Powered by Seat

Archiv: Duben 2015

HOPRG_1280a

What was a turning point of your life?
„When I met my girlfriend while I was working in Ukraine. That was a very important moment for me. Until then I was working, working, working. After I met her, I started to enjoy life more. We clicked from the very beggining. We instantly felt that we are working very well together. Sometimes it’s like a telepathy: We call each other at the same moment or we send each other the exactly same sentence in a message. When we go shopping, we don’t need to discuss anything, we know exactly what the other one likes. Because we both like it. I even find all the clothes for her. We’ve been together for almost two years now and we are still completely surprised how is it possible that we fit each other so very well. And how is this possible, being from completely different countries, that we found each other. We think that there must be something behind it. You can call it fate or God, it doesn’t matter. There must be something.“

/

Jaký byl přelomový okamžik vašeho života?
„Když jsem potkal svoji přítelkyni, pracoval jsem v té době na Ukrajině. To pro mě byl velmi zásadní okamžik. Do té doby jsem pouze pracoval a pracoval. S ní jsem si začal více užívat života. Od samého počátku jsme si ohromně sedli, hned jsme cítili, že nám to funguje. Někdy to připomíná telepatii: Ve stejnou chvíli si zavoláme, anebo si ve zprávě pošleme stejnou větu. Když jdeme nakupovat, nemusíme nic řešit – oba víme, co má ten druhý rád. Protože to máme rádi oba. Nakupuji jí dokonce i oblečení. Jsme spolu už téměř dva roky a dodnes se divíme, jak je možné, že se k sobě tak dobře hodíme. A jak je možné, že ačkoliv pocházíme z úplně jiných zemí, že jsme se našli. Domníváme se, že za tím něco musí být. Ať už to nazvete osudem či bohem, na tom nezálězí. Něco za tím bude.“


HOPRG_1278a

Dejvice


HOPRG_1268a

„Přemýšlím, jak dopadneme v hokeji. To je pro mě důležitý, pane. Já jsem totiž kdysi s naší reprezentací jezdil, jako funkcionář. V sedmdesátém druhém jsem byl dokonce na mistrovství ve Finsku! Když skončilo, tak nám Finové každému dali na památku kazetu s orchestrální hudbou. Ale už ji dávno nemám. Když jsem dopadl takhle, tak jsem ji musel prodat.“

/

„I am wondering how our hockey team will end up. That’s important for me, sir. Because a long time ago I used to travel with Czech hockey team as a functionary. In 1972 I was even at a championship in Finland! When it was over, the Finns gave us a tape with orchestral music on it, as a keepsake. But it’s been a long time since I gave it away. When I ended up like this, I had to sell it.“


HOPRG_1273a

„Jsem po rozchodu. Musím se vyrovnat s tím, že miluji člověka, který vlastně neexistuje – protože jsem si ho zidealizovala. Ten, se kterým jsem se rozešla, je ve skutečnosti úplně jiný.“

/

„I am after a breakup. I have to come to terms with the fact that I love a man who doesn’t really exists – because I had idealized him. The man I have broken up with is actually totally different.“


HOPRG_1275a

„Mám odsezeno jedenáct let za neplacení alimentů na nevlastní dítě, které jsem v životě neviděl. Naposledy jsem seděl tři a půl roku. Teď mám dluh znovu, takže budu sedět zase.“

„Kdybych jel za mámou, tak by asi něco z toho zaplatila. Nedávno mi bratranec přes kamaráda vzkazoval, že mě hledá. Je to nejlepší ženská v mém životě. Zažili jsme spolu strašně krásných věcí. Jestli já umím rozeznat osiku od dubu, tak je to díky ní. Naučila mě přístup k přírodě, koupila mi první kytaru. Ale dnes jí je osmdesát pět a má šest vnoučat. To by mě musela hanba fackovat.“

„Já na nikoho nic nesvádím. Kdybych se neoženil, tak bych se nerozved. Kdybych nekoupil barák, tak jsem neprodělal peníze. Teď nemám ani barák, ani manželku, ani peníze, ani nic. Mám akorát Petřín, tam spím, a Pána Boha.“

/

„I was in jail altogether for eleven years for not paying alimony for a stepchild I never saw. The last time I was there for three and half years. Now I’ve got new debt and so I will go to jail again.“

„If I would go to see my mom, she would probably pay off some of the debt. My cousin recently sent me a message through my friend that she is looking for me. She is the best woman of my life. We’ve been through a lot of nice things together. If I can distinguish between aspen and oak, it’s thanks to her. She taught me an approach to nature and she also got me my first guitar. But she is eighty-five now and she has six grandchildren. My shame woudn’t allow me to ask her for it.“

„I don’t blame anyone. If I hadn’t gotten married, I wouldn’t had divorced. If I hadn’t bought a house, I wouldn’t had lost my money. Now I don’t have neither house, nor wife or money. All I have is Petřín hill, where I sleep, and God.“


