Powered by Seat

Archiv: Červenec 2014

HOPRG_729a

„Jsem rád na světě. Ale byl bych rád, kdybychom se synem mohli bydlet dál. Nic víc nechci. Majitelka nás chce vyhodit, protože jsme v dluzích – už rok jsme bez elektřiny a bez plynu, svítíme si mobilem. Potřebuji sehnat nějakou práci. O tu jsem přišel vlastní blbostí – byl jsem u bezpečnostní služby, hlídal garáže, a protože jsem chtěl být se ženou, ještě než umřela, tak jsem šel vždy o pět minut dříve domů. Chytla mě kontrola, a tak mě vyhodili.“

/

„I like being in the world. But I would like to keep having a place to live with my son. I don’t want anything else. The owner wants to throw us out, because we are in debts. We have been living without electricity and gas for one year already, we use cell phones for light. I need to find a job. I lost the last one due to my own stupidity – I was working as a security guard in a garages and since I wanted to be with my wife, before she passed away, I always left the work five minutes early. Inspection caught me and so I was fired.“


HOPRG_727a

„I am her husband, but she’s my baby. She really loves me. Do you really love me?“
/Parrot shakes head/
„You can always joke with her, because she has an intellect of a five year old child. It’s a long term relationship – she is now two and a half and she’ll live to the age of fifty.“

„The first word she said was ‚hungry’. I was wondering: Where did she learn it? Then I realized that every time I cross my favourite kebab house, I say: ‚Whoa, I am hungry!’.“

/

„Jsem její manžel, ale ona je moje miminko. Opravdu mě miluje. Miluješ mě?“
/Papoušice kroutí hlavou/
„Dá se s ní vtipkovat, protože má intelekt pětiletého dítěte. Je to dlouhodobý vztah – teď je jí dva a půl roku a dožije se padesáti let.“

„První její slovo bylo ‚hladový‘. Říkal jsem si: Kde se to jen naučila? Pak jsem si uvědomil, že pokaždé když jdu kolem své oblíbené restaurace s kebaby, tak řeknu: ‚Já jsem hladovej!‘.“


HOPRG_719a

Po dešti

/

After the rain


HOPRG_726a

Jaký byl přelomový okamžik vašeho života?
„Teď na stará kolena dítě. Je to moje třetí, ale první dvě už jsou velký. Když jsem je měl, tak mi bylo osmnáct a dvacet let a moc mne nezajímaly. Bylo to dost tragické. I jsem třeba nepřišel na Štědrý den domů, a tak podobně. Ale ne, že bych se vůbec nestaral. To já se staral, ale ne tolik, jak bych si zpětně představoval.“
V čem je to pro vás dnes jiné?
„Asi jsem dozrál. Zatímco dřív mě více než rodina zajímalo ‚víno, ženy, zpěv‘, tak dnes si to opravdu užívám – byl jsem dva a půl roku na mateřské. Teď naposled jsme třeba byli na koupališti a syn z toho měl obrovský zážitek. Každý moment s ním je moc prima.“

/

What was a turning point of your life?
„My youngest child, now in an old age of mine. It’s my third child, but the first two are already grown up. I had them when I was eighteen and twenty and I wasn’t very much interested in them, it was quite tragic. I didn’t come for a Christmas Eve and so on. But it was not that I didn’t care at all, I did. But not as much as I would like.“
What is different today?
„I’ve probably matured. While before I was more interested in ‚wine, women and song‘ than a family, I really enjoy it now – I was at maternity leave for two and half years. Recently we went to a swimming pool and my son had a great time. I enjoy every moment with him.“

 


HOPRG_716a

„Když lidé o něčem hlasují, tak by to měli dělat s rozumem. Když zemřel můj dědeček, to jsem byla hodně malá, tak jeho přání bylo, aby byl pohřbený do hrobu. Ale protože byl leden a byl tenkrát velký mráz, tak se rozhodli, že nikoho nenechají ten hrob kopat, že by to bylo fyzicky moc náročné. Takže se rozhodlo proti jeho vůli. Já už jsem si jako dítě myslela: No, ale když to bylo jeho přání? Tak se mu asi mělo splnit.“

/

„When people are deciding something, they should do it wisely. When my grandpa passed away, I was very little back then, his final wish was to be buried in a grave. But it was January and it was freezing, so they decided not to dig a grave since. It would be overly physically demanding, they said. Thus a decision was made against his will. I was a child but I remember thinking: But if that was his wish? It probably should have been fulfilled.“


