Powered by Seat

Archiv: Srpen 2014

HOPRG_785a

„Byli jsme s kamarády na výletě v Prokopském údolí.“
To chodíte na výlety takto?
„Na nedělní výlety ano.“

/

„I went on a trip to St. Procopius Valley with my friends.“
You dress like this when you go on a trip?
„On Sundays I do.“


HOPRG_804c

„Můj manžel byl ten nejprvnější člověk. Jediný mužský, který to se mnou myslel vážně a upřímně. Byl to středobod mého vesmíru. Náš vztah trval čtyřicet let a čtyři měsíce.“

/

„My husband was the most important person for me. He was the only man who was serious about me and who was treating me honestly. He was the central point of my universe. Our relationship lasted for forty years and four months.“

HOPRG_804a

„Tam budu vypadat obzvlášť hloupě, protože se snažím potlačovat smích.“

/

„I’ll be looking exceptionally silly on the picture, because I am trying to suppress laughter.“


HOPRG_800a

„Věnuji se animaci. Máma je výtvarnice, takže to nějak vyplynulo. Od dětství jsem kreslila a pak se náhodou dostala k filmu.“
O čem byla první animace, co jste udělala?
„To mi bylo asi deset let. Potkají se dva snowboardisté na U-rampě, samozřejmě kluk a holka, a skončí spolu na takovém láskyplném mráčku, okolo létají srdíčka. Pak najednou přiletí zelené prase a vysaje je svým rypákem … Asi jsem v té době musela mít nějaké milostné trauma.“

/

„I do animation. My mom is a graphic artist, so it somehow happened that I started to do it. I was drawing since I was a child and later I found my way to a film by a chance.“
What was the story of your first animation?
„I was maybe ten years old back then. The story is about two snowboarders, a boy and a girl obviously, who meet at U-ramp and end up on this cloud which is full of love and surrounded by little hearts. Then suddenly a green pig flies in and hoover them in with its snout … I must have had a love trauma at the time.“

ke zhlédnutí zde / watch it here: http://vimeo.com/57449438


HOPRG_793a

„Je mi devadesát let. Od pětaosmdesáti chodím takhle, je to horší a horší. Měl jsem sedavé zaměstnání, byl jsem zlatník. Přitom jsem jezdil na ryby, pro štiky z Kobylis až do Blatný. V zimě jsem tam seděl a třásl jsem se. Ale potřeboval jsem ryby, protože jsem je někomu musel dát a ten mi zase udělal něco, co já jsem neuměl.“

/

„I am ninety years old. Since eighty-five I walk like this, it’s getting worse. I had a sedentary job, I was a goldsmith. And I used to go fishing for pikes, all the way from Kobylisy to Blatná. In was sitting there during winter times, trembling. But I needed the fish, because I had to give them to someone who would exchange it for something I couldn’t do.“


HOPRG_797a

O čem v poslední době přemýšlíte?
„O bývalém příteli, nějak ho v sobě řeším. Člověk se tak často za život nezamiluje. Mám pocit, že jsem měla mít své emoce více pod kontrolou. Už na začátku, když jsem viděla, že se k sobě absolutně nehodíme.“

/

What’s on your mind lately?
„My ex-boyfriend, I am somehow dealing with him inside. One doesn’t fall in love that often in life. I have a feeling that I should have had more control over my emotions. Already at the beggining, when I found out that we are a terrible match.“


HOPRG_787a

„Hodně přelomové pro mě byly cesty po Asii – vždy jsme vyjeli po zemi, nejčastěji přes Írán a Pákistán do Indie.“
Co jste si z těchto cest vzal pro svůj život?
„Asi takový nadhled nad realitou, lidé tam nejsou tak neurotičtí jako tady na Západě. Ale přijde mi trochu legrační takový ten new age styl, jak jsou všichni najednou vegetariáni nebo jak všichni hrozně meditují. Protože to jsou kousky z nějakého celku, vytržené z kontextu a implementované sem. Mám za to, že pak ještě zvyšují nervozitu člověka, že si tím vytváří další problémy. V té Asii je to přitom třeba jen drobnost, vnější projev jejich celkového přístupu k životu.“
Jak to tedy řešíte vy?
„Podle mě je nejdůležitější vnitřní klid. Setkal jsem se třeba s indickými jogíny, kteří žijí úplně nejjednodušším způsobem – nic nemají a bydlí v jeskyni. Jsou úplně spokojení. Když nemají jídlo, tak prostě nejedí. On to vnímá tak, že když umře hlady, tak se mu vlastně nic špatného nestalo. Protože nakonec stejně umře. Takže je jedno, že hlady. Je to podle mne o důvěře k zítřku, k realitě – člověk se nebojí, že se něco stane. Ono se nemá co stát. My ze Západu si gró tohoto přístupu neumíme dost dobře představit.“
Co byste, s touto vaší zkušeností, lidem poradil?
„Aby se na svět dívali s nadhledem. Vnímali sami sebe jako bod, který je součástí světa, ne jako středobod všeho. Člověk je pouze jeden ze spousty lidí na tomto světě. Z tohoto úhlu pohledu je realita mnohem méně stresující. Ty hrozné nepříjemnosti co se nám dějí nejsou něčím osobním, jsou to pouze aktuální okolnosti, které se – určitě – nějak vyřeší.“

