Powered by Seat

Archiv: Září 2014

HOPRG_872a

O čem v poslední době přemýšlíte?
„Jestli potřebuji mít nějaký cíl, nebo už ne.“

/

What have you been thinking about lately?
„If I need to have some goal, or if I don’t need it anymore.“


HOPRG_874a

Jaké bylo nejlepší rozhodnutí vašeho života?
„Neemigrovat. Můj muž emigroval v roce osmdesát šest.“
Bylo to zároveň vaše nejtěžší rozhodnutí?
„Nebylo.“
Jak to?
„Protože jsem samostatná.“

/

What was the best decision of your life?
„Not to emigrate. My husband did in 1986.“
Was it also your most difficult decision?
„It was not.“
How come?
„Because I am independent.“


HOPRG_868a

What was the most difficult decision of your life?
„One of them was when I was seventeen and was playing with my friends in a rock band. One night we were together, playing at my home. They were jamming with guitars and I was just sitting there, watching them. I remember that I said to myself: ‚Fuck! I want to play shows, I want my music to be on a radio!‘ I felt it is now or never, so I stood up and said to them: ‚Hey, I want to try this another way’. And I joined a different band. But it was a very tough moment for me, because they were my friends since I was a child. I loved those guy.“
Did they blame you for that?
„Sure, a lot. We were not talking for two years, I felt really alone. One time I met them in a city when I just returned home from a tour. I told them about it and about an album that we were recording at the time. But they were like: ‚Hmm, okay. Don’t tell me about it, it’s not important’. But for me it was really important.“
When did it change?
„When we discovered that we’d grown up – we met and said:
‚Hey.‘
‚Hey.’“

/

Jaké bylo nejobtížnější rozhodnutí vašeho života?
„Jedno z nich jsem udělal, když mi bylo sedmnáct a hrál jsem s přáteli v rockové kapele. Jednou večer jsme zkoušeli u nás doma. Kluci jen tak jamovali na kytary a já tam seděl a sledoval je. Pamatuji, že jsem si v tu chvíli řekl: ‚Sakra! Já chci hrát pro lidi! Chci, aby moji hudbu poušteli v rádiu!‘ Cítil jsem, že to je teď, anebo nikdy. Takže jsem se postavil a řekl jim: ‚Chci to zkusit jinak‘. A přidal jsem se k jiné kapele. Ale byl to pro mne dost obtížný moment, protože jsme byli kamarádi od dětsví, měl jsem je moc rád.“
Vyčítali vám to?
„Samozřejmě, hodně. Dva roky jsme spolu nemluvili, cítil jsem se dost osaměle. Jednou jsem je v té době potkal ve městě, zrovna jsem se vrátil z turné. Říkal jsem jim o něm a o albu, které jsme tehdy nahrávali. Ale oni jen odsekli: ‚Hmm, fajn. Už o tom nemluv, není to důležitý‘. Ale pro mě to důležité bylo.“
Kdy se to mezi vámi změnilo?
„Když jsme zjistili, že jsme dospěli – potkali jsme se a řekli:
‚Čau.‘
‚Čau.‘“


HOPRG_860a

O čem v poslední době přemýšlíte?
„O mé práci, dělám v energetice.“
Co jste se prostřednictvím této práce naučil?
„Nic neříkat.“

/

What’s on your mind lately?
„My work, it’s in energetics.“
What did you learn in this job?
„Not to say anything.“


HOPRG_862a

„Po smrti babičky se mi obrátil celý život. Měla jsem desetičlennou rodinu, teď nemám nikoho. O Vánocích je to docela rozdíl. Letos je snad ani slavit nebudu – není s kým, není proč. Nicméně člověk nesmí brečet, musí se postavit na nohy a pěkně bojovat.“
Co vám v tom pomohlo?
„Pořídila jsem si druhého pejska. Dnes je krásně, tak s nimi jedu na výlet.“

/

„My life turned upside down after my grandma passed away. I used to have a family of ten people, now I don’t have anyone. It’s quite a difference during Christmas. I probably won’t be celebrating it this year – there is no one to join me so there is no reason. However one shouldn’t cry, but stand up and fight.“
What has helped you to do that?
„I got myself a second dog. There is a beautiful weather today so I am taking them for a trip.“


HOPRG_864a

„Začala chodit do školky, a tam nám řekli, že se odlišuje od ostatních dětí, že s nimi moc nekomunikuje. Takto jsme tedy zjistili, že je autistka. Po fyzické stránce je ale moc šikovná.“
Jsou chvíle, kdy s ostatními komunikuje více?
„Když jde na trampolínu. Má ráda, když jsou okolo ní děti, bez nich ani skákat nechce.“

/

„She started attending kindergarten and they told us that she was behaving differently from other children, that she didn’t communicate with them much. So we found out that she is autistic. But she is very skillful physically.“
Does she communicate more intensively at certain times?
„When she is on a trampoline. She likes when there are children around, she doesn’t even want to jump without them.“


HOPRG_861c

Než jsem se stihl nadechnout a položit otázku, paní spustila:
„Tak se mi dostane té cti. Já jsem nějaká obyčejná ženská ze Střešovic. Vlastenec, člověk, který znal osobně Masaryka. To víte, když měl jednou narozeniny, bylo mi pět let, tak jsem mu recitovala básně. Přihlásila jsem se na všech pět básní, ale paní učitelka říkala: ‚Miládko, vždyť už nějaké máš‘. Já říkala: ‚Ale paní učitelko, nikdo se nehlásí!‘ Tak mi dala z pěti básní tři a já byla hrdá, že je mohu přednášet. No prostě … to už ani není pravda.“

