Powered by Seat

Archiv: Duben 2014

HOPRG_583c

„Dělám městské krajiny, jak popisné, tak abstraktní motivy.“
Jaké věci vás zaujmou?
„Hlavně mne zajímá světlo, světelná energie. Ale je to jako se vším v životě – vyhledáváte místo, kde je vám příjemně. Tady je teplo a výhled na Střešovice … Výhled je pro mě vždy důležitý. Dá se bydlet i v paneláku, pokud je tam hezký pohled z okna. Ale poezie se dá najít všude, když člověk chce. Koneckonců, nic jiného někdy nezbývá.“

/

„I do urban landscapes, both descriptive and abstract motives.“
What catches your eye?
„I am interested mainly in light and its energy. But it’s like anything else in life, you search for a place where you feel good. Here it’s warm and there is the view on Střešovice … A view is always important for me. You can live in panel house if there is a nice view from the window. You can find poetry anywhere if you search for it. Sometimes you don’t have another choice, after all.“


HOPRG_581c

„Zkoumám svoji samotu, jestli mne více naplňuje být sama se sebou anebo s druhými lidmi.“
K čemu docházíte?
„Že pro mě samota asi není. Stále se v ní snažím upevnit, ale stále to nejde. Když jsem sama, tak moc přemýšlím. Až se dostávám do takových různých příběhů a myšlenek, že to nedokážu sama zvládat. Když jsem s lidmi, tak jsem více v pohodě, sama jsem asi trochu labilnější …“
Objevila jste pro sebe skrze samotu něco dobrého?
„Naučila jsem se hodně číst a být v tichu.“
To je teď pro vás možná trochu složitější …
„Já jen hlídám, jsem chůva. No, a teď se vzbudila …“

/

„I am exploring my solitude. If I am more content on my own or around other people.“
What did you find?
„That solitude is probably not for me. I still try to make myself stronger in it, but I am still failing. When I am alone, I am thinking too much. Doing that, I get into this different stories and thoughts which I am not able to cope with. I am more relaxed around people, on my own I am probably a bit labile …“
Did you find something good through solitude though?
„I learnt to read a lot and to be in silence.“
That may be a bit more complicated for you now …
„Oh, I am just a nanny. Well and now she’s woken up …“


HOPRG_580a

„Vidím, jak se zrychluje doba; je mi to sympatické, protože ta stará doba – kterou já ještě pamatuji – se nehýbala vůbec. Ale co mě zaráží, ale to je takový skoro stařecký ohled, je určitá devalvace morálních hodnot. Přijde mi, že lidé žijí z hodiny na hodinu, z minuty na minutu a že podání ruky neplatí. Přemýšlím, k jakým obrovským rizikům to vede. Protože to znamená, že lidé nejsou schopni se na sebe spolehnout, mít jistotu, že to, co se slíbilo, co se řeklo, že to také bude. Tuhle věc chápu jako prolnutí té staré doby, kde se důvěřovat nedalo vůbec, kde bylo naopak jisté, že to dodrženo nebude. Dnes se tato jistota vrací. Protože se žije stylem ‚použiji a odhodím‘, včetně lidských vztahů.“
Jak se s tím vyrovnáváte?
„Stokrát jsem se zachoval bezpáteřně, stokrát jsem tvrdil, že věci jsou černé, když byly bílé, a obráceně … a dělal jsem to z důvodů, které jsem považoval za praktické. A mrzí mě to. Ale přišla chvíle, kdy to začínám reflektovat a kdy tomu přizpůsobuji své chování. A musím říci, že už narážím, že už mám střety. Ale cítím se dobře. Lépe spím a mám radost z toho, že člověk dokáže žít s nějakým … morálním přesvědčením? Na druhou stranu to vede k tomu, že určité věci se dějí jinak, člověk si zavírá určité dveře … ale je to tak dobře, protože ty dveře za to vůbec nestojí.“
Můžete uvést příklad, kdy jste si takto zavřel nějaké dveře?
„Dělal jsem v jedné korporaci a její šéf mi nabídl vysokou pozici se slovy ‚Můžete být spokojený, vždyť v této práci si můžete hrát‘. Tím mi vlastně říkal, že nemám myslet na nic velkého, že nic velkého nemám zkoušet měnit. Ať si hlavně hraji … a nezlobím. Velmi rychle jsem z té práce odešel za prací jinou, kde jsem si nemusel hrát, kde jsem mohl dělat věci doopravdy.“

