Powered by Seat

Archiv: Leden 2015

HOPRG_1118a

„Auta mají duši. Narozdíl od počítačů a mobilů. Jaký je typický zvuk telefonu? Žádný není – každý si nastaví jiný tón vyzvánění. Ale auto nastartujete a slyšíte to. Vždy mne ten okamžik fascinoval – kdy otočíte klíčkem, auto se probudí k životu, trochu zakřičí, protáhne se, zatřese a pak se ustálí. A něco tam před vámi skutečně hoří. Je tam motor, něco vybuchuje. Prostě má duši. To počítač nikdy mít nebude. Ten mám dva roky, vyhodím, nezájem – chci nový. Windows 10, 11, 13. Ale auto? To je jako člověk. Taky mu holky často dávají jméno: ‚To je Ferda!‘, ‚Lentilka‘ … Kolik lidí znáte, kteří pojmenují svůj mobil?“

/

„Cars have a soul. Unlike computers and mobile phones. What’s the typical sound of a phone? There is none – everyone set their own ringtone. But when you start a car, you can hear it. I’ve always been fascinated by this moment – when you turn the key, the car wakes up, screams a bit, then stretches, quivers and finally steadies itself. And there is something burning in front of you. There is the combustion in the engine. Car simply have a soul. Computer never will. I usually have one for two years, then it’s gone and I don’t care – I want a new one. Windows 10, 11, 13. But a car? It’s like a human being. That’s why girls often tend to name it: ‚That’s Ferda!’, ‚Lentilka‘ … How many people you know who named their phone?“


HOPRG_1117a

„Pracuji jako tlumočnice pro neslyšící. Nedávno jsem byla tlumočit v nemocnici, pro starší paní, která prodělala těžkou operaci. Doprovázela jsem ji na jedno vyšetření. Než se dostala na řadu, tak jsme spolu asi dvě hodiny seděly v čekárně. Vedle nás seděla jiná starší paní, která jí najednou začala něco říkat. Já jsem jim tedy zprostředkovávala jejich zcela přirozenou komunikaci. Bavily se asi deset minut: ‚Já jsem teď byla pro rohlíky … no jó, manžel mě taky zlobí …‘. Bylo hrozně hezké vidět, že se najednou ta paní, která má jinak v každodenním životě komunikační bariéru, může jen tak s někým pobavit v čekárně. O takové momenty podle mne jde, protože se ten člověk cítí být plnoprávným členem společnosti.“


/

„I work as an interpreter for the deaf. Recently I was interpreting for older woman in a hospital. She’d been through a difficult surgery and I was accompanying her for a medical examination. We were sitting in a waiting room for about two hours. There was a other older woman next to us, who suddenly started to speak to her. And so I was mediating their casual conversation. They chatted for about ten minutes: ‚I was just in a shop to buy some bread rolls … oh yeah, my husband also acts up …’. It was very nice to see that this woman, who’s got a communication barrier in her everyday life, can have a small talk in a waiting room. I think these are the important moments, because the person can feel as a full-fledged member of the society.“


HOPRG_1108a

„Angažoval jsem se velmi silně ve prospěch pražského jara a proti vstupu vojsk v roce 1968. Chvíli jsme – po zkušenostech z Maďarska roku 1956 – uvažovali o daleké cestě na Sibiř. Naštěstí to ale dopadlo schůdněji. Ten revanš nakonec přišel s ročním spožděním: Nic jsme nesměl. Když jsem na začátku sedmdesátých let sháněl práci, psal jsem si po každém pohovoru takové kartičky – kdy a kde jsem koho navštívil a na jaká doporučení. Než mi dali výjimku, že jako vysokoškolák mohu dělat manuální práci, tak jsem těch karet popsal sto dvacet šest.“

/

„I was strongly involved in promoting ideas of The Prague Spring and I acted against the invasion of Warsaw Pact troops in 1968. For a while – after experiences from Hungary of 1956 – we were preparing ourselves for a long trip to Siberia. Fortunately, it turned out in a more bearable way. The revenge came one year later: I was not allowed to do anything. When I was searching for a job at the beggining of 1970′s, I was writing down notes on a small paper cards after every interview – when, where and whom did I visit and on whose recommendation. Before I was granted an exception, allowing me, as an university graduate, to do a manual work, I had one hundred and twenty-six cards.“