HOPRG_1270a

„Poslední dobou přemýšlím nad vlivem rodičů na děti. Myslím si, že ač pro své děti chtějí to nejlepší, tak jim velice často hodně ublíží. Třeba můj otec, ze své potřeby mne chránit a vést, vůbec nerespektoval moje potřeby, to, co já jsem ráda dělala. Od malinka jsem byla velmi kreativní – ráda jsem na sebe šila oblečení, kreslila, navrhovala domy, dělala balet. On říkal, že nic nedělám, že se jen flákám, že se mám radši učit. Takže jsem hodně věcí dělat přestala. On je dodnes přesvědčený, že dělal jen to nejlepší. A skutečně dělal, z jeho pohledu.“

„Je zajímavé, že otec nijak zvlášť nereagoval na to, že jsem se měnila fyzicky. To mu bylo jedno. Tam jde spíš o osobnostní konflikt. Protože já jsem stejně tvrdohlavá jako on – jako on si myslí, že to půjde po jeho, tak já si myslím, že to půjde po mém. Jsem prostě jiná, než si můj otec představoval. On chtěl mít doma nejlépe inženýra – nebo inženýrku, to už by mu bylo jedno –, ekonomku, něco takového ‚racionálního‘. Ale designérka? Vůbec.“

„Dnes jsem byla v na obědě v jedné restauraci a vedle mě seděli rodiče s malou holčičkou. Ona seděla vedle maminky a když jim přinesli jídlo, tak chtěla aby jí maminka nakrmila. Ta ale řekla, že jí bude krmit tatínek a holčička se rozplakala. To je přesně ono – rodiče neposlouchají své děti, vůbec je nezajímá, co ty děti chtějí. Prostě tatínek ti tu rajskou nakrájí, nebude to podle tebe. Co je ale špatného na tom, že ona chce sedět vedle maminky, že chce, aby jí nakrmila ona? Začíná to u těchto maličkostí. Z pohledu dospělého je to maličkost, ale pro to dítě to má nějaký důvod, je to pro něj důležité.“

„Lidé se často diví: ‚Takoví hodní rodiče a to jejich dítě bere drogy!‘ Oni možná rodiče byli hodní, ale ne tak, jak to dítě potřebovalo. Možná se to dítě potřebovalo projevit, vyjádřit, a nikdo ho neposlouchal. O tom se nemluví, nepřemýšlí. Přitom je to základ všeho.“

/

„I’ve been thinking about influence of parents over children. I think that even though they want the best things for them, they often end up doing a harm. My father, for instance, out of his need to guide and protect me, had not respected my needs, things I liked to do. I was very creative since I was little – I liked to sew my clothes, to draw, design houses, do a ballet. He used to say that I am doing nothing, that I am just goofing off, that I should rather study. So I stopped doing many things. Till this day he is convinced that he was doing the best he could. And he really was, from his point of view.“

„It’s interesting that my father had no particular reaction to my physical change. He didn’t really care. It’s more a question of a personality conflict. Because I am as stubborn as he is – as he thinks that things will go his way, I think they will go my way. Simply put, I am different than he expected me to be. He wanted me to become an enginneer – even female engineer, for all he cared – or economist, something ‚racional‘ like this. But a designer? No way.“

„Today I was having a lunch at a restaurant and there were parents with a little girl sitting next to me. The girl was seated next to her mom and when food was served to them, she wanted mommy to feed her. But the mother said that it’s going to be the father who will do it. The girl started to cry. This is what I am talking about – parents not listening to their children, not caring what the child wants. Dad will cut up the meat for you, you have no say in this. But what’s wrong with her wanting the mom sitting next to her, feeding her? It’s these little things where it all begins. From an adult point of view, this is a triviality. But the child has its reasons, it may be important for him or her.“

„People often wonder: ‚Such a kind parents and their child use drugs!‘ Well, the parents could have been kind, but maybe not in a way the child had needed. Maybe the child needed to express itself but nobody was listening. People don’t talk and think about that. Even though it’s the very basis of everything.“


HOPRG_1270c

„Před rokem jsem se pustila do kompletní reorganizace svého života. Už mne to přestalo bavit – být sama, v invalidním důchodu, vidět, že to stále nejde a nejde. Chtěla jsem odejít na věky, měla toho plné zuby. Řekla jsem si, že se něco musí změnit. Když máte od malička pocit, že jste jinde a jinak, tak je to prostě těžké.“
Kdy jste si poprvé uvědomila, že jste jinde a jinak?
„Asi ve třech letech. Spala jsem v ložnici u rodičů a oni měli nad postelí obraz Nahá Maya od Goyi. Pamatuji, že jsem se na ni dívala a říkala si: ‚Proč já jsem taková a nejsem taková? Já chci být taková.‘ To byl první moment, kdy jsem viděla, že je to prostě špatně.“

„Statistiky mluví o jednom člověku z deseti tisíc. Ale každý transsexuál je úplně jiný, transsexualita má hodně různých projevů.Ta škála je od lidí, kteří pouze vnímají sami sebe jako příslušníka opačného biologického pohlaví, aniž by toužili po fyzické změně, až po lidi jako jsem já, kteří tu kompletní změnu prostě potřebují. Já mám alespoň to štěstí, že jsem byla od mala drobná. Vždy jsem říkala, že matka příroda uznala, že udělala chybu.“