/

„I have noticed that the time is moving faster and faster; I like it, because the previous period – which I remember – did not move at all. But what surprises me, may be an old man‘s remark, is some kind of devaluation of moral values. People are living from hour to hour, minute to minute. A handshake is not valid anymore. I am thinking about the possible risks it leads to. It means that people are not able to rely on each other, have the certainty that stated and promised things will really happen. This I consider a relic of the previous period in which it was certain that the word won’t be kept. Today, this certainty is coming back. Nowadays, our way of life is ‚to use and throw away’, including human relationships.“
How do you deal with it?
„A hundred times I behaved in unscrupulous ways, hundred times I declared black was white and the other way around … I was doing it for what I considered practical reasons. Now I feel sorry about it. But later came a moment, when I started to reflect on it and started to adjust my behaviour. And I have to say that I have already had conflicts because of it. But it feels good. I am sleeping better and I am glad that I live with … moral beliefs? On the other hand, I have to admit that it leads to things happening differently. One closes some doors by doing it. But it’s good because the doors are not worth it.“
Can you give an example of you closing the doors like this?
„I was working in a corporation and my boss offered me a promotion. He tried to sell it to me by saying ‚You can be satisfied with the job, just enjoy it and play’. What he was, in fact, saying was that I shouldn’t think about big things, big changes. That I should just play … and behave myself. I left for other job very quickly where I didn’t have to play and could do things for real.“


HOPRG_578a

„My jsme vláčkoví.“

/

„We are railfans.“


HOPRG_499a

Na co rád vzpomínáte?
„Rád? Fotbal, hokej, když jsem hrál. Třeba když jsme ve fotbale v třiapadesátém porazili Maďarsko 4:3. Hrálo se dobře, v Jablonci byl vždycky dobrý manšaft.“

/

What do you like to recall from your past?
„When I was playing football and ice hockey. For instance, when we beat Hungary 4:3 in football in 1953. We played well, the team of Jablonec was always good.“


HOPRG_577a

„Napište tam jen: ‚Muž sedící u vody.‘“

/

„Just write: ‚Man sitting near water.’“


HOPRG_570c

„Máme v Brně občanské sdružení, Ženy50, a pořádáme pro tuto skupinu spoustu aktivit – kurzy, jazyky, počítače, vycházky, výlety a tak dále. Už to běží šest let a my na těch ženách vidíme, jak se lidé ohromně potřebují scházet, být spolu, povídat si, sdělovat … a není tolik důležité kam jdeme, nebo co děláme.“
Co myslíte, že je specifické pro skupinu žen nad padesát let věku?
„To je právě nulová skupina, která vůbec není ošetřená. Muži jsou často v padesáti ještě fit a mají jinou náplň života. Mám pocit, že vztahy nepotřebují tolik, jako ženy – mají své koníčky, sport, více se realizují v práci … Ženy chtějí být více spolu, potřebují vztahy a emoce. V tomto věku jsou často v takovém mezidobí, kdy většinou už děti odešly z domova, třeba se rozešly s manželem, rozvedly se, ovdověly … Jednou třeba přišla moc milá paní, která byla čerstvě ovdovělá a najednou si připadala úplně sama. I když stále pracovala, měla syna, starou maminku … prostě ta půlka života byla najednou prázdná. Tak přišla na vycházku, našla si tam kamarádku a od té doby jsou jedna ruka.“

/

„We’ve got a civic association in Brno called Ženy50 (Women50) and organize a lot of activities for this target group – language and IT lessons, walks, trips and so on. It’s been running for six years and we can see how people need to gather and socialize, to talk and share … and it’s not that important where exactly we go or what we do.“
What do you think is specific for this target group?
„That it’s not targeted at all. Men at fifty are often still fit and have things to do. I’ve got a feeling that they don’t need relations as much as women do – they have their hobbies, sports, they realize their potential at work … Women want to be together, they need relations and emotions. It’s kind of an interim period for them around this age. Children have usually already left home, they are maybe separated, divorced, widowed … Once a very nice lady came, still working, who was recently widowed. She suddenly felt terribly alone. Even though she was still working, had a son and old mother … the half of her life was gone all of a sudden. So she came on our walk and found herself a female friend. They are inseparable since then.“