HOPRG_1104a

„Přemýšlím o fyzice. Dělám různé experimenty, třeba v souvislosti s dráhou kvarků. Je to vlastně na pomezí fyziky a filozofie. Člověk vidí, že se hmota chová mnohem složitějším způsobem, než nás učili ve škole. A že je spoustu věcí, které zatím nevíme. Takže věcí, které jsou možné.“

„Fyzika byla vždy exaktní vědou, ale fyzikové byli často lidé, kteří věřili v cosi, co nás přesahuje. V určitou sílu, která stvořila vesmír. To je, řekněme, centrální nit mého myšlení a mého života.“
Jak byste tuto sílu vyjádřil vy?
„Jedná se o bytost, která vytvořila celý Vesmír. A to jako něco, co se uvnitř jí samé. To znamená, že vesmír – jakkoliv se nám zdá být rozsáhlý – je pouze nepatrnou částí této bytosti. Cílem našeho života je, abychom k ní hledali cestu a učili se s ní komunikovat. Musíme se ale zprvu určitým způsobem pozvednout – abychom si ji uvědomili, abychom ji ‚uslyšeli‘.“

/

„I am thinking about physics. I conduct various experiments, for instance about quark trajectories. It’s basically on the edge of physics and philosophy. I can see that matter acts in a much more complex way than we were taught at school. There is still many things that we don’t know. Which means, many things that are possible.“

„Physics was always an exact science, but physicists were often people who believed in something that is beyond us. In a certain force that created universe. That is, let’s say, the central topic of my thoughts and my life.“
How would you describe the force?
„It’s a being that created the whole universe as something that is within it. That means universe – no matter how immense it might seem to us – is just a tiny part of this being. Our life’s goal is to find a way towards it and to learn how to communicate with it. But first we need to raise ourselves in a certain way – so we can become aware of it, so we can ‚hear‘ it.“


HOPRG_1107a

„Já jsem se narodila za války. Můj tatínek byl řezník, měl malý krámek. Když jsem byla malá, tak jsem vždy nenápadně sebrala párky a buřty, strčila si je pod bundu a šla naproti do ulice, kde jsem je rozdávala dětem. Tatínek umřel v dvaadevadesáti letech a já jsem si do posledka myslela, že o tom nevěděl. Nedlouho před jeho smrtí jsem za ním přišla a přiznala se k tomu. On se na mě podíval a řekl: ‚A ty myslíš, že jsem o tom nevěděl? Chodil jsem na kraj té ulice a měl jsem radost, že nejsi lakomá.‘“

„Takový on byl. My jsme za ním se sestrou v dětství vždy přišly se svými problémy, on nás soucitně vyslechl a pak řekl: ‚Víš, ale včera ta dechovka tak hezky hrála!‘“

/

„I was born during the war. My father was a butcher, he owned a little shop. When I was little, I used to discreetly take sausages and bangers, shove them in my jacket and go across the road to give them away to other kids. My father passed away when he was ninety-two. For a very long time I thought that he didn’t know what I had been doing. Not long before he died I
had come to him and had confessed. He looked at me and said: ‚You think that I didn’t know? I used to go to the edge of the street and was happy to see that you were not mean.’“

„That’s he used to be like. When we were kids, me and my sister used to come to him with our problems. He listened to us compassionately and then he said: ‚You know, but the brass band was playing so nicely yesterday!’“

 


HOPRG_1102a

Jaký byl přelomový okamžik vašeho života?
„Myslím si, že třicáté narozeniny. Protože jsem najednou zjistil, že mi může být úplně fuk, co si o mně lidé myslí. Že není tak podstatné, že nejsem nejlepší, nejkrásnější a že nesbalím každou ženskou. Také jsem si uvědomil, že jsem do té doby řešil spoustu nesmyslů, které jsem řešit nemusel.“
Co třeba?
„Třeba ‚Co se stane, když někoho zklamu?‘. Bez toho to ale přeci nejde. Člověk si nemůže říct, že nikomu neublíží – to nedokáže nikdo.“
Takže jste po třicítce na určité věci rezignoval?
„Pochopitelně. Chvála bohu za to! Škoda, že jsem to neudělal už v patnácti.“

