Powered by Seat

Archiv: Červen 2014

HOPRG_681a

„Před rokem mi zemřel manžel. Neměla jsem si najednou s kým popovídat, na to jsme byli hodně zvyklí. Neměla jsem chuť jít na koncert, jít do kina, protože jsem neměla s kým probrat, co se mi líbilo a nelíbilo a co na mě zapůsobilo.“
Jak jste se s tím vyrovnala?
„Hodně mi pomohl jeden vnuk, který je hodně empatický. Je mu teprve osm, ale dokáže se opravdu vžít do situace druhého. Říkal: ‚Hele, babičko, vždyť já budu s tebou. Já vím, že je to hrozné. Když mi umřela kočka, tak já jsem taky pořád brečel, taky se mi po ní strašně stýskalo‘. Že prý to bude dobré, že ho to přešlo. A že on teď má jinou kočku, tak ať já si najdu jiného dědečka.“

/

„My husband passed away last year. I suddenly didn’t have anyone to talk to, we were used to do that a lot. I suddenly didn’t feel like going to a concert or a cinema, because there was no one to discuss it with, to talk over what I liked, disliked and was impressed by.“
How did you manage to deal with it?
„One grandchild helped me a lot. He has a lot of empathy and can really identify with a situation of another person, even though he’s only eight. He was saying: ‚Look, grandma, I’ll be with you. I know it’s terrible. When my cat died, I was also crying all the time and missed her terribly.‘ He was saying that it will be alright, that he also got over it. And that he now has another cat, so I could find another grandpa.“


HOPRG_673a

Jaký byl přelomový okamžik vašeho života?
„Když se mi narodila dcera. Tam bylo hezké, že v té porodnici je dlouho ticho, ticho a najednou dětský řev, úplně jiný zvuk, než je člověk zvyklý.“

/

What was a turning point of your life?
„When my daughter was born. I remember the silence in the maternity hospital and then how I suddenly heard a child’s scream, a totally different sound than I was used to.“


HOPRG_669a

Jaký byl nejšťastnější okamžik vašeho života?
„Když jsem utekl do Kanady, v šedesátém osmém. Třicátého listopadu jsem vyšel z Československa a měl v kapse osm dolarů. Za pět dolarů jsem si ve Vídni na Mariahilfer straße koupil jeany. Zbyly mi tři dolary. Byli se mnou dva kamarádi a tak jsem dal každému jeden. Čili jsem v Kanadě začínal s jedním dolarem. Ten mám doma vyvěšený.“

/

What was the happiest moment of your life?
„When I emigrated to Canada, in nineteen sixty-eight. I left Czechoslovakia on thirthieth of November with eight dollars in my pocket. For five dollars I bought a jeans on Mariahilfer straße in Vienna. I had three dollars. There were two friends with me so I gave each one a dollar. Which means that I started in Canada with a single dollar. I have it posted up at home.“


HOPRG_670a

O čem v poslední době hodně přemýšlíte?
„O rozvodu.“
Kdy vás to napadlo poprvé?
„Když jsem poznala někoho jiného. A uvědomila si, že všechno může být i jinačí.“

/

What are you thinking about lately?
„A divorce.“
When did you think of it for the first time?
„When I met someone else. And realized that things could be different.“


HOPRG_672a

„Dělám občas mediátora.“
Jakou nejzajímavější mediaci jste zažil?
„Jedna z těch opravdu zajímavých byla, když jsem se snažil vymediovat vztah mezi jedním studentem, jeho mámou, tatínkem a učitelkou. Ti rodiče byli rozvedení a hádali se o toho synka. Ten nevěděl kam a projevilo se to ve škole. Podařilo se mi shromáždit všechny čtyři a sepsat trojstrannou smlouvu, která potom začala fungovat. Ten kluk byl předtím v zásadě na hraně toho, že přestane chodit do školy a začne se flákat. A on začal fungovat normálně dál, v rodině se mu to ujasnilo a samotní rodiče nakonec vyhledali rodinného psychologa. Už je to dlouho, ale to jsem byl šťastný, za to jsem rád.“

/

„I sometimes work as a mediator.“
What was the most interesting mediation you experienced?
„One of the most interesting ones was when I was trying to mediate a relation between a student, his mom, dad and teacher. The parents were divorced and were quarreling over the son. He was puzzled out of it and that became evident at school. I managed to gather all of them and to write a three-side agreement with them which then started to take effect. Before, the boy was almost about to stop going to school and start gooffing off. Afterwards, he kept the normal course, his family environment became more clear and the parents even sought a family psychologist. It’s been a long time already, but I was happy about it.“


HOPRG_668a

„Plánuji se osamostatnit a být happy jako nikdo druhý. S kočkou.“

/

„I am planning to become independent and be happy like no one else. With a cat.“


HOPRG_656a

Kdo vás v životě nejvíce ovlivnil?
„Současná přítelkyně. Když přišla rodina, tak mě natlačila k o hodně větší zodpovědnosti. Postavila mě před hotovou věc. Nedávno třeba řekla, že náš kluk je teď holt bez práce a narodilo se jim dítě, takže ještě budeme muset více zabrat. A dala mi jednoduchý příklad, takový pravý, přímý a polopatistický – našla si práci navíc a ukázala mi, že to jde zvládnout.“

/

Who influenced you the most?
„My current girlfriend. She pushed me towards a much greater responsibility when the family came. She put me in front of a done deal. Recently she reminded me, for instance, that our son has no job at the moment and they just had a baby, so we need to work even harder. And she gave me a very simple example, very true, direct and clear – she found herself a second job and showed me that we can handle it.“


HOPRG_657a

What is your greatest struggle right now?
„Getting old.“

/

S čím teď nejvíc bojujete?
„Se stárnutím.“


HOPRG_662a

„Nesu věci z intru k mému příteli.“
Jaká věc je vám nejmilejší?
„Asi tenhle batoh dole, protože je po mé babičce. Dříve ho nosila do školy, pak ho do školy nosila teta a teď ho nosím já. Přijde mi, že by se věci neměly vyhazovat, každá má svůj příběh. Proč kupovat spoustu nových věcí, když si můžeme koupit třeba hrneček, co měla nějaká stará babička. Můžete pak mít pocit – ano, z tohohle hrnečku pila stará babička, teď ho mám já a jednou ho bude mít zas někdo další.“

/

„I am taking my things from dormitory to my boyfriend’s house.“
What is your favourite thing?
„Perhaps this backpack down here, it used to be my grandma’s. She wore it to school, then my aunt wore it and now I do. I think that old things shouldn’t be thrown away, every thing has its story. Why buying loads of new stuff when you can go and get a cup that some old granny used to have. Then you can feel – yes, an old granny used to drink from this cup, now I have it and once someone else will have it.“


HOPRG_667a

„I am from Berlin and I am coming here every now and then. Prague is my favourite city. I even feel that my mentality is more Czech than German. People on the street often think I am Czech and ask me for a way. Maybe it’s because I say things like ‚mluvím trochu česky‘ or ‚mám rád český pivo’.“

/

„Jsem z Berlína a jezdím sem každou chvíli. Praha je mé oblíbené město. Dokonce mi přijde, že mám spíše českou než německou mentalitu. Lidé si často myslí, že jsem Čech a ptají se mne na cestu. Možná je to proto, že říkám věci jako ‚mluvím trochu česky‘ nebo ‚mám rád český pivo‘.“