HOPRG_710c

„Nedávno jsme slavili šedesát let od našeho sňatku.“

/

„Recently we celebrated sixty years of our marriage.“


HOPRG_711c

S čím v poslední době nejvíc bojujete?
„Já musím říct, že já jsem právě bojovat přestala. Čím víc člověk s něčím bojuje a vytváří odpor, tak tím je mu hůř. Vy to musíte nechat být – prostě ‚let it be‘.“
Co pro vás bylo nejtěžší nechat být?
„Asi negativní myšlení. Jak se říká ‚pozitivně myslet‘. Ono to zní jako takové klišé, ale negativní myšlenky k vám přitahují to negativní. Když svoji pozornost zaměříte na to dobré, a může to být pouze o stupeň pozitivnější než to špatné, tak už je to lepší. A už se cítíte líp.“
Od kdy se to snažíte praktikovat?
„Ono se mi to tedy stalo asi včera … Já jsem kdysi trpěla i depresemi. A vlastně ani nevím, jestli to deprese byly – prostě člověk měl najednou pocit, že se mu chce furt brečet, a tak šel k doktorovi, aby to přestalo. Dostal prášky. Jenomže prášky chvíli zaberou a pak začnou dělat neplechu, protože mají vedlejší účinky. Takže jsem si řekla, že to musím změnit jinak, ne práškama. Dostaly se mi do ruky takovéhle knihy a to mi pomohlo.“
A co se stalo včera?
„Ježiš, to vám nemůžu říct, vy to tam pak napíšete …“
A to bude to nejzajímavější.
„Co se stalo včera … Já jsem si prostě včera ubalila brko.“

/

What is your greatest struggle right now?
„I have to say that I’ve stopped struggling with things. The more you fight and create a resistance, the worse you feel. You have to let it be.“
What was the hardest part of letting things be?
„Probably to get rid off negative thinking. To start thinking positively. It sounds like a cliché, but negative thoughts attract negative things. If you focus on the good things, and it can be just a one step more positive than the bad, it’s already better. And you feel better.“
Since when you try to perceive it this way?
„Well, only since yesterday I think … Long time ago I used to have a depression. Well, I don’t even know if that really was depression. But I had been suddenly getting to a state when I wanted to cry all the time. So I went to a doctor to make it stop. I got pills. But pills may work for a while, but then they start to make a mess because of the side effects. So I said to myself that I need to change it in a different way, not with pills. I got hands on this kind of books and that have helped me.“
And what happened yesterday?
„Oh God, I cannot tell you, you’ll write it there …“
And that will be the most interesting part.
„What happened … I simply rolled up a joint yesterday.“


HOPRG_715a

Jaký byl přelomový okamžik vašeho života?
„Když mi diagnostikovali rakovinu ledviny. Ten moment, kdy mi to sdělili – dost neurvale mimochodem – mne donutil vše přehodnotit.“
Můžete ten moment popsat?
„Já jsem v životě neměl žádné problémy s ledvinami. Pak jsme doma jednou v listopadu měnili vodovodní instalaci a vynášeli se synem věci ze třetího poschodí. V noci mne probudila šílená bolest v zádech, naprosto nespecifikovatelná bolest jakou jsem vůbec neznal. Manželka zavolala pohotovost, a tam jí řekli, že by bylo nejlepší, abych přišel. Tak jsem přišel a kupodivu začal fungovat takový ten efekt, že čím víc se blížíte k lékaři, tím víc bolest ustupuje, až posléze mizí. Takže jsem doktorce říkal, že se spíš omlouvám a ona mi dala nějaké prášky a papír, s tím, že když by bolest příště nepřestala, tak mám jít na urologii. Když tam na mě přišla řada, tak se mě doktor zeptal s čím marodím. Já jsem mu popsal, co se mi stalo a on na to: ‚No, to mám rád, tyhlety co se na všechno vykašlou a pak chodí na pohotovost‘. Já mu řekl: ‚Pane doktore, já nejsem typ, co si vybírá doktory. Já když nemusím, tak nejdu‘. Pak mě položil, oplácal mi gelem břicho a říká:
‚A víte, že máte nádor na ledvině?‘
Já povídám: ‚Nevím.‘
‚Tak teď už to víte.‘
‚A co teď?‘, zeptal jsem se.
‚Sestřička už vám dává předoperační vyšetření, musíte na něj co nejdříve.‘
‚Dobře, a za jak dlouho se dozvím, jestli je to zhoubné, nebo ne?‘
‚Tohle je zhoubné, to já poznám.‘
‚Pak jsem se zeptal – když jsem se trochu zmátořil a oblékl – jaké je šance, že …‘
On řekl: ‚Při těhle nádorech takových patnáct procent, že tu budete ještě pět let‘.“
Kdy to bylo?
„To bylo v roce 2000.“