/

What was the turning point of your life?
„I think it was the time around my thirtieth birthday. Because I realized that it doesn’t matter what others think of me. That it´s not so important that I am not the best and the most beautiful guy who gets every woman he wants. I also realized that I had been dealing with a lot of things of no consequence.“
What kind of things?
„Questions like ‚What will happen if I disappoint someone?’. But you cannot prevent it. You cannot just say that you won’t hurt anyone – no one can achieve it.“
So when you turned thirty, you gave up on some things?
„Of course. Thank goodness! It’s a pity that I didn’t do it already when I was fifteen.“


HOPRG_1101a

„Byli jsme spolu padesát jedna let. Před jedenácti lety zemřel. Dostala mne z toho tenkrát moje pravnučka. Já jsem ji neustále vozila tady po Strašnicích, také jsme chodili na hřbitov. Zpívala jsem jí písničky a učila ji na přechodu panáčky – jak je zelený, jak je červený, kdy přecházíme. Ona říkala ‚pačánek zelenej‘, ‚pačánek červenej‘. Je to chytrá holka, mám ji hrozně ráda. Bylo pro mě veliké štěstí, že se tenkrát narodila.“

/

„We were together for fifty-one years. It’s been eleven years since he passed away. It was my great-granddaughter who helped me get over it back then. I was constantly riding her in the stroller around here and we were going to the cemetery. I used to sing to her and teach her about the figures at traffic lights – the green one, the red one, when to cross the street. She used to repeat ‚gleen man’, ‚led man’. She’s a smart girl, I like her very much. It was a great luck for me that she was born at that time.“


HOPRG_1099a

S čím teď nejvíc bojujete?
„Sám se sebou, se svou leností.“
Kdy jste se naposledy překonal?
„Včera večer, učil jsem se na dnešní zkoušku. A mám za jedna. Místo abych se šel v pátek večer někam podívat, tak jsem si sedl a učil se – to je myslím dobré. Já jsem se ke studiu vrátil po třech letech, kdy jsem pouze pracoval. Nevěděl jsem, jestli to zvládnu. Vypadá to, že asi jo.“

/

What’s your greatest struggle right now?
„I am struggling with myself, with my laziness.“
When was the last time you overcame it?
„Last night, I was studying for today’s exam. And I got an A. Instead of going out on Friday night, I sat down and studied – I think that‘s good. I returned to studying after three years at work. I didn’t know if I manage. Now it seems that I will.“

 


HOPRG_1087a

„Před operací jsem řekl doktorovi: ‚Kdyby to mělo skončit nehybností, tak mne při životě neudržujte‘. On se zasmál a odpověděl: ‚Nebojte, buď to dopadne dobře, anebo to nepřežijete‘.“

/

„Before the surgery I told the doctor: ‚If I have to end up being immobile, don’t keep me alive.‘ He laughed and said: ‚Don’t worry, it will either end up well or you won’t survive’.“


HOPRG_1095a

„Přijde mi, že se příliš definuji podle ostatních, že je pro mě hrozně důležité, co si o mně druzí myslí. Možná je to i mým věkem. Kdykoliv o něčem přemýšlím, tak je to moje první myšlenka, bod, od kterého všechno odvozuji – ‚Jak při tom budu vypadat?‘. Mám pocit, že bych se od toho měla oprostit.“
Kdy jste si to uvědomila?
„Je to hrozně divné, ale asi před dvěma lety, na festivalu ve Varech. Viděla jsem tam film Velká nádhera a ten večer se pak dostala do takového zvláštního stavu. Ale nechci, aby to znělo moc mysticky a esotericky. Prostě jsem si uvědomila, že člověk je stejně vždycky sám. Měl by se proto primárně soustřeďovat na sebe, na to, aby byl šťastný.“

/

„I think that I define myself way too much by other people, that it’s overly important for me what they think of me. Maybe it’s because of my age. Whenever I think about something, it’s my first thought, a point from which I derive everything else – ‚How will I look doing it?’. I have a feeling that I should free myself from this.“
When did you realize it?
„It’s quite weird, but it was two years ago, on a film festival in Karlovy Vary. I saw The Great Beauty there and that night I got into this strange state of mind. But I don’t want it to sound too mystical or esoteric. I simply realized that a man is always alone anyway. That means that we should primarily focus on ourselves, on being happy.“