Powered by Seat

Archiv: Leden 2014

„Někdo se jde ožrat do hospody, já se jedu projet na motorce. Koupil jsem si bouranou, rozebral jsem jí, rozřezal a doma v kuchyni přestavěl.“
Dal jste jí jméno?
„Ještě ne, ale furt něco vymýšlím. Něco jako Rasputin …“

/

“Some people go to get drunk to a pub, I go ride my motorcycle. I bought a crashed one, dismantled it, cut it to pieces and constructed new one in my kitchen.“
Did you name it?
„Not yet, but I am thinking about it all the time. Something like Rasputin …”


„Pracuji jako pečovatelka u seniorů. To zařízení může být kdovíjak dobré, ale člověk je vytržený ze svého prostředí a nemá své soukromí, svůj prostor – byť by to bylo pár metrů a byť by tam byl nepořádek. My si myslíme, že když senior není v super čistotě a nemá pětkrát denně jídlo, tak že je neštastný. Ale ty lidi chtějí být ve svym. Když je přesunete někam, kde mají jednu postel a jeden stolek, kde jsou na pokoji čtyři, nikdo za nimi nejde, nebo návštěva posedí půl hodinky a zase vypadne … no tak, co to je? To je čekárna na konec. Ale taková docela blbá. Personálu tam není tolik, abysme mohli vysedávat a povídat si. Navíc tahle práce hrozně vyšťavuje.
Někteří klienti mne však dokáží nabít energií. Když jsem dělala v terénu, tak jsem chodila ke staré paní, schizofreničce. Hned jak jsme se na sebe poprvé podívaly, tak něco přeskočilo. Ona měla takový suchý anglický humor a ten já mám hrozně ráda. Dneska už je na pravdě boží, zařizovala jsem jí pohřeb u nás v kostele. Myslím si ale, že na mě pořád dohlíží, protože má pocit, že mě musí kontrolovat. Kolikrát jsem k ní přišla úplně uštvaná z jiných pochůzek a ona mi říká: ‚Tak, sednout a papat.‘ Úžasná paní. Měla šílené záchvaty schizofrenie: Jednou jsem přišla a ona povídá: ‚V noci mi tady proletěl ohnivý muž!‘ ‚Hm?‘ já na ní, ‚Ohnivý muž? Co jste v noci dělala?‘ ‚No, koukala jsem na poslanecké interpelace‘.“

/

“I work as a caretaker in a home for the elderly. The institution can be god knows how good, but the person is taken out of his environment and doesn’t have his privacy, his space – even if that means only couple of metres of a messy room. We think that if the senior is not in a super clean environment and doesn’t have five meals per day, that he’s unhappy. But those people want to be in their home. If you move them to a place where they have one bed and one small table, where they share a room with three more people, where nobody’s ever coming to see them, or the visitors stay for thirty minutes and off they go … well, what is that? That’s a waiting room for the end. And quite bad one. There is not so many of us from the personal to allow us to sit down and chat with clients all the time. Moreover, the work is very exhausting.
But there are clients who give me energy. When I was doing terrain work, I was visiting this one old woman who was a schizophrenic. The very first time we saw each other, we knew there was something. She had this dry, english humour which I like very much. She is in the Kingdom of God now, I arranged her funeral at my church. But I think she is still looking after me, because she has a feeling that she has to check on me. I came to her place worn out from other errands many times and she says: ‘Now, sit down and eat.’ Amazing lady. She had a terrible schizophrenic attacks: Once I came to visit her and she told me: ‘Fiery man flew around here last night!’ ‘Really? ‘, I said. ‘Fiery man? What did you do last night?’ ‘Well, I was watching interpellations of Members of Parliament’.”


„Přemýšlím, že bych měl na neděli objednat kytku pro přítelkyni, má svátek. Jinak toho radši moc nenapřemýšlím, čím jednodušší život, tím líp.“

/

“I am thinking about ordering a flower for my girlfriend on this Sunday, she has a name day. Other than that, I am not much of a thinking type, the simpler the life, the better.”


What is the main difference between life in South Korea and here? „Toilet fare.“

/

Jaký je hlavní rozdíl mezi životem v Jižní Koreji a tady?
„Poplatek za záchod.“


Tentokrát jsem se radši na nic neptal.

/

I rather didn’t ask anything this time.


„Přemýšlím teď hodně o vztazích. Většina mých kamarádů je v dlouhodobém vztahu a téměř všichni mají problémy. Přijde mi, že model celoživotního vztahu s jedním člověkem je dost neudržitelný. A jak je to vlastně zajímavý, že člověk na začátku potřebuje být naivní a myslet si, že tomu tak není.“

/

“I am thinking a lot about relationships lately. Most of my friends are in a long-term relationships and almost all of them have problems in it. The model of having one lifelong relationship is hardly achievable in my opinion. But it’s interesting that one needs to be naive to think otherwise at the beginning.”


„Už aby bylo léto.“

/

“I wish it was summer already.”


„Nejskvělejší byl rok v Chile, studovala jsem tam na střední škole. Vždycky mi říkali ať nechodím tak rychle, ať zpomalím, že jinak prospěchám celý život.“
Přenesla jste si to do Prahy?
„Ne, mě to tam hrozně stresovalo, já zpomalit neumím.“

/

“The greatest year I had was in Chile, when I was studying at a local high school. They were always telling me not to walk so fast, to slow down, that I will rush through my life like that.”
Did you take their advice and apply it here?
“No, I was very stressed by it, I don´t know how to slow down.”


Překvapilo vás na mateřství něco?
„Že to není jen na nějakou fázi, ale napořád. Přijde mi, že to si člověk uvědomí, až když děti má. Je to opravdu největší životní úkol.“

/

Did you find something surprising about motherhood?
“That it’s not for some phase, but forever. I think one realize that only when he or she has a child. It’s really the greatest goal of life.”


„Mám úžasnou rodinu, jsem zdravý, jsem tady a teď – mám všechno, co potřebuju.“
Vnímal jste to takto vždy?
„To ne, já jsem měl hodně těžkých období. Když mi bylo sedm, utopil se mi táta před očima. Dlouho jsem hledal sám sebe. Máma byla bohém a taková ta citová studnice, kterou má každý člověk, moc naplněná nebyla. Měl jsem pak období ‚víno, ženy, zpěv‘ a okusil jsem i nějaké drogy. Vylezl jsem z toho a dá se říct, že jsem si na tom vyrost. Teď se věnuji terapiím a jsem lektor osobního rozvoje. Myslím si, že jsem díky mým zkušenostem schopný být více empatický vůči lidem, co zažili něco podobného.“

/

“I have a wonderful family, I am healthy, I am here and now – I’ve got everything I need.”
Did you always see it this way?
“No, I’ve had a lot of tough times. When I was seven, my dad drowned in front of my eyes. I was searching for myself for a long time. My mom was a bohemian and this kind of emotional fount, which every person has, wasn’t filled in my case. Then I had a period of ‘wine, women and song’ and I tried drugs as well. I got out from it and I can say that I grown through it. I am now doing therapies and courses of personal development. Thanks to my experience, I think I am able to be more empatic towards people who’ve gone through similar things.”