Powered by Seat

Archiv: Říjen 2014

HOPRG_906a

„I am a manager of a Thai restaurant in Auckland, New Zealand. I’ve learn how to deal with various people – I can talk to old people, to men and women. But not children. I am scared of children.“

/

„Pracuji jako manažer thajské restaurace v Aucklandu na Novém Zélandu. Naučil jsem se jednat s různými lidmi – dokážu mluvit se starými lidmi, s muži i ženami. Ale ne s dětmi. Dětí se bojím.“


HOPRG_935a

„Snažím se skloubit všechny věci, které nějakým způsobem do mého života patří. Vždy říkám, že se pohybuji mezi dvěma světy. Pracuji jako advokát pro jednu velkou, mezinárodní firmu. Takže hodně formální, profesionální, korporátní svět. A vedle toho mám rád nezávislou, obskurní hudbu – pomáhám spolupořádat koncerty a mám z tohoto okruhu dobré kamarády.
Dlouho mi trvalo uvědomit si, že si člověk v podobné situaci nemusí vybrat jen jednu nebo druhou větev. Minulý rok jsem poprvé na své narozeniny sezval lidi z těchto dvou světů dohromady. Lidi, kteří se neznali a kteří by se jinak asi nepotkali. A bylo to strašně dobré. Někdy se v takových chvílích automaticky začínají tvořit uzavřené skupinky, podle toho, kdo se s kým zná. Tady tomu tak nebylo. A z toho, co mi lidé později říkali, z toho byly obě strany nadšené. Navzájem je obohatilo povídat si s někým, kdo má na život úplně jiný náhled. Byl jsem z toho velice příjemně překvapený. Značilo to, že skloubení těch dvou světů může fungovat. Že takové to sektářství, uzavírání se do svého, nějakým způsobem omezeného světa, je zbytečné. Ono je to jednodušší, zavřít se ve svém malém světě. Ale člověk se o hrozně moc věcí ochudí.“

/

„I am trying to synchronise all the things that belong to my life. I always say that I live between two worlds. I work as attorney for a big international company. So a very formal, professional and corporate world. And besides that I like independent, obscure music – I help to organize concerts and many of my good friends are from this sphere.
It took me a long time to realize that one doesn’t have to choose one or the other in a situation like this. Last year, it was the first time that I got people from these two worlds together for my birthday party. People that doesn’t knew each other and probably wouldn’t meet otherwise. And it was very good. In moments like this, people automatically start to create closed groups based on who knows who. It wasn’t like that this time. And based on what what people were telling me later, both of the sides were excited about it. They felt enriched by a chance to talk with someone who has a completely different perspective of life. I was very pleasantly surprised by it. It showed me that it’s possible to combine these two worlds. That it’s not necessary to act in a sectarian way, to close up in one’s small and limited world. It’s easy to do that. But you deprive yourself of so many things.“

Co je to za hudební žánr?
„Žánrově je to dost neohraničené. Někdy pořádáme koncert skupinám, kteří hrají v podstatě metal, jindy je to čistě elektronika, ambient nebo folk. Vše to spojuje touha prozkoumávat to, co je na okraji. Nedělat, co už dělalo milion lid
í před vámi. Třeba v poslední době mám rád desku, která vznikla tak, že někdo na severu Norska, na poloopuštěném ostrově za polárním kruhem, nahrával na kontaktní mikrofón zvuky, které vydával telegrafní sloup.“
Takže to pak někdy sedíte v advokátní kanceláři a tohle vám hraje ve sluchátkách?
„Přesně tak.“

/

What genre is it?
„It’s no specific genre. Sometimes we organize a concert of bands that play basically a metal music, other times it’s electronic, ambient or folk. It’s all connected by a desire to explore what’s on the edges. A desire not to do things the way it was done milion times before. Recently, for example, I like one record that was created in a way, that the author went to the northern part of Norway, to a half-deserted island beyond arctic circle, and used a contact microphone to record sounds made by a telegraph pole.“
So sometimes you are sitting in the attorney’s office and this plays in your headphones?
„Exactly.“


