Powered by Seat

Archiv: Leden 2014

Co bylo to nejtěžší, co jste musela v životě překonat?
„Rozvod byl těžký. Potom když měl bráška autonehodu. Táta dostal krátce potom infarkt, takže jsem za oběma běhala do nemocnice. Navíc jsem se starala o nemocnou maminku, o své děti a měla novou práci. To byl docela maratón. Nakonec to dobře dopadlo.“
Co vám tato zkušenost dala?
„Člověka to posílí a pozná, že má kolem sebe nějaké přátele, kteří mu v těch nejtěžších chvílích pomůžou. Překvapil mě například bývalý manžel. Už jsme v té době byli rozvedení, ale také mi pomohl.“

/

What was the most difficult thing you had to overcome?
„Divorce was difficult. Then when my little brother had a car accident. My father had a heart attack soon after that, so I was running into the hospital to see both of them. Moreover I was taking care of my ill mom, of my kids and had a new job. That was a marathon. With a good ending.“
What did you take out of this?
„One gets stronger and finds out that there are some friends around, who help in the most difficult moments. I was surprised by my ex husband. We were already divorced back then, but he supported me as well.“


„Rozmýšlím si plán další práce, dělám tady na ministerstvu zdravotnictví.“
To vás tam neučili, že cigarety škodí zdraví?
„To je taková ta typická kognitivní disonance – člověk ví, že to skodí, ale zase je to chvilka k relaxu a rozmyšlení. Vypadnu z kancelářského prostředí, jsem na vzduchu a ničím si zdraví.“

/

“I am thinking over my work schedule, I am emloyed here at ministry of health.”
Didn’t they teach you about cigarettes being harmful?
“This is the typical cognitive dissonance situation – one knows that it is harmful, but it’s also a moment of relax and thinking. I get out of the office, stand outside and damage my health.”


Co vám dělá radost?
„Třeba když se povede dobrá fotka.“

/

What makes you joyful?
“When there is a good photo captured, perhaps.”


„Dneska mě to vytáhlo brzo ráno. Si říkám: No, jinak bych se v neděli ani nepodívala v půl šestý do parku.“

/

“Today they pulled me out early in the morning. I am telling myself: Well, if it wasn’t for them, I wouldn’t even see a park at half past five on Sunday.”


S čím teď nejvíc zápasíte?
„S rozchodem. Po dvou letech se se mnou rozešla přítelkyně, tak se s tím snažím nějak vypořádat.“
Co si z toho vztahu odnášíte?
„Hezké vzpomínky a pocit křivdy. Ačkoliv nemůžu říct, že bych si to úplně nezasloužil. Na začátku vztahu jsem trochu zaškobrtl, když jsem se opilý líbal s někým jiným, než jsem měl. Pak jsem to rychle utnul, ale pořád jsem se cítil provinile a jí se to asi celou dobu do toho vztahu promítalo. Ale mám dnes pocit, že si do mě promítala i svoje démony, až mě natolik ovlivnila, že jsem se stal tím, co na sobě nesnášela.“

/

What is your greatest struggle right now?
“Breakup. My girlfriend broke up with me after two years, so I am trying to deal with it somehow.”
What are you taking out of this relationship?
“Nice memories and a sense of grievance. Although I cannot say I didn’t deserve it in a way. At the beggining I stumbled a bit, when I was drunkenly kissing someone other than I should have. I stopped it quickly, but I was still feeling guilty about it and she was probably projecting it into the relationship. But now I have a feeling, that she was also projecting her demons into me, influencing me so much that I’ve became the things she can’t stand in herself.”


Jmenuje se Ťapka. Je od babičky z Českých Budějovic. V Českých Budějovicích tygři nežijí.

/

His name is Ťapka. It´s from a grandma living in České Budějovice. There are no tigers living in České Budějovice.


„Hledám práci, jsem vyučenej pekař.“
Proč ses dal na pekařinu?
„Pečení je fakt dobrý. Je to všechno ruční výroba a člověk si s tím může vyhrát.“

/

“I am looking for a job, I am an apprenticed baker.”
Why did you choose bakery?
“It’s really great to bake. It’s all hand made and one can be creative about it.”


„Vychovávala jsem děti, vařila, uklízela … jako každá ženská.“

/

“I was raising kids, cooking, cleaning … just as every woman.”


Was 2013 a happy year for you?
“Not really, to be honest. I can tell you my saddest moment: I saw my ex-boyfriend in the cinema and I was really upset about it afterwards. I still kind of love him deep down inside, even though I know we can’t be together. I was hoping that he changed a little bit since our break up, but when I saw him and he started talking, it was the same old bullshit, he hasn’t changed even for one inch.”
Were these the things that made you break up with him?
“Yeah, he was just not going forward, ever. I was expecting him to change, not for me, but for someone else at least.”

