to kříženec německého a švýcarského ovčáka a zdědil to nejlepší z obou ras. Až dodatečně jsem zjistil, že je v téhle barvě asi jediný na světě.“

/

What makes you happy?
“This mongrel. It’s more than a year since I went to Slovakia to take him out of animal shelter. This dog interested me that much that I went more then thousand kilometres for him. It’s a crossbred of german and swiss shepherd and he inherited the best features of both. Only later I found out that he is probably one of a kind with his colour.”