Powered by Seat

Archiv: Březen 2014

HOPRG_521a

„Dřív jsem hodně žil nočním životem, teď žiju denní život.“
V čem se liší?
„Noční život je všeobecně nezdravý – žil jsem ho dvanáct let a bylo tam hodně násilí, hodně problémů. Hlídal jsem podniky, noční kluby … V denním životě se člověk ráno nasnídá s rodinou, s dětmi, a jde do toho dne tak nějak v klidu.“

/

„I used to live night life a lot, now I live a day life.“
What´s the difference?
„A night life is generally unhealthy – I lived it for twelve years and there was a lot of violance, a lot of problems. I used to guard bars, night clubs … In day life one has a breakfast in a morning with his family, with children, and goes on into the day somehow calmly.“


HOPRG_517a

„I’ve been working on this book, in bits and pieces, for couple of years now. It’s finally really coming together.“
Are you using your experience of living in Prague in the book?
„There is a whole portion of the book that will be starting in Prague. In some ways, this is me taking all of my own stories from life, and from things that I made up, and trying to put them together into one coherent story about the world.“
What is the most difficult thing about doing this?
„Life isn’t really a story, life is just life. So, in some fashion, I am just making up these meaningful stories from my life. The hard part is, that I have to stop having fun, stop travelling around, sit and write a book.“

/

„Píšu tuhle knihu, po kouskách, už několik let. Už se konečně blíží k dokončení.“
Využíváte při psaní vaši zkušenost života v Praze?
„V knize bude celá jedna část, která bude v Praze začínat. Dá se říci, že si beru příběhy z mého vlastního života a příběhy, které jsem vymyslel a snažím se je dát dohromady v jednu ucelenou výpověď o světě.“
Co je na tom nejtěžší?
„Život ve skutečnosti není příběh, život je prostě život. Takže si ty smysluplné příběhy ze svého života v jistém smyslu vymýšlím. Nejtěžší je přimět se skoncovat s užíváním si a s cestováním. Sednout si a napsat knihu.“


HOPRG_516a

„Já se zabývám tím, aby všichni lidé byli šťastní. Přemýšlím, jak to zařídit.“
Co pro vás znamená být šťastný?
„Když to řeknu v protikladech, tak je to opak toho být stažený, být uzavřený, v obavách.“
Co děláte pro to, aby lidé takoví nebyli?
„Baví mě spojovat nespojitelné věci. Dneska třeba pořádám spirituální poker. Dávám dohromady lidi, kteří se nevzájem neznají – někteří jsou filosofové, někteří buddhisté, jiní dělají šamanské techniky, bude tam tanečnice z komorního baletu … všechno duchovně založení lidé. A budeme hrát poker.“

/

„I am pursuing a state, when everyone will be happy. I am wondering how to achieve that.“
What does happiness mean to you?
„If I say it in contradictory terms, it’s the opposite of being contracted, being closed, worried.“
What do you do to make people happy?
„I enjoy connecting things that are not possible to connect. Today, for instance, I organise a game of spiritual poker. I gather people who doesn’t know each other – some are philosophers, some buddhists, others do shamanic techniques, a ballet dancer will be there … all of them spiritual people. And we’ll play poker.“


HOPRG_515a

„No, ale nejdřív se namaluji.“
Se nestíháte malovat doma?
„Já vždy na poslední chvíli přemýšlím, co si vezmu na sebe. Malovat se můžu v tramvaji, oblékat se v tramvaji nedá.“

/

„OK, but let me put some make-up on.“
You don’t use make-up in time before you leave home?
„I am always thinking what I’ll wear on the last minute. I can use make-up in a tram, but I cannot get dressed in there.“


HOPRG_513a

„Byl jsem u pétépáků, tři a čtvrt roku jsem místo vojny kopal uhlí na Ostravsku. Ale mě to bavilo, mě bavila každá práce. Pro mě to byl víceméně sportovní zážitek. Kdyby ta šachta byla na Václaváku, tak jsem u toho zůstal.“

/

„I was at Auxiliary Technical Battalions, instead of military service I spent more than three years digging coal in Ostrava region. But I was enjoying it, I was enjoying every work I did. For me, it was a kind of sporting experience. If the coal mine was at Wenceslas Square, I would have continue doing that.“


HOPRG_503a

O čem v poslední době přemýšlíte?
„Aby z mého syna vyrostl slušný člověk. Aby přemýšlel samostatně a choval se ohleduplně. Ale zatím je mu rok a tři čtvrtě …“
Kdo k tomu vedl vás?
„Krom rodičů ještě moje učitelka klavíru. Byla ročník 1900, už tenkrát byla strašně stará a taková moudrá. Mluvila zajímavou češtinou, svým žákům říkala ‚miláčku‘. Třeba ‚miláčku, přehrajeme si škály‘.“
To z vás udělalo slušného člověka?
„Takovéhle detaily rozhodují.“

/

What are you thinking about lately?
„About raising my son to be a decent man. So he would think on his own and be considerate of others. But he is not even two years old now …“
Who was the one guiding you in this way?
„Besides my parents, it was also my piano teacher. She was born in 1900, even back then she was very old. And wise. She spoke in an interesting way and called her pupils ‚darling’. For example ‚darling, let’s play scales’.“
That made a decent person out of you?
„Such details are crucial.“