HOPRG_575a

O čem v poslední době hodně přemýšlíte?
„Jestli jsou některé věci už předem dané a jak moc si člověk v životě může vybrat svoji cestu.“
K čemu docházíte?
„Že některá setkání jsou asi už naplánovaná, taková osudová. Jeden kamarád mi třeba vyprávěl, že si během cestování koupil lístek na autobus a zjistil, že stejná místenka byla prodána dvakrát. Druhou dostala nějaká slečna se kterou se asi měl seznámit. Takže z toho bylo velké setkání a dnes to vypadá, že si jsou souzeni. Myslím si, že tohle nemůže být náhoda.“
Zažila jste něco podobného vy sama?
„Já se teď přihlásila na nějaké potápění do Egypta a po čtrnácti dnech vůbec nevím, proč tam jedu. Vlastně se mi tam nechce. Takže teď přemýšlím, jestli to mám rozumově rušit, chtít vrácení peněz … Ale udělala jsem to tak nějak intuitivně, a tak si říkám, že to třeba mělo být nějaké vnuknutí shůry.“

/

What is on your mind lately?
„If some things are predestined to happen and to which degree a person can choose his own way in life.“
What do you think?
„I think that some encounters are probably already planned, fatal. One friend told me that during his travels he once bought a seat reservation on a bus and found out that the same seat was reserved twice. The second reservation bought a girl whom he was probably supposed to meet. So it was an important encounter and now it seems that they are destined to be together. I think this cannot be a coincidence.“
Do you have some similar experience from your life?
„I just signed up for some scuba diving in Egypt fourteen day ago and now I don’t even know, why I go there. In fact, I don’t want to go. So I am not sure if I should cancel it, get the money back … But I did it using my intuition, so I wonder if that perhaps was an inspiration from above.“


HOPRG_571a

„I am just plotting a story for a short film.“
What will be the story about?
„It’s about a small boy who is living in a small village and was born without a shadow. He’s troubled little boy, he steals and tries to make his own shadow.“
How does he do that?
„Well, he believes that we are made of what we own, so he tries to steal stuff, to own as much as possible. To become real, like everybody else.“

/

„Píšu právě příběh ke krátkému filmu.“
O čem bude pojednávat?
„Bude to příběh malého chlapce, který žije v malé vesnici a který se narodil bez vlastního stínu. Je to malý potížista, krade a snaží si svůj stín vytvořit sám.“
Jak se to snaží udělat?
„Domnívá se, že lidé jsou lidmi na základě toho, co vlastní. A tak krade, aby toho vlastnil co nejvíce. Aby se stal skutečným a byl jako všichni ostatní.“


HOPRG_576a

„Chtěla bych studovat filmovou režii.“
Co byste svými filmy chtěla vyjádřit?
„Třeba … no, jak je život krásný. Teď jsem tedy nedávno měla takovou tmavou chvilku, kdy se mi to všechno vypařilo. Ale pak se takhle zabořím do Čapka … mě hrozně fascinuje štěstí v životě člověka. Je tam chvilku, ale prostě je tam chvilku, protože tam má být jenom chvilku. Abychom pak zase lapali po dechu. A stále ho hledali, stále se o něj snažili. Takhle dokolečka, jako když si štěňátko honí ocásek.“
Jaká byla poslední chvilka štěstí, kterou jste prožila?
„Když někdy chodím běhat, tak roztáhnu ruce. Pokud takhle najednou cítím svobodu, tak jsem prostě šťastná.“

/

„I would want to study film directing.“
What would you like to express with your films?
„Perhaps … well, how beautiful life is. Although I just had this dark moment recently, when everything vanished. But then I bury my head into a book by Čapek … I am totally fascinated by happiness in a life of a person. It’s there just for a moment. But it’s like that, because it’s supposed to be there just for a moment. For us to gasp for breath again. To keep searching for it, keep trying. Round and round, just like puppy chasing its small tail.“
What was the last moment of happiness you experienced?
„When I go to run sometimes, I spread out my arms. If I suddenly feel free like this, I am just happy.“