Powered by Seat

Archiv: Prosinec 2014

HOPRG_1052a

„Život dělají vztahy. Když je člověk mladý, tak má kamarády. Pak se lidé ožení, každý má svůj život, takže do jisté míry ty kamarády ztratíte. A pak, když se rozvedete, zjistíte, že jste sám. Je vám padesát, nemáte ani kamarády, ani rodinu – a co teď? Vlastně začínám od začátku. A pořád přemýšlím, jak začít – aby to nedopadlo stejně jako předtím.“

/

„Life is mostly about relationships. When you are young, you have friends. Then you get married, have your own life and, in a way, lose the friends. When you get divorced, you find out that you are alone. Fifty years old, with no friends and family – what do you do now? Basically, I am starting over. And I keep thinking about how I should start. So that it wouldn’t end up the same.“


HOPRG_1050a

„Mám takové depresivní nálady. Měl jsem je vždy, ale poslední dobou je to horší. Obecně si nemyslím, že život je hezký. Abych řekl pravdu, tak podle mě to je utrpení za utrpením. Je to úmorné, spíše než zábavné, alespoň pro mě. Ale jsou v životě vzácné okamžiky, které stojí za to.“
Jaký byl poslední takový okamžik, který jste zažil?
„Kamarádka, vlastně jen taková holka, se kterou se zdravíme v tramvaji na cestě do práce, jinak se neznáme, mi dala k Mikuláši perník. Přišlo mi to jako hrozně hezké gesto. Udělala mi tím radost. Ale ne, že bych si pak začal myslet, že život je ‚skutečně nádherný‘, nebo tak něco. To zas ne.“

/

„I’ve been feeling depressed. It’s always been the case with me, but it’s getting worse. Generally, I can say that I don’t see life as something beautiful. To tell you the truth, I consider it as one suffering after another. It’s gruelling rather than amusing, at least for me. But there are moments in life that are worth it.“
What was the last moment of this kind that you experienced?
„A friend of mine, actually just a girl I know from my morning tram, gave me a gingerbread on St. Nicholas Day. It was a very nice gesture from her, she made my day. But not that I would start to think that life is ‚truly marvellous‘ or something. Far from it.“


HOPRG_1051a

„Ráno byla jako v Jiříkově vidění.“

/

„She felt like the Alice in the Wonderland in the morning.“


HOPRG_1047a

„Chodíme spolu do tanečních.
Ale každý na jinou hodinu.“
Co máte ještě společného?
„Oba umíme plynule anglicky.
Oba máme rádi Nutellu.
Oba šouráme nohama.
Protože máme těžké boty.“

/

„We both attend dance classes at the same place.
But we go to different classes.“
What are the other things you share?
„We both speak English fluently.
We both like Nutella.
We both scuff our feet.
Because our boots are heavy.“


HOPRG_1043c

„Táta mi vždy říkal: ‚Když můžeš udělat něco navíc, tak jdi a udělej to‘. Vyučil jsem se soustružníkem, nabídli mi školu, tak jsem si při práci udělal nejprve maturitu, později i vysokou školu. Všelijaké kurzy jsem si udělal, na vojně řidičák … Všechno se mi časem vyplatilo.“
Kdy jste naposledy udělal něco navíc?
„Před důchodem jsem šel pracovat do stavebnictví. Dělali jsme různé rekonstrukce a já se tam naučil zedničinu. Všem svým dětem jsem potom vystavěl a obložil koupelny a záchody.“

/

„My father used to say: ‚When you can, go the extra mile’. I got an apprenticeship as a lathe operator. When I was working, they offered me to study for a high school diploma, so I did. Later, I also graduated at university. While at work, I was attending a lot of various courses, during military service I got an extra driving licence … all these things paid off eventually.“
When was the last time you went the extra mile?
„Recently, few years before my retirement, I found a second job in a construction industry. We were reconstructing houses and I was able to learn masonry. Later, I built up toilets and bathrooms of all my children.“


HOPRG_1019a

„Tak já si vás také vyfotím.“

/

„Let me take a picture of you as well.“


HOPRG_1029c

„Nejhezčí Vánoce jsou, když děti ještě věří na Ježíška. Vzpomínám si, když mi starší brácha řekl, že Ježíšek neexistuje. Dostala jsem k těm Vánocům takový pěkný nábyteček pro panenky a potom jsem bráchovi říkala, že si vymýšlí: ‚Kde by rodiče vzali tolik peněz na takovéhle dárky?‘“

/

„The most beautiful Christmas are the ones when children still believe in Ježíšek (‚Little Jesus’, czech Christmas gift-bringer). I remember when my older brother told me there is no Little Jesus. I received a very nice doll furniture that Christmas and so I accused my brother of lying: ‚Where would our parents get so much money for such gifts?’“


HOPRG_1041a

„Dostala jsem po padesátce roztroušenou sklerózu. Přestala jsem mluvit, přestala jsem chodit, byla jsem na operacích štítné žlázy i hlasivek. Když jsem na tom byla nejhůře, tak jsem neudržela vidličku a nůž. Při chůzi jsem se musela přidržovat zdí. Žádná perspektiva. I jsem v té době přemýšlela, že pokud se dostanu k oknu, jestli mám skočit.“
Co vám pomohlo to překonat?
„Víra. Ve vědu, v člověka, v Boha. Měla jsem mladou lékařku, kamarádku, která se mnou začala dělat všechno možné. Také mi psychicky pomohlo, když mi manžel řekl, že mě nikdy v životě nedá do ústavu. Přestože já jsem v té době rodině tvrdila, ať mne do ústavu dají – aby se o mě nemuseli starat. Ale manžel se staral, až do konce svého života.“

