Powered by Seat

Archiv: Březen 2015

HOPRG_1232a

„V únoru mi bylo osmdesát osm let, ale ještě loni jsem pracovala. Skoro padesát let jsem dělala v jedné lékárně. Když jsem z práce odešla, tak jsem z toho byla hrozně nešťastná. Byla jsem zvyklá, že jsem mezi lidmi, od rána do večera na nohou. Pak najednou sedíte doma, koukáte na televizi a tam vám říkají voloviny. Tak alespoň doháním čtení. Ale jak už nemusím tolik myslet, tak mám pocit, že začínám zapomínat. Nedávno jsem četla jednu knihu a musela se vrátit o kapitolu zpátky. To se mi dříve nikdy nestalo.“

/

„I turned eighty-eight in February, but I was working until last year. I’d been working in one pharmacy for almost fifty years. When I retired, I was very sad about it. I had been used to being around people, stand on my feet all day. Suddenly I was sitting at home, watching TV and listening to the rubish they say. At least I can catch up on my reading. But since I don’t need to think so much anymore, I have a feeling that I am starting to forget things. Recently I was reading a book and I had to go back to a chapter I’d already read. That never happened to me before.“


HOPRG_1233a

Co na té disketě je?
„Windows 3.1.“

/

What’s on the floppy disc?
„Windows 3.1.“


HOPRG_1203a

Vrchlického sady


HOPRG_1231a

„Nedávno mi zemřela maminka, nemyslím teď proto na nic jiného. Všude v nemocnicích jsem se setkávala s obrovskou lhostejností, až nelidskostí. Často mi nevyhověli, třeba když jsem u ní chtěla spát. Nechali mne tam až když maminka oslepla, až když viděli, že mě opravdu potřebuje.“
Jaký moment byl pro vás nejtěžší?
„Jednou máma chtěla na záchod a oni nebyli ochotní ji pozvednout a na ten záchod ji posadit. Řekli: ‚Dlouho tady už stejně nebude’. To jsou věci, které se člověku zaryjí hluboko do hlavy. Na to se nedá zapomenout.“

/

„My mom passed away recently, so it’s all I can think of now. I’ve encountered a huge indifference, even inhumanity, in hospitals. The personnel often refused my requests, for instance when I wanted to sleep there with her. They let me do that only after she went blind, when they realized that she really needed me.“
What was the most difficult moment for you?
„Once my mom wanted to go on a toilet and they were not willing to take her to the toilet bowl. They said: ‚She’ll be gone before long anyway’. That’s something that gets stuck deep in your head, something I won’t ever forget.“


HOPRG_1221a

„Minulý rok jsem přišel o důchod. Že prý na něj nemám nárok. Prý se stala chyba – zjistili, že mi chybí nějaké roky. Ale když jsem si ty odpracované roky spočítal, tak to nehrálo. Když bych nedělal za bolševika, tak by mě zavřeli. A po revoluci jsme taky dělal. Jenže mě nenapadlo, že by moji zaměstnavatelé byli podvodníci, kteří mě nikde nepřihlásí.“

„V mém věku už mě nikdo nezaměstná. A když půjdu dělat někam na černo, tak mi to není nic platné. Co byste dělal vy, kdybyste měl nějakou jistotu a pak o ní přišel?“

„Neumím o tom moc mluvit. Ale není to růžový, prostě žiju ze dne na den. Zůstal jsem odkázaný na různé milodary. To je pak kolikrát lepší se vůbec nevidět.“

/

„I lost my pension last year. They say I don’t meet the requirements. Somebody made a mistake, they said. They found out, appearently, that I don’t have enough worked years. But when I counted it, it didn’t add up. If I wouldn’t had been working during the socialism, I would had been put to jail. And I did work after the revolution as well. But I had no clue that my employers were frauds who didn’t register me at the institutions.“

„No one will employ me now, in my age. There is also no point of going and working somewhere undeclared. What would you do if you had some security and suddenly lose it?“

„I don’t know how to talk about it. But it´s hard, I just live from day to day. I’ve been left reliant on charity. Often I don’t even want to look at myself.“


HOPRG_1230a

„Mám teď po dlouhé době takové strašně klidné období. Až mě to děsí. Vymýšlím si různé banální problémy, které mi zaplňují hlavu – abych ji neměla úplně prázdnou. V poslední době se třeba intenzivně zabývám otázkou: ‚Jaká je psychologie zloděje? Když vleze někomu do bytu a uvidí tam nějaké zvíře, co udělá?‘. Už mě jednou v minulosti vykradli, takže já teď chodím z práce rychleji domů a když někam jedu, tak nutím známé, aby ty moje kočky chodili kontrolovat. Jsem prostě taková úchylná kočičí maminka.“

/

„After a long time I have a very calm period of time right now. It freaks me out. I have to come up with all kinds of trivial problems, not to have my head completely empty. Recently, for example, I’ve been intensively occupying myself with a particular question: ‚What is the psychology of a burglar? When burglar breaks into somebody’s apartment and sees a pet, what does he do?’. I’ve been burgled before, so nowadays I tend to rush home from work and when I am travelling, I force my friends to go and check on my cats. I am simply a crazy cat mom.“


HOPRG_1228a

„Přemýšlím, co dělat po škole. Zatím jsem si u ničeho neřekl: ‚Jo, tohle mě bude bavit celý život‘.“
Kdy jsi měl naposledy pocit, že děláš něco, co tě baví?
„Asi když jsem se doma staral o mého umírajícího dědu. Když jsem ho krmil a viděl, že mu tím pomáhám, že by to beze mě nezvládl. Už jen ležel, sotva se hýbal. Přes den u něj byla pečovatelka, já jsem se o něj staral odpoledne. Vždy jsem za ním běžel rovnou ze školy. Rodiče se na mě překvapeně koukali, že ani nejdu ven, přišlo jim to divné. Mě to ale táhlo více za ním než někam ven za kamarády. Říkal jsem si, že kamarádi počkají.“

