Powered by Seat

Archiv: Únor 2014

HOPRG_474a

O čem v poslední době přemýšlíte?
„O životě. O tom, jak plyne. Tak se chodím dívat na řeku.“
A jak pro vás plyne?
„Dobře.“
Byla doba, kdy tak dobře neplynul?
„No jistě.“
Jaký byl nejtěžší okamžik, co jste prožila?
„Rozvod.“
Jakým způsobem vám změnil život?
„Sebrala jsem se, zvedla hlavu a šla dál. Dnes pracuji jako kouč sebedůvěry a porozvodových stavů. Vytvořila jsem koučinkový program, napsala k tématu X článků …“
Co v těch článcích říkáte?
„Že život jde dál.“

/

What’s on your mind lately?
„Thoughts about life. About how it flows. So I am coming here to watch the river.“
How does life flow for you?
„Rightly.“
Was there a time when it wasn’t flowing so rightly?
„Of course.“
What was the most difficult moment you experienced?
„Divorce.“
How did it change your life?
„I pulled myself together, raised my head and went on. Now I work as a coach of self-confidence and after-divorce states. I wrote a numerous articles, made a coaching programme …“
What do you say in these articles?
„That life goes on.“


HOPRG_453a

S kým jste se v dětství nejvíc kamarádila?
„Kamarádím s ní dodnes, teď jsem jí před chvilkou volala. Měly jsme období, kdy jsme se nestýkaly, ale pak jsme se zase sešly. Vyrůstaly jsme spolu ve Strašnicích a chodily tam do školy. Měly jsme to docela daleko a já se pro ni vždy ráno stavovala. Strašně pomalu snídala, takže jsem ji viděla, jak sedí za oknem a kouše. Já na ni, ať dělá a ona krčila rameny. A pak jsme celou cestu do školy utíkaly … ‚Zítra už na tebe nepočkám‘, říkala jsem jí. A ona: ‚Jo, jo‘. A zas to bylo stejné.“

/

Who was your best friend growing up?
„She is still my friend, I was just on a phone with her. There were times when we didn’t have any contact, but later on we met again. We were growing up in Strašnice and were attending school there. The school was quite far away and I was picking her up every morning. She was a slow eater, so I saw her sitting behind a window, chewing. I was gesturing her to speed up and she was shrugging her shoulders. And then we were running all the way to school … ‚I won’t wait for you tommorow’, I used to say. ‚Yeah, yeah’, she replied. But the next day it was the same story.“


HOPRG_472a

„Žena mi umřela, pak přítelkyně, obě na rakovinu, a třetí mi umřela na embólii … To jsou hrozné konce, chudinky musely všechny odejít … Samotu vám nepřeju, ta stojí za bačkoru. Já tedy nejsem žádný vlk samotář, nikdy jsem dlouho sám nebyl. V mém věku je ale štěstí, že člověk ještě někoho najde. Zítra přítelkyně přijede, už se na ni těším.“

/

„My wife died, then my girlfriend, both had cancer, and third girlfriend died because of embolism … These were terrible ends, poor things had to pass away … Beware of loneliness, it sucks. I am no lone wolf, so I never stayed alone. But in my age it’s lucky if one finds someone. My girlfriend will arrive tommorow, I am looking forward to see her.“


HOPRG_470a

Jaký byl zlomový okamžik vašeho života?
„Když jsem se seznámil s muzikantem Pavlem Klikarem, už je to třicet let. Pozval mě do Prahy a dostal mě k předválečné taneční muzice, které mě doprovází dodnes. Není to muzika nijak složitá, ale je hezká a optimistická.“

/

What was turning point of your life?
„When I met musician Pavel Klikar thirty years ago. He invited me to Prague and got me to pre-war dance music which accompanies me until today. This music is not sophisticated, but it’s nice and optimistic.“


HOPRG_458a

„Vím dopředu, co se stane v budoucnosti. Mám to tak od mala, to je dar. Zachránila jsem díky tomu spoustu lidí, protože jsem vždy věděla, co udělat.“
Kdy jste si to poprvé uvědomila?
„Jako malé dítě. Byla válka, Američani bombardovali Prahu a já jsem vtáhla maminku, sestru a bráchu do špajzu. Silně jsem cítila: ‚Jdi tam!‘. Celý byt byl vymlácený, spadlo to o dva baráky vedle. Zabilo mi to kamarády, ale my jsme se zachránili.“

/

„I know what will happen in the future. It’s been like that since I was little, it’s a gift. I saved many people because of it, I always knew what to do.“
When did you realize it for the first time?
„As a child. Americans were bombarding Prague during the war and I dragged my mom, sister and brother into a pantry. I strongly felt: ‚Go there!’. All the apartment was smashed up, the bomb had fallen down two houses next to ours. My friends were killed, but we saved ourselves.“


