Powered by Seat

Archiv: Květen 2014

HOPRG_612a

Jaký byl nejštastnější okamžik vašeho života?
„Třeba když jsem šel z vojny.“
Jak to bylo?
„No, šli jsme, ve vlaku, a tam jsme hrozně jásali.“

/

What was the happiest moment of your life?
„When I left a military service, maybe.“
Can you describe it?
„Well, we took a train and were terribly cheerful.“


HOPRG_610a

S čím teď nejvíc bojujete?
„S nudou. Před pár měsíci jsem byl z organizačních důvodů vyhozen z práce. Napřed jsem byl v euforii, že mám spoustu volného času, ale pak se z toho stala taková rutina. Byl jsem zvyklý pracovat patnáct hodin denně, takže mít celé dny volno není nic moc.“
Co nejzvláštnějšího jste v boji s nudou dělal?
„Uklízel.“

/

What is your greatest struggle right now?
„Boredom. I was fired from work few months back from organizational reasons. First I was euphoric for having so much free time, but gradually it became a kind of routine. I used to work fifteen hours per day, so having all days free is not so good.“
What was the strangest thing you did while struggling with boredom?
„Cleaning.“


HOPRG_606a

„Byla jsem teď v Tokiu a jsem z toho dost paf. Žít bych tam nechtěla, ale vizuálně je tam vše krásné – od holek po kapesníky …“
Z čeho jste byla nejvíc paf?
„Ta japonská mentalita je pro nás tak nepochopitelná … V Tokiu je například díra v chodníku celá ohraničená a bliká, takže tam nikdo nespadne ani náhodou, přesto má každá díra svého člověka. Ten tam stojí a upozorňuje vás, že tam je díra. To mě fascinuje.“

/

„I was recently in Tokyo and was quite astounded. I wouldn’t want to live there, but everything is so beautiful visually – be it girls or handkerchiefs …“
What was the most astounding thing you saw?
„The mentality of japanese people is so incomprehensible for us … There is a hole in a sidewalk, it’s all bordered and blinking so there is no way that someone will fall down, yet there is a person responsible for each hole. He stands there and warn you that there is a hole. I find that fascinating.“


HOPRG_607a

„To je pěkný, že jste vyfotil zrovna mě.“

/

„That’s so nice that you took a picture of me.“


HOPRG_604a

„Rozhoduji se mezi Prahou a vesnicí. Trochu to souvisí s minulostí.“
Jak to souvisí?
„No, za vším hledej ženu.“

/

„I am deciding between Prague and a village. It’s a bit connected with my past.“
How is it connected?
„Well, there is a woman behind everything.“


HOPRG_603a

„Fotky mi přišly nějaké placaté, tak jsem se asi před půl rokem začal realizovat i v jiných věcech. Dělám třeba betonové chleby.“
To je designový objekt?
„To bych neřekl, nemá to žádný účel.“
Proč právě chleba z betonu?
„Přišlo mi, že je to potřeba. Chleba je takový základ. Někdo to dělat musí.“
Jaký v tom vidíte smysl?
„To je složité. Je to prostě věc z betonu, takže je to navěky. Fotky, zvlášť ty digitální, prostě zmizí, velice brzo. Zatímco věci z betonu ne. Je to stopa, která tady po mně zůstane.“
Kde jsou k vidění?
„Některé mám na zahradě, tak různě. Občas se to někde vystaví, občas je někde schovám.“
Na jakém nejzvláštnějším místě jste betonový chleba schoval?
„Asi ve Státech, na poušti u Santa Fe. V jednom křoví.“

/

„I started to see photos as too flat, so half a year ago I began to realize my potential in other fields. I make concrete breads for instance.“
As a design object?
„I wouldn’t say, there is no function of it.“
Why concrete bread?
„I thought it is needed. A bread is a basic thing. Somebody has to do it.“
Where do you see the point of doing it?
„That’s complicated. It’s a thing out of concrete, that’s everlasting. Photos, digital ones especially, will just disappear, very soon. Concrete things won’t. That’s a footprint that will remain here after me.“
Where can one see the breads?
„Some are on my garden, some elsewhere. Sometimes I exhibit them and some of them I hide somewhere.“
What is the strangest place where you hid one?
„Probably in the States, on a desert near Santa Fe. In a bush.“

HOPRG_603c

„Dovnitř dávám vzkazy – napíšu je na papír a zaliju.“
Co tam píšete?
„To bych to nemusel zalívat a mohl to mít napsané na čele.“

/

„I put messages inside – write it on a paper and encase it.“
What do you write there?
„If I told you, I wouldn’t need to encase it in the concrete and could just write it on my forehead.“