/

What was a turning point of your life?
„When I was diagnosed with a kidney cancer. The moment when they told me – in a very rude way by the way – made me rethink everything.“
Can you describe the moment?
„I’d never had any problems with my kidneys. Then once in November we were changing water pipes at home with my son and we were carrying things from a third floor down. That night I was awaken by a terrible pain, this indescribable and unfamiliar pain. My wife called an emergency and she was told that I should come there. So I did and curiously enough, this familiar effect of the pain fading away more and more as you are coming closer to a doctor kicked in. So I was rather apologizing to a doctor and she gave me some pills and a paper, saying that if the pain won’t fade away next time, I should go to an urology. When I got there, a doctor asked me what’s my illness. I told him what had happened and he said: ‚Yeah, I really like these people who blow off everything and then go straight to an emergency.‘ I said to him: ‚Doctor, I am not a type of person who chooses his doctors. If I don’t have to, I don’t go.‘ He laid me down, put a gel on my stomach and said:
‚Do you know that you have a tumor on your kidney?.‘
I said: ‚I don’t.‘
‚Well, now you do.‘
‚So what’s next?’, I asked.
‚The nurse is already signing you for a preoperative examination, you should go as soon as possible.‘
‚Okay, and when will I know if it’s malignant or not?‘
‚This is malignant, I can tell.‘
After I came to myself again and got dressed, I asked him what is the chance of …‘
He said: ‚With this tumors, it’s around fiftenn percent that you’ll still be here in five years’.“
When was it?
„That was in a year 2000.“


HOPRG_717a

Jaký byl přelomový okamžik vašeho života?
„Smrt mého muže. Jsem vdova.“
Jak se váš život změnil?
„Najednou jsem byla postavená do role živitele rodiny, musela jsem vše zařizovat sama. Do toho mi navíc onemocněla maminka, takže to bylo těžké.“
Jaký okamžik byl pro vás nejobtížnější?
„Dcera tou dobou chodila do sedmé třídy. Jednou přišla domů, chovala se divně a já si všimla, že má rozšířené zorničky. Uvědomila jsem si, že se nemám s kým podělit o to, jak to zařídit. Víte, že musíte chodit do práce, protože jinak nemáte z čeho žít. Nemůžete to dítě stále sledovat. Pamatuji si, že v tento moment jsem se vyděsila a řekla si: ‚Tak to nevím, jak tohle sama dám‘. Ale nakonec se to včas podchytilo a všechno šlo správným směrem. Loni mi dcera dokonce poděkovala, že mohla vystudovat. Poděkovala mi, že jsem byla matka-pes, že jsem jí nedovolila dělat blbosti.“

/

What was a turning point of your life?
„Death of my husband. I am a widow.“
How has your life changed?
„I was suddently put in a position of a provider of a family, I had to manage everything on my own. Moreover, my mom got sick back then, so it was very difficult.“
What was the most difficult moment for you?
„My daughter was in the seventh grade. One day she came home, behaved in a strange way and I noticed that her pupils were widened. And I realized that there is no one to consult it with. You know that you have to go to work, because otherwise you don’t have resources. So you cannot keep an eye on the child all the time. I remember that I got very scared at that moment and said to myself: ‚I wonder how I’ll make it on my own’. But in the end I was able to detect it in time and everything went in a right direction. Last year my daughter even thanked me that she was able to finish her studies. She thanked me for being a strict mother, for not letting her do stupid things.“


HOPRG_713a

„Skating made me more open-minded and outgoing. It’s easier for me to find a new friends when I come to other city – I just go and see where the people skate and then I got a connection. This piece of wood is pretty amazing.“

/

„Díky ježdění na skatu jsem více otevřený a společenský. Také je pro mne snažší najít nové přátele když přijedu do nového města – prostě najdu místa kam se chodí jezdit a mám hned nové kontakty. Tenhle kus dřeva je dost úžasná věc.“