HOPRG_940a

„Když jsme spolu s přítelkyní před lety začínali chodit, tak jsem jel s babičkou a dědou na tři týdny na Rhodos. Tam jsem dostal hroznou depku, protože to bylo v takové té čerstvé zamilovanosti. Všechno růžové, člověk chodí po světě a ‚tralala‘. Strašně mi chyběla, a tak mě napadlo sehnat si papír. Pamatuji, že ve dvě ráno jsem si tam sedl na balkón a napsal jí první dopis. Moc se jí to líbilo a dodnes v tom pokračujeme, jsme v tomhle asi takoví staromilci. V současnosti je na půl roku v Hong Kongu. Samozřejmě používáme Skype a píšeme si na Facebooku, ale v těch dopisech probíhá trochu jiná forma komunikace. Člověk se více a hlouběji vypíše. Při chatování se člověk baví o tom, co dělá, jak je na tom, řeší bezprostřední problémy, v dopise jsem schopný na třech stranách popsat jak se cítím, jak věci bez ní prožívám a na co se těším. Základem pro mě je, že dopis musím psát v určitou, konkrétní chvíli. Když se nějak cítím. Dělám to často tak, že dočtu knihu a pak to napíšu. Protože knihy mě vždy hodí do určitého myšlenkového nastavení, bývám, řekněme, myšlenkově vláčný. To pak vezmu tužku a jen to lítá. Když nad tím tak přemýšlím, tak ani nevím, co jsem jí do toho posledního dopisu napsal. Ale většina těch dopisů je stejně o tom samém – že se mi stýská. O čem jiném by také milostné dopisy byly?“

/

„I went with my grandparents to Rhodos for three weeks at the beginning of the relationship with my current girlfriend. Being there, away from her, I got terribly depressed. Because I’d just fallen in love with her. You know, the honeymoon phase of a relationship when everything is rosy and one is walking on air. I missed her very much so I got an idea of getting a piece of paper. I remember sitting on a balcony at 2 a.m. and writing her the first letter. She liked it very much and till this day, we have kept on writing letters to each other. We are a bit old-fashioned, I guess. She is now studying in Hong Kong for half a year. We use Skype and Facebook to chat, of course, but there is a little different form of communication going on in the letters. One can write more things and more profound things. While chatting, people talk about what they are doing at the moment, how they are doing, what kind of immediate problems they are dealing with and so on. In a three pages long letter, I am able to describe how I feel, how I experience things without her and what I am looking for. The basic thing for me is that I need to write the letter at a certain time when I feel in a certain way. I often read a book and then I sit down and write it. Because books always put me in a different mind-set, I tend to be – let’s say – in a free-flowing mental state. At that moment I grab a pencil and it just flies out of me. When I think about it now, I don’t even know what I wrote her in the last letter. But most of the letters are about the same thing, anyway – that I miss her. What else should you write in a love letter?“


HOPRG_933a

O čem v poslední době přemýšlíte?
„Jestli se mi podaří udělat státnice.
Jestli se mi podaří napsat bakalářku.
A většinou, jestli mám moc velký zadek v tom, co mám právě na sobě.“

/

What have you been thinking lately?
„If I manage to pass the finals.
If I manage to write my Bachelor’s thesis.
And most of the time, if my butt is too big in what I’m wearing right now.“


HOPRG_909a

Jaké bylo nejtěžší rozhodnutí, které jste zatím musela udělat?
„Teď se stále rozhoduji – chci odjet na půl roku studovat do Austrálie, ale je strašně těžké opustit svoji partu. Lidé v mém věku se stále vyvíjí a mění, člověk se každý měsíc baví s někým jiným. Takže se bojím, že přijedu a lidé, co znám, budou úplně někde jinde. Že se už nechytnu.“