HOPRG_600a

Jaký byl zlomový okamžik vašeho života?
„Rozhodnutí opustit předešlou práci, po patnácti letech. Byl jsem herec a pocítil jsem syndrom vyhoření. Dnes dělám v administrativě, takže zásadní změna.“
Jak se na vás vyhoření projevilo?
„Úplně mě to přestalo bavit. Ztratil jsem motivaci a říkal si, že to nemá smysl, že mi to nic nedává, že mne to naopak vyčerpává.“
Co pro vás bylo na změně profese nejtěžší?
„Bylo náročné vyrovnat se s tím, že lidé uvažují jinak a o jiných věcech, že mají trochu jiný přístup k životu. Na druhou stranu člověk poznává skutečný život, herci žijí tak trochu mimo realitu.“
Co jste si z herecké profese do života vzal?
„Zůstat nad věcí. Myslím, že už mě nic nerozhází. Člověk celý život bere jako takovou hru, uvědomuje si, že všichni kolem vlastně hrají určité role.“
Jakou roli jste přijal vy?
„Seriózní člověk.“

/

What was a turning point of your life?
„A decision to leave my last profession, after fifteen years. I was an actor and I experienced a burnout syndrom. Now I work as an administrative officer, so it was a major change.“
How did the burnout manifest on you?
„I completely lost interest in the work. I lost motivation and didn’t see any sense doing it. I wasn’t gaining anything out of it, I was even exhausted.“
What was the most difficult thing in the transition?
„It was hard to cope with people thinking differently and about different things, having a slightly different approach to life. On the other hand one gets to know the real life, at least. Actors are living a bit out of reality.“
What did you take from a profession of actor into your life?
„To stay on top of things. I think I can stay relaxed no matter what. One takes life as a kind of play, realizes that all people around are in fact performing a certain roles.“
What role do you play now?
„A serious man.“


HOPRG_601a

„Skládám art-rockové kompozice, které dávají smysl až po více posleších. Hodně mne teď zaujal matematický rock. Je postaven na tom, že se harmonie a melodie zakládají až post, na začátku se založí jen rytmická sekce. Mám pocit, že je to cesta dál. Otevírají se tím jiné kombinace, které předtím nebyly možné.“
Baví vás matika?
„Nebaví. Vůbec mě nebaví. Nesnáším matiku … Ale v hudbě, proč ne?“

/

„I am composing an art-rock pieces that makes sense only after several listenings. Recently I got very interested in math-rock. It’s based on harmonies and melodies being composed only additionally, you build up only rhytmic section at first. I think this is a way forward. New combinations are opening up which were not possible before.“
Do you like math?
„I don’t. At all. I hate math … but in music, why not?“

 


HOPRG_602a

„Když jsi na ulici, tak nemůžeš jen tak o někom říct, že je to tvůj kamarád. Je to známý, nebo dobrý známý, ale kamarád … to je trochu silnější slovo, ne? To je člověk co ti pomůže, i když z toho nic nemá.“
Našel jste takové kamarády?
„Měl jsem jednoho takového člověka. Chodili jsme spolu do školky, na základku, utekli jsme spolu z baráku, začali squattovat … nějaké tři roky zpátky uhořel. Celý rok po jeho úmrtí se mi o něm zdál jeden sen. Byl jsem u kostela, kde jsme se scházeli a najednou ho uviděl, jak jde kolem zdi. Zavolal jsem na něj, on se zašklebil a zmizel ve zdi. Já jsem tam potom hledal dveře, nemohl je najít a v tom se probudil.“

/

„When you are on a street, you cannot just call somebody your friend. It’s an acquaintance, close acquaintance, but a friend … that is a stronger word, isn’t it? That’s a person who helps you even if he has nothing out of it.“
Did you find such friends?
„I had one person like that. We were attending kindergarten and elementary school together, we ran from home together, started squatting … three years back he burned to death. All the year following his death I was having a dream about him. I was at a church where we used to meet and suddenly I saw him walking around a wall. I shouted at him, he sneered at me and disappeared in the wall. I was looking for a door, couldn’t find it and at that moment I woke up.“


HOPRG_586a

„Když mi bylo padesát, tak jsem potkala chlapa, o kterém jsem věděla, že je to TEN chlap. Bylo to jasné na první pohled. Pak jsem začala pátrat … a jasně, že jsme se potkali v několika minulých životech, že spolu máme nedořešenou karmu. Víte jak to je, nebo možná nevíte: Když se v životě nesplní sliby, tak se to táhne do dalších životů. Pak třeba někoho potkáte, a protože jste si kdysi slíbili ‚budu s tebou navždy‘, tak víte, že to je prostě on.“

/

„When I was fifty, I met a man whom I recognized as THE ONE. It was clear on first sight. I began to search … and, obviously, found out that we’ve already met in several previous lifes, that we’ve got unresolved karma. You know how it is, or maybe you don’t: When promises aren’t kept in our life, it’s being drag into next lifes. Then you meet somebody and since you’ve promised to each other ‚I’ll be with you forever’, you recognize him.“