HOPRG_467d

„Jsem malíř a když chodím, tak si nejvíce všímám, jak je co barevné.“
Jaké barvy máte rád?
„Nejradši mám žlutou. Dneska jsem viděl žlutou nivelační značku v hnědém křoví. Tak nad tím jsem se pozastavil, to bylo moc pěkný.“

/

„I am a painter and when I go around, I mostly notice colours of things.“
What colours do you like most?
„I like yellow. Today I saw yellow levelling sign on a background of brown bushes. I stopped to look at it, that was very nice.“


HOPRG_464a

„Řekněte, že jste potkal dívku, která si koupila zlevněnou exotickou směs a zjistila, že tam je žluklý kokos.“

/

„You can say that you met a girl who’d bought discounted exotic fruit mixture and found out there is a rancid coconut.“


HOPRG_439a

„Přes dvacet let jezdím pod teepee. Liga lesní moudrosti je takovou odnoží skautingu. Tady ta fotka, to je dvacet let, to jsem měl ještě dlouhé vlasy. Ale opravdu bezvadné momentky, já z toho žiju.“
Co vás na tom fascinuje?
„Za komančů to byl útěk, stmelení. Ani ne tolik boj proti systému, spíš jiný svět s vlastními zákony. Dodnes si myslím, že cesta vedla k tomu stát se lidskou bytostí, čistým člověkem. Nejen slovy, ale i skutky – něco dělat.“
Proč právě život amerických indiánů?
„Bylo to asi dané tím, že Karel May nám dal dobrodružství a nikdo z nás nechtěl být ruským kosmonautem. A když byl kovboj a indián, tak většina chtěla být indiány. Ti pro nás byli, tak jak jsme si je zidealizovali, nejviditelnějšími vzory života v přírodě. V Bráníku, v pátek odpoledne, narvaný vlak – všichni mířili někam do lesa a prožívali dobrodružství … Člověk je mladý a jeho pohár se něčím naplní – jde o to, koho potká a pro co zahoří. Tohle je koníček, ale i smysl života. Svým způsobem je to drahý koníček, protože pak chcete všechny věci z jelenice, mít ty správny korálky, ne ty levný, vyšíváte ne nití, ale bizoní šlachou, na zemi nechcete mít igelit, ale bizoní kůži … to je strašná škvára. Může to tedy sklouznout až k fanatismu. Já si vždy říkal, že mi tolik nevadí v jakých jsem hadrech, důležitá je podstata člověka. Když ráno rozdělám oheň a uvařím kafe pro ostatní – tohle byl můj smysl života. A to stačí.“

/

„More than twenty years I go to camp in a teepee. The Woodcraft League of America is a kind of offshoot of scouting. This photo is twenty years old, I still had a long hair back then. These are great snapshots, I live out of it.“
What fascinate you about it?
„It was an escape during communism, a way to tighten up. Not so much a fight against the system, but a creation of other world with specific principles. I still think it was a journey to become a human being, a pure man. Not only by talking, but by action, by doing something.“
Why did you choose a life of Native Americans?
„It was probably because Karel May gave us an adventure and none of us wanted to become a soviet cosmonaut. And when there were cowboy and Indian, most of us wanted to be Indians. For us, they were – in our idealized perception of them – the most visible role models of natural life. There were crowds on friday afternoon at Prague train station Braník – all people heading somewhere into the forest to experience adventure … When one is young, his cup fills with something. It depends who he meets and what becomes his passion. This is hobby, but also a meaning of life. In a way, it’s an expensive hobby, because gradually you want to have all the things out of deerskin, to have the right beads, not the cheap one, you sew not with a thread, but with a bison’s sinew, you don´t want plastic on a ground, but a skin of the bison … that’s awfully expensive. So it can lead to fanatism. I always said to myself, that I don’t care what I wear, that the important thing is a human essence. When I light a fire in a morning and make coffee for other people – this was my meaning of life. And that will do.“

 


HOPRG_456a

Jaký byl zlomový okamžik vašeho života?
„Když jsem skončila s profesí tanečnice. Přes dvacet let jsem poskakovala v Národním divadle. Když člověk skončí s prací, která pro něj není zaměstnáním, ale takovým životním štěstím, tak je to smutné. Ale ještě dlouho jsem pak učila, až do osmdesáti let.“

/

What was turning point of your life?
„When I quitted being a dancer. Over twenty years I was jumping around The National Theatre. When one quits a job, which is not an occupation for him, but a kind of life’s happiness, then it’s sad. But I was still teaching long after that, till I was eighty years old.“

HOPRG_457a

„Já sem večer chodívám potají cvičit, drží mi to formu. Potmě mne nikdo nevidí …“

/

„I am coming here during evenings to practise, it keeps me in shape. Nobody can see me in the dark …“


HOPRG_448a

„I’ll be leaving Czech republic in spring, after fourteen years. My mother is eighty-five and it’s time that she has more care than I can give her from so far away.“

/

„Na jaře po čtrnácti letech opustím Česko. Mé matce je osmdesát pět a je na čase, abych se o ni starala více než je to možné z takové dálky.“