HOPRG_511a

„Zlomový okamžik mého života se odehrál před dvěma a půl lety, to mi zemřela žena. Můj život zprázdněl.“
Jak jste se se ženou seznámili?
„Poznali jsme se přes její profesi. Jeden můj kamarád se vyboural, jeho žena se v autě zabila, a ona byla ARO-vá lékařka, kde on byl v ošetřování. Tak vidíte, smrt na začátku, smrt na konci.“

/

„Turning point of my life occured, when my wife died two and half years ago. My life became emptier.“
How did you meet you wife?
„We got to know each other through her profession. A friend of mine had a car accident, his wife died a he ended up at hospital’s resuscitation ward where she worked as a doctor. You see, death at the beggining, death in the end.“

 


HOPRG_509a

„Když se mi ve vyšším věku narodilo mé druhé dítě, tak to bylo to nejlepší, co se mohlo stát.“
Jak byste porovnala svou zkušenost s výchovou prvního a druhého dítěte?
„Už se u některých věcí tolik nestresuji. Dřív jsem měla pořád strach, jestli je na tom syn dobře v porovnání s ostatními dětmi. Vyrůstal bilingválně, tak jsem se obávala, že bude opožděný v řeči, například. Věděla jsem, že není, ale strachovala jsem se, aby to tak před společností nevypadalo. Pořád ty ohledy na to, co tomu řeknou druzí. Zároveň jsem si byla vědomá, že je to hloupost.“
Dnes už se tím netrápíte?
„Dcera má ve třech letech ještě občas dudlíka, to je v téhle společnosti hrozná ostuda. Ne, že by mě to blažilo, ale už to tak nějak beru v klidu … a ona taky: Jede s tatínkem, unavená už, tak si vyžádá dudlíka. Naproti si sedne nějaká starší paní a říká: ‚Ježiš, ty máš dudlíka, ostuda!‘. A ona prostě, s takovým tím gestem vášnivého kuřáka, dudlík vyndá a říká: ‚Jedu za maminkou, já budu spinkat‘. Zastrčí čvaňháka a paní už nemůže nic říct.“

/

„When I had my second child in my higher age, it was the best thing that could happen to me.“
How would you compare your experience raising your first and second child?
„I am not so stressed about certain things. I used to be afraid, if my son is doing fine in comparison to other children. He was growing up in a bilingual family and I was worried that he could be behind with his speech ability, for example. I knew that he is not, but I was worried that society can see it that way. All the time considering what other people might say. At the same time I knew it’s silly.“
You are not worried about it anymore?
„My daughter is three and she still uses her baby’s dummy on occasions. That’s a terrible shame in this society. I am not blissful about it, but I take it more calmly … and so does she: She goes with her daddy, tired, and asks for her dummy. Old lady comes, sits across from them and says: ‚Oh my god, you have a dummy, what a shame!’. And she just takes out her dummy with this gesture of passionate smoker and replies: ‚I go to mummy, I will be in beddy-byes.‘ She puts her ciggy back and the lady is speechless.“

 


HOPRG_508a

„Hrabu se ve starých průmyslových stavbách. Ty představují původ architektury, ve které žijeme dnes. Moderní domy jsou často spíš fabrika, než co jiného. Když se podíváte támhle na Národní technickou knihovnu, tak kdyby to nemělo ten krásný, skleněný plášť, tak to vypadá jako nějaké skladiště z 20. let, i s těmi hřibovitými sloupy … to je jasná inspirace – či citace, jde o to, jak to nazvem – těmito průmyslovými stavbami.“
Jak tento myšlenkový základ staveb ovlivňuje lidi, kteří v nich žijí či pracují?
„Stále žijeme průmyslově, přestože dnes spíš informačně. Ale když ráno vstáváme do práce všichni v jednu dobu, tak to je pozůstatek průmyslu, přestože už nechodíme do fabriky. Že máme na ruce hodinky, že jsme v nějakém čase a spolupracujeme s ostatními, to je průmysl. Když tu nebyl, tak se dělalo doma a každý si dělal kdy chtěl, co chtěl. Továrny jsou všude, i v nás. Skutečný průmysl je dnes jinde a my ho nevidíme – je někde v Číně, v Indii a my na něj jakoby nedohlédneme. Ale pořád tam je.“

/

„I am rummaging through old industrial buildings. There lies the origin of today’s architecture. Modern houses are often a factory more than anything else. When you look over there at National technical library – if it would’t have the beautiful glass surface, it would look like 1920′s warehouse, with its mushroom-shaped columns … that’s clearly inspired – or it’s quoting, it depends how you call it – those industrial buildings.“
How does this ideological base of buildings influence people who live or work in them?
„We still live industrially, even though it’s an informational age. But when we go to work in a morning at the same time, that’s a remnant of an industry, even though we are not going to factories. The fact that we wear watches, that we are set in a time and cooperate with others, that’s industry. When there was no industry, everyone worked at home, whenever and doing whatever. The factories are everywhere, even within us. The real industry is nowdays elsewhere and we don’t see it – it’s in China, in India and we cannot see as far. But it’s still there.“


HOPRG_506a

Bratr Kuba v hadici.

/

„Frère Jacques“ in a pipe.