/

What has been your most difficult decision so far?
„I’m actually still deciding – I would like to go to Australia to study for half a year but it’s so hard to leave my group of friends. People of my age develop and change a lot, one has new friends each month. So I’m afraid that when I come back, people I know will be far away and I won’t find anyone to talk to.“


HOPRG_904a

„Už jsem se na tu džungli z okna nemohla koukat.“

/

„I couldn’t bear looking at this jungle outside.“


HOPRG_903a

Jaké bylo nejlepší rozhodnutí vašeho života?
„Asi přestěhovat se z Ruska sem, změnilo mě to.“
V jaký okamžik ta změna začala?
„Na jedné psytranceové párty, tam to všechno začíná. Doporučuju.“

/

What was the best decision of your life?
„To move here from Russia, it has changed me.“
What was the initial moment of the change?
„One psytrance party, that’s where it all begins. I recommend it.“


jan_spata

Dnes je tomu 82 let, co se narodil Jan Špáta, český kameraman a režisér dokumentárních filmů. Považuji za své velké štěstí, že mne jeden rok učil základům filmového dokumentu. Domnívám se, že to byl především on, kdo mne svým přístupem k tvorbě a celkovým životním postojem nasměroval k tomu, co dnes dělám, včetně Humans of Prague. Ostatně, on již v šedesátých a pak na konci osmdesátých let chodil po ulicích měst a pokládal lidem jednu otázku: „Jaké je vaše největší přání?“

/

It was 82 years ago that Jan Špáta, a Czech cameraman and director of documentary films, was born. I consider myself very lucky that I was his student for one brief year. I think it was primarily him, his approach to work and overall attitude to life, that showed me a way towards what I am doing now, including Humans of Prague. After all, already in 1960s and then at the end of 1980s, he was going around streets of Czechoslovakian cities, asking people one question: „What is your greatest wish?“

Fotografie je z února 2006 / The photo was taken in February 2006


HOPRG_883a

Kdy vás naposledy něčím překvapil?
„Tak to bude těžké, protože mě dlouho nepřekvapil.“
„Co? Prosím tě, a co před týdnem, jak jsi měla narozeniny?“
„To je pravda, ale to nebylo zas až takové překvapení. Ale jasně – koupil mi na klíče Homera.“
„Ze Simpsonů, plyšovýho, aby je v kabelce hned našla. Praktický dárek.“

/

When was the last time that he surprised you?
„That will be hard, he hasn’t surprised me for a long time actually.“
„What? What about last week, when it was your birthday?“
„Yeah, that’s true but it wasn’t such a surprise. He bought me a Homer keychain.“
„From The Simpsons, a furry one so as she could find the keys in her purse easily. A useful present.“


HOPRG_922c

„Mé matce je skoro devadesát, vím, že tady nebude napořád. Člověk přemýšlí, co by ještě měl a neměl stihnout, co jsme si řekly a neřekly. Začala jsem sbírat rodinné vzpomínky. Uvědomila jsem si, že věci, které mi nestačí dát, nebudu já moci předat dál.“
Co byste ráda, aby od vaší maminky přešlo na vaše děti?
„To je těžké říct, to jsou často takové nonverbální věci. Spíš asi její životní nasazení, určitá výdrž a humor.“
Kdy se její humor projevil naposledy?
„Ona teď v poslední době hodně spí. Říká, že trénuje.“

/

„My mum is almost ninety years old and I know she won’t be here forever. It made me think what else should we manage, what have we managed to say and what we haven’t. I have started to collect family memories. I realized that the things that she wouldn’t manage to tell me will be lost forever.“
What would you like to pass from your mother on your kids.
„That’s hard to say, it’s often nonverbal things. Maybe her engagement, tenacity and her sense of humour.“
What was the last time that her sense of humour showed?
„She likes to sleep a lot these days. It’s training, she says.“