/

„I wonder what to do after I finish high school. There hasn’t been anything that would make me say: ‚Yeah, this is something I will enjoy doing for the rest of my life’.“
What was the last time when you had a feeling that you are doing something you enjoy?
„Probably when I was taking care of my dying grandpa. When I was feeding him, I could see that I was being helpful to him, that he wouldn’t had manage on his own. He was just lying, barely moving. There was a home nurse visiting him during the day, I was taking care of him during afternoons. I always ran home right after school. My parents were surprised that I didn’t even go out with my friends, it seemed strange to them. But I was more intrested in being with him than with my friends. I said to myself that friends can wait.“


HOPRG_1225a

Kdy jste se v životě cítil být nejvíc zranitelný?
„Jeden z takových momentů nastal, když za mnou jednoho dne přišel exekutor s takovým papírem. Já jsem v tu dobu nic takového nepředpokládal, protože jsem splácel věci tak, jak měly být, jak jsem si je dobrovolně navrhl. Přijal jsem poměrně vysoký trest od Dopravního podniku. A najednou mi exekutor ukazoval daleko vyšší částku. Tu vytvořil v rámci zákona, ale tím, že ten zákon využil do poslední kapky. Když jsem se s ním sešel, tak mi s převahou říkal, že je bývalý policista, že o mně ví všechno, že se může podívat na všechny mé účty, hovory, každý můj krok. Že jestli nebudu spolupracovat, tak mi udělá ze života peklo. To byl docela temný okamžik, to jsem měl pocit, že mne to peklo právě navštívilo.“

„Dnes už jsem splatil velkou část. Když mám co jíst, tak platím, když nemám co jíst, tak neplatím. Snažím se to uzavřít a odpustit sobě i jim.“
Co chcete odpustit sám sobě?
„Oni mi říkali: Stáhneme vás z kůže, my to víme, ale vy jste prostě udělal chybu. A já vím, že jsem ji udělal – když jsem byl mladý, tak jsem opravdu jezdil na černo. Chci odpustit sám sobě, že jsem takovouhle věc tomu systému vůbec umožnil. Od té doby pro mne peníze bohužel znamenají víc.“

/

When did you feel the most vulnerable?
„One such moment came when an executor showed up at my doorstep one day. He was holding a piece of paper. It was a complete surprise for me back then because I had been repaying my debt the way it was agreed, the way I voluntarily proposed. I had accepted quite strict penalty by the Public Transit Company. Suddenly there was the executor showing me a much higher figure. This figure he made in a boundaries of the law, but he did utilize it down to the last drop. When I met with him one day, he was talking down to me, telling me that he was a former cop, that he knows everything about me, has access to all my accounts and phone calls, that he can trace my every step. That if I don’t cooperate, he would make my life a living hell. That was a quite dark moment for me, I had a feeling that the hell just paid me a visit.“

„I’ve repayed most of my debt today. When I have enough to eat, I pay, when I don´t have food to eat, I don’t pay. I am trying to finalize it and to forgive both them and me.“
What do you want to forgive yourself?
„They told me: We are about to take everything you have, we know it, but you did make a mistake. I know I did – when I was young, I was a fare dodger. I want to forgive myself that I’ve allowed the system to get me into such situation. Money, unfortunately, means more to me now than they used to.“


HOPRG_1222a

„Myslím, že by se mělo o těžkých problémech mluvit lehce. Na podstatě věcí se totiž nic nezmění, mluvíme-li o nich lehce či těžce. Já si z pohřbů většinou odnáším především radost z toho, že jsem naživu.“

/

„I think that we should speak lightly about hard topics. Because the problems remain the same, no matter how lightly or heavily we talk about it. When I go to a funeral, I usually end up feeling joyful from the fact that I am alive.“


HOPRG_1220c

„Bylo mi šestnáct, když táta umřel. Byl jsem v té době na střední. Pamatuju si, že jsem přemýšlel, jestli to všem hned říct a nechat je, ať se ptají, ať mne utěšují. Nakonec jsem to neudělal. A byla to chyba. Protože pak jsem se s tím ještě dlouho pral. Asi rok jsem byl dost mimo, ani si moc nepamatuju, co jsem dělal. Začal jsem hodně hulit trávu, byl jsem taková troska. Spolužáci mi později říkali, že jsem třeba seděl v jídelně úplně sám, čuměl do talíře a pomalu jedl. Když za mnou čas od času někdo přišel, tak jsem ho odbyl.“

„O tátově smrti jsem na začátku řekl jen jednomu dobrému kamarádovi. Časem se to rozdrbalo. A já za to byl vlastně strašně rád – protože jsem to nemusel říct sám.“

/

„I was sixteen when my dad died. I was a high school student back then. I remember that I was considering telling everydody about it, letting them ask me all the questions, letting them console me. But I didn’t do it. It was a mistake. It took me a long time to get over it. For one year I was not thinking clearly, I don’t even remember what exactly I was doing. I started to smoke a lot of weed, I was a wreck. My schoolmates later told me that sometimes I was sitting all alone in a school cafeteria, looking down on my meal, eating slowly. When someone sat down next to me and wanted to talk, I just brushed them off.“

„At the beggining, I told only one good friend of mine about the death of my dad. As the time passed, people started to gossip about it. And in fact, I was very happy they did – because I didn’t have to say it myself.“