/

Byl pro vás rok 2013 štastný?
„Moc ne, abych byl upřímný. Můžu vám říct můj nejsmutnější okamžik. Potkal jsem v kině svého bývalého přítele a dost mě to rozrušilo. Pořád ho někde hluboko v srdci miluji, přestože vím, že spolu nemůžeme být. Doufal jsem, že se od našeho rozchodu trochu změnil, ale když jsem ho viděl a slyšel mluvit, byly to pořád ty stejný kecy, nezměnil se ani o píď.“
Kvůli tomu jste se s ním původně rozešel?
„Jo, prostě se v životě nikam neposouval. Čekal jsem, že se změní. Ne pro mne, alespoň pro někoho jiného.“


Neprve mi řekl, že se nenechá vyfotit a označil se za paranoika. „Já to tak lidem říkám, protože z obecného pohledu jsem paranoidní. Ale snažím se vycházet z faktů. Když vycházíš z pocitů, tak se necháš ovlivnit tímhle červeným stropem – chceš vypadnout, protože je tady agresivní strop. Lidi vůbec netuší, co všechno je ovlivňuje. Člověk ti řekne: ‘Já nemám televizi, na mě reklama nemá vliv’. A jseš úplný kretén? /odvrátí hlavu/ I když se dívám tímhle směrem, tak mě ovlivňuje támhleta reklama na Burger King. To jsou vědecky doložené věci o vnímání.“
A proč se nenecháš vyfotit?
„Prostě 1984. Třeba tagování na Facebooku. Nedávno přišli s tím, že když tě jednou tagnou, tak tam jseš všude. Tvoje biometrické informace. Tagnou tě na jedné fotce a Facebook pak projíždí všechny ostatní a automaticky je dotagovává. To mě principiálně sere. Samozřejmě se to pojí s dalšími věcmi. Třeba monitorizace ve spojení s mobilním signálem – všichni u sebe máme telefon. Pokud jseš ve městě, tak jseš absolutně dohledatelný. Ale zároveň, hypoteticky, i vytvořitelný. To zacházím do většího science fiction, ale kdo ví co bude za 10 let … Pomocí tohohle systému, který je technologický, a tudíž pravdivý, můžeš být virtuálně vytvořen. V budoucnu se to pravděpodobně začne používat jako důkaz u soudu. A skrze digitální manipulaci s daty na tebe může být ušitá nějaká bouda. Kamarád se hodně pohybuje v počítačovém světě a díky tomu to vím. A to on není kdoví jaký hacker. O to víc mě to ale děsí, ta virtualizace a ta strašná zranitelnost na internetu. Všichni si myslí, že je ochrání antiviráky a zabezpečovací systémy – nasrat. To ti prolomí patnáctiletý kluk, úplně v pohodě. Do tvýho počítače se dostane kdokoliv, kdykoliv.“
Co proti tomu všemu může člověk dělat? Musí utéct do lesa?
„To ne, to už jsem párkrát udělal, to není řešení. Vždycky tam skončím dost osaměle. Chci být tady, s lidmi.“
Musíš to tedy přijmout?
„Svým způsobem. Ale to, jak se s tím vyrovnat, stále tak trochu hledám. Částečně pracuju s přijetím, ale to pro mě také není cesta. Takže … plánuju, že se naučím soustředit tak silně, že budu mozkem vysílat vlny a všechna elektronika v okolí vybouchne.“

/

He started by saying that he doesn’t want to be photographed and then he introduced himself as a paranoid person.
„I am telling this to people, because from the general point of view I am being paranoic. But I try to come out of facts. When you come out of feelings, then you are about to be influenced by this red ceiling – you will want to get out of here, because there is an aggressive ceiling. People don’t realize all the things that affect them. One can tell you: ‘I don’t have a TV, I am not being influenced by commercials’. Are you that stupid? /he looks the other way/ Even if I look in this direction, I am being affected by that Burger King ad over there. These are scientifically proved things about human perception.“
And why won’t you let me take your picture?
„In short, 1984. For example tagging on Facebook. Recently they came up with this thing that when you are tagged once, you are all over the place. Your biometric information. They tag you in one photo and Facebook scan all the others and tag you automatically. I am pissed off by this principle. There are other things, obviously. Monitoring of mobile phones for instance. We all have our phones on us. If you are in the city, you are absolutely traceable. But, hypotheticaly, also createable. This is now science fiction, but who knows what will come in 10 years … Through this system, which is technological, and thus true, you can be created virtually. In the future, these data will be probably used in courts as pieces of evidence. And through digital manipulation of it you can become victim of some put-up job. Friend of mine is well versed in a world of computers, so I know. And he’s not even such a great hacker. That scares me even more, this virtualization and vulnerability on the internet. Everybody thinks they are safe thanks to anti-virus software and security systems – bullshit. Even a fifteen year old boy can break into it. Your computer can be break into by everyone and always.“
What can one do against all this? Do one have to escape to a forest?
„No, I’ve done that already several times, that’s not a solution. I always end up quite lonely over there. I want to be here, with people.“
Do you have to accept it then?
„In a way. But I am still looking for a means how to deal with it. I am partly thinking about acceptance, but that’s no way neither. So … I plan to learn how to focus my mind so intensively that I will emit brain waves and all the electronics around me will explode.“