/

„Trips around Asia were very important for my life – we were going overland, usually through Iran and Pakistan to India.“
What did you take out of these journeys?
„Maybe a certain perspective over reality, people are not so neurotic over there as they are here in the West. But I think it’s quite funny how many local people, in this new age style, meditate or suddenly become vegetarians. Because these are just pieces from a whole, taken out of their context and implemented here. I think they even make people more nervous by creating more problems for them. In Asia they may represent just a detail, an external manifestation of an overall way of life.“
What’s your solution then?
„I consider an inner peace the most important. I met an Indian yogis who live in the simpliest way – they have nothing and live in a cave. They are completely satisfied. When they don’t have food, they don’t eat. He’s thinking that if he dies of starvation, nothing bad has happened. Because he’s gonna die anyway, so why not of starvation. I think ‚trust in tommorow’, in reality, is the key – one is not affraid that something will happen. Because there is nothing that could happen. It’s hard to grasp the core of this approach for us from the West.“
What would you advice people, having this experience?
„To gain some perspective over the world. To perceive themselves as a point that is a part of the world, not as a central point of everything. One is only a person among many other people. From this standpoint the reality is much less stressful. All the terrible things happening to us are nothing personal, there are just current circumstances which will – surely – be resolved.“


HOPRG_786a

Jaký byl přelomový okamžik vašeho života?
„Asi když jsem se dostala z té zlé nemoci, z rakoviny. Myslela jsem si, že se z toho nedostanu, ani mi nedávali naději, a já jsem se z toho dostala. Už to bude dvacet let.“
Jaká vzpomínka vám z toho období zůstala?
„Byl tam takový hodný, mladý doktor a ten mi jednou po ozařování řekl, ať si doma pustím televizi a jsem v klidu. Tak já jsem přišla domů, pustila televizi a zrovna dávali film, kde ona umírala na rakovinu. Vypnula jsem to a radši si pustila desku od Gotta.“

/

What was the turning point of your life?
„Perhaps when I overcame the nasty disease, cancer. I thought I won´t make it, they said there is not much hope, but I did. It was almost twenty years ago.“
What memory do you have of that time?
„There was this nice and young doctor. One time after the radiation therapy he told me to go home, watch television and relax. So I came home, turned on the TV and they were just screening a story where she was dying of cancer. I turned it off and played a Karel Gott record instead.“

 


HOPRG_783a

O čem v poslední době přemýšlíte?
„O tom, co má pro mě v životě smysl.“
A to je?
„Kvalitní vztahy. Ne takové ty povrchní, kdy jdete s kamarádkou na kafíčko a ‚ha ha ha‘.“
Máte kvalitní vztahy?
„Právě, že nemám. Kvalitní tedy snad částečně jsou, ale zjištuji, že v nich není to, co jsem od nich očekávala. Třeba když člověk potřebuje pomoc, tak to už pak není o tom kafíčku. A ti lidé ne že by to nechtěli dát, ale prostě to neumí, nemají to v sobě. Nebo možná mají svých problémů dost, a tak už nejsou schopní dávat. Nedávno jsem měla nějaké zdravotní problémy a najednou se vyvrbila sestřenice z Hradce Králové a úplně mi zastoupila to, co já očekávala od svých kamarádek. Přijela, byla tu se mnou, pomohla mi s vařením, s nákupy. A hlavně – chápala, že jsem tu pomoc potřebovala.“

/

What’s on your mind lately?
„Things that I consider meaningful for my life.“
Which are?
„Quality relationships. Not the superficial ones when you go with a female friend for a cup of coffee and ‚ha ha ha’.“
Do you have quality relationships?
„I don’t, that’s the thing. I mean they have some quality, but I am realizing that they are missing something that I’ve been expecting from them. For example when one needs help, when it’s not about the coffee anymore. It’s not that the friends wouldn’t want to give, but they simply cannot do it, they don’t have it in themselves. Or maybe they have so many problems of their own that they are not able to give anymore. Recently I had some medical problems and my cousin from Hradec Králové showed up all of a sudden and stood in for what I’ve been expecting from my friends. She came, she was here with me, she helped me with cooking, with shopping. But mostly – she did understand that I needed the help.“


HOPRG_784a

Dnes jsem potkal nepálského cyklistu, který šíří světový mír. Česká republika je sto šestá země kterou navštívil. Zde na zvukovém záznamu vyjmenovává, kde už všude byl: https://soundcloud.com/humans-of-prague/nepalese-world-cyclist

„We all are one and the whole world is a common home, in truth“, píše se na papíru, který mi věnoval.

/

I’ve met a Nepalese cyclist today, he’s spreading a world peace. The Czech republic is one hundred and sixth country he has visited. Check the upper link for a sound recording of him naming the countries.

„We all are one and the whole world is a common home, in truth“ is written on a paper that he gave to me.


HOPRG_780a

„Je to pořád stejné – práce, práce, práce a pak jedu domů na Ukrajinu a tam si odpočinu. Nejhorší je být bez rodiny. Mám tady lepší peníze, ale jsem tu pořád sám. Nepracuji jen v neděli, to si chodím sednout do parku. Jsou tam takové růžové a bílé stromečky, hezky voní. My jim říkáme ‚buzok‘. Vždycky si tam sednu a přemýšlím o domovu a o manželce.“

/

„It’s always the same – work, work, work and then I go home to Ukraine and rest. The worst thing is to be without a family. I’ve got better money here, but I am alone all the time. I don’t work only on Sundays, I go to sit into a park. There are these small trees, pink and white, they smell nicely. We call it ‚buzok’. I always sit there and think about my family and my wife.“