/

„When I was around fifty, I got multiple sclerosis. I stopped to talk, I stopped to walk, I underwent thyroid and vocal cords surgeries. At my worst condition, I was not able to hold fork and knife. When I was walking, I had to hold onto walls. I saw no prospects. I even thought about jumping out of a window at the time.“
What have helped you to overcome this?
„Faith. In science, in man, in God. I had a young female doctor, she was my friend, who started to do various things with me. It also helped me that my husband told me that he would never put me in a hospice. Even though I was saying to my family at the time that they should put me there – so they wouldn’t have to take care of me. But my husband did take care, until the end of his life.“


HOPRG_1030a

What have you been thinking about lately?
„Mostly, how to get people to read my new book. It’s a complete departure from my business career. It’s a historical novel which is partly set in Prague during the last four years of the thirty years war.“
When did you become interested in this period?
„Few years back, my nephews came to visit me in Prague. I don’t know what to do with teenage boys, so I took them to this medieval restaurant in Lesser Town called ‚U krále Brabantského‚. Because there was sword fighting, beer drinking, fire breathing and music. When we were there, they asked me: ‚Why is it called ‚The King of Brabant’?. And I said ‚Oh, you don’t know the story of the sons of Brabant?’. They were like ‚No, tell us.‘ And that’s how it all started – they are to blame. But at that point, I had no idea of writing the story as a book.“
So the initial idea of the book’s story was based on the lies that you were telling your nephews during sightseeing?
„Don’t say lies! Stories! Funny thing was that I mixed as much history of Prague as I could into what I was telling them. For example, I told them about Swedes invading Prague and about them being stopped at the Charles Bridge. When I later took them to Petřín’s hall of mirrors, they noticed a painting depicting this very scene. They looked at it and said: ‚Hang on, are you telling me that all the stuff that you’ve been telling us in the last couple of days is true?!’“

/

O čem v poslední době přemýšlíte?
„Především o tom, jak přimět lidi přečíst si moji novou knihu. Je to pro mne naprostý odklon od mé kariéry v oblasti obchodu. Je to historický román, který se zčásti odehrává v Praze během posledních čtyř let třicetileté války.“
Kdy jste se o tuto dobu začal zajímat?
„Pár let zpátky mne v Praze navštívili moji synovci. Nevím, co dělat s náctiletými kluky, a tak jsem je vzal do jedné středověké krčmy ‚U krále Brabantského‘ na Malé straně. Protože tam je hudba, lidé šermují s meči, pijí pivo a plivají oheň. Když jsme tam byli, tak se mě ti synovci zeptali: ‚Proč se to tu jmenuje U krále Brabantského?‘ A já řekl: ‚Aha, vy neznáte příběh synů krále Brabanta?‘. Odpověděli, že ne. A ať jim ho povím. Takhle to tedy začalo – mohou za to oni. Ale v té době jsem vůbec neměl v plánu napsat knihu.“
Takže základní námět vaší knihy vyplynul ze lží, které jste říkal vašim synovcům při prohlížení památek Prahy?
„Neříkejte lži! Příběhy! Vtipné bylo, že jsem do svého vyprávění zahrnul tolik z dějin Prahy, kolik jsem dokázal. Například jsem jim řekl o tom, že Švédové dobývali Prahu a byli zastaveni na Karlově mostě. Když jsem synovce vzal na Petřín, do zrcadlového bludiště, tak si všimli obrazu, který tuto scénu zachycuje. Prohlídli si ho a jeden z nich řekl: ‚Počkej, to mi říkáš, že vše, co jsi nám v uplynulých dnech vyprávěl je pravda?!‘“

 


HOPRG_1023a

„Když jsem nastupovala do nemocnice v pětašedesátém, tak tam ještě pracovali lidé, kteří byli vychovaní v době první republiky. Byli zasaženi náboženskou výchovou. Nedovedu si představit, že by se v té době stalo třeba to, co udělala moje poslední vrchní sestra. Někdo ukradl kohoutek na záchodě pro pacienty, a tak ona šla a ukradla ho v jiné části nemocnice. Já považuji Bibli za mravní základ. Neříkám církve, ty se nikdy nechovaly dobře. Ale přestože třeba samy dělaly něco jiného, tak lidi vedly k tomu, co je správné a nesprávné. Kdo vás to dnes učí? Mám pocit, že nikdo.“

/

„When I started working in a hospital in 1965, there were still people who were raised in a pre-war time. They were influenced by religious education. I cannot imagine it would had be possible for these people to do something similar as my recent chief nurse did. When she found out that somebody stole a water tap in a pacient’s restroom, she went to another section of the hospital and stole it from there. I consider Bible to be a moral base. I am not speaking about churches, they have never behaved well. But despite the fact that they were behaving in a different way, they were able to explain to people what’s right and what’s wrong. Who is teaching you this today? I have a feeling that no one.“