/

She began talking even before I had a chance to pose a question:
„So, I will be honoured to tell you my story. I am just a common citizen from Stresovice. A patriot. Someone who met Masaryk personally. You know, once he had a birthday, I was five years old then and I was chosen to recite a poem for him. I wanted to recite all the five poems but the teacher told me: ‚Miladka, but you already have chosen a poem for mr. president’. And I said: ‚Madame, you see that nobody else is willing to be a volunteer!‘ And so, finally I recited three poems of five and I was very proud of that. Well… it was so long ago that it sounds like it never happened.“


HOPRG_822a

S čím teď nejvíc bojujete?
„Se svým vlastním strachem.“
Kdy jste na sebe byl nejvíc pyšný, že jste nějaký strach překonal?
„Asi u té chůze bez bot. Protože je to hodně spojené se strachem z negativního hodnocení druhými lidmi. S tím se setkávám poměrně často. Já jsem vždy byl taková šedá myš, nerad jsem na sebe ve společnosti upoutával pozornost. Teď už to tak bohužel není, tohle byl takový obrat.

/

What is your greatest struggle right now?
„My own fear.“
When were you proudest of yourself for overcoming one?
„It probably has to do with me walking barefoot. Because it’s connected with a fear of other people judging me. I come across it quite a lot. I’d always been a ‚grey mouse’, I have never liked to attract attention of people. Now it’s unfortunately not the case anymore, this was a turning point.“


HOPRG_858a

„Our body is separated, our mind is separated, our spirit is separated. Many people are not aware that they are in a kind of vegetative state, leading unconscious lives. They think that if they drink a lot, they will have fun. I see so many shops around here that are full of alcohol! It’s absolutely tremendous, I’ve barely seen this anywhere else. Alcohol, drugs and medicine tablets – these are symbols of schizophrenia, of having a double mind. You are not at all united. Some people drink to ‚loosen themselves’. But to loosen yourself is very dangerous. Because other spirits are there to profit from you.“
Did you manage tu unite your body, mind and spirit?
„I am on the way. Most important thing is to be in peace and not to have any fear. But that is a very long way. Because we are always in a fear of something – that I will lose my job, I will not have my diploma, I will not earn money, I will not meet the right woman and so on. Fear is the last thing you can overcome. It’s the deepest thing, we are enslaved to it.“

/

„Naše tělo je oddělené, naše mysl je oddělená, náš duch je oddělený. Mnoho lidí neví, že přežívá v určitém vegetativním stavu, v nevědomosti. Myslí si, že když hodně pijí, tak si život užívají. Viděla jsem v Praze tolik různých obchodů s alkoholem! To je až neskutečné, to jsem snad jinde neviděla. Alkohol, drogy a prášky, to jsou symboly schizofrenie, rozdvojení mysli. Takový člověk není ani trochu sjednocený. Někteří lidé pijí, aby se ‚uvolnili‘. Ale takto se uvolnit je velmi nebezpečné. Protože na vás číhají jiné síly, které z vás chtějí těžit.“
Vám se podařilo sjednotit vaše tělo, mysl a duši?
„Směřuji k tomu. Nejdůležitější je být v pokoji a nemít žádný strach. Ale vede tam velmi dlouhá cesta. Protože se neustále něčeho bojíme – že ztratíme práci, nedostaneme diplom, nevyděláme peníze, nepotkáme tu pravou ženu, a tak dále. Strach je to poslední, co můžete překonat. Je to ta nejhlubší věc, jsme jím zotročeni.“


HOPRG_854e

„Mám to do školy, studuji sochařství. Dělám si model pro jednu sochu, abych viděla, jestli to funguje v malém měřítku.“
Proč holubi?
„Zajímá mě situace sochy ve veřejném prostoru, kontrast živého vůči neživému. Sochy představují to neživé, ale zároveň jsou ve veřejném prostoru na místech, kde je hodně života. A tam, kde je hodně lidí, je i hodně holubů.“

/

„It’s a school project, I am studying sculpture. I am making a model for one piece to see if it works in a small scale.“
Why pigeons?
„I am interested in a situation of sculptures in a public space, in a contrast between living and nonliving. Sculptures represent the nonliving but they are put in a places that are very lively. And where there are a lot of people, there are a lot of pigeons.“

HOPRG_854a

„Je velký problém, že když sochaři začnou vykřikovat, že chtějí nějaké soutěže na sochy do veřejného prostoru, když se například objeví nějaké ideální místo, kde by se něco takového hodilo, tak mnohdy město řekne: ‚Ale my tady nějakou sochu máme!‘ A vytáhnou sochu, kterou dostali darem od nějakého, často špatného, sochaře. Jedna taková socha, děti s bruslemi, je třeba před O2 arénou. Takže tímhle stylem se ta soutěž obejde a pak jsou ve veřejném prostoru sochy, které vidí velké množství lidí, ale které nemají kvalitu. To je hrozná škoda.“

/

„It’s a big problem that when sculptors start to call for open competitions for sculptures in a public space, when there is a new, ideal place to put one, a city often says: ‚Oh, we already have one!‘ And they take out a sculpture which they received as a gift from some, often poor, sculptor. One such example, a statue of kids with ice-skates, is in front of the O2 arena. So in this way they get around the competition and it leads to a situation when there are sculptures in a public space that are being viewed by many people, but which lack quality. That’s a terrible shame.“