„Mám pocit, že spoustu lidí má určitý mindrák jinakosti. U nás o to víc, že se tady za komunismu v lidech podporovala nenávist vůči čemukoliv, co je odlišné. Vůči všem lidem, kteří se chovají trochu jinak, kteří vypadají jinak, kteří myslí jinak. To tady přetrvávalo ještě donedávna. Asi to i patří k lidské nátuře: Člověk je společenský tvor, je pro něj těžké být mimo skupinu, mimo společnost. Tak se snaží vyhovět určitým standardům. Jenže já nezapadám nikam.“

„Celý život jsem si myslela, že je se mnou něco špatně, že jsem porouchaná. Před rokem jsem si nakonec sedla a šest hodin psala dopis, který jsem poslala svým nejbližším přátelům. Napsala jsem, že taková jaká jsem, jsem naprosto v pořádku. Do té doby jsem si neuvědomovala pravý důvod toho, proč tady jsem.“
Jaký je ten důvod?
„Zdobit svět. Svým půvabem, svým šarmem, tím, co umím.“

/

„A year ago I started to completely reorganize my life. I was tired of it all – to be alone, on disability pension, to see that I hadn’t been moving forward in life. I was considering ending it, I was sick of it. I thought I need to change something. When you feel from childhood that you are different, it’s just tough.“
When did you realize that you are different for the first time?
„I was maybe three years old. I slept in my parents bedroom and there was a Goya’s painting ‚Nude Maya’. I remember looking at her and thinking: ‚Why I am like that and not like that? I want to be like that.‘ That was the first moment when I saw that it is wrong.“

„Statistics say that there is one person in ten thousands. But each transsexual is totally different, transsexuality has many forms. It goes from people who just perceive themselves as members of opposite gender, but who doesn’t want to undergo a physical change, to people like me, who need the complete change. I am at least lucky that I have always been small. I always say that the mother nature acknowledged its mistake.“

„I think that many people have a feeling of inferiority that is coming from their differentness. Even more here, since during communist times, people were being encouraged to hate everything that was different. To hate people who behave a little different, who look different, who think differently. This kind of thinking existed here up until recently. Perhaps it’s a part of a human nature – we are social creatures, it’s hard for us to be outside of a group, of society. And so we try to comply with some standards. But I don’t fit in anywhere.“

„For my whole life, I had thought that there is something wrong with me, that I was broken. The year ago I finally sat down and during six hours I wrote a letter to my closest friends. I wrote that the way I am is absolutely fine. Up until then I was not aware of the true reason why I am here.“
What is the reason?
„To beautify the world. With my good looks, my charm, with the things I can do.“


HOPRG_1261a

„Proč sbíráš ty klacíky, Slávečku?“, zeptala se maminka.
„Protože já tam chci něco zapíchnout.“

/

„Why do you collect the sticks, Sláveček?“, the mommy asked.
„Because I want to stick something.“


HOPRG_1265a

What’s your greatest struggle right now?
„Working in Vienna and trying to be with my little son as much as possible. He lives in Brno and right now I am only managing weekends. That means that I’ve missed a lot of first time things that he did – his first judo lessons, swimming lessons, performances at school. This is the most painful thing for me, because these are milestones of his childhood and I am not there for it. I remember that my father was taking me for my karate lessons, I know how important that was for me.“

„But when I am with him, I make it all full concentrated to him. There is no work. I say at my workplace: ‚If you need somebody, call a backup person. I won’t be bothered’. That’s the best I can manage, for now.“

/

S čím teď nejvíc bojujete?
„S tím, že pracuji ve Vídni a snažím se trávit co nejvíc času s malým synem. Žije v Brně a v současné chvíli tedy zvládám pouze víkendy. To znamená, že jsem přišel o spoustu jeho prvních zkušeností – jeho první lekce juda, plavání, jeho vystoupení ve škole. To je pro mě nejtěžší, protože to jsou milníky jeho dětství a já o ně přicházím. Pamatuji si, že můj otec mne bral na lekce karate, vím, jak to pro mě tehdy bylo důležité.“

„Ale když jsem se synem, tak se soustředím pouze na něj. V tu chvíli pro mě práce neexistuje. V práci řeknu: ‚Pokud budete něco potřebovat, zavolejte člověku, který mne zastupuje. Mě to teď nezajímá‘. To je nejvíc, co v této chvíli dokážu.“


HOPRG_1263a

„After a divorce my mom started to have a problem with alcohol and gradually got very depressed. I was twenty-seven when she commited suicide. She was living in Spain at the time. For me, the most difficult part was that I never knew if she was going to be alive the next time I call her. For five years I was basically just waiting for her to die. So in one way it was kind of a relief when it happened. Of course, I got very sad at first. But after a couple of days I realized that this was what she wanted, for many years. She said it was like a torture for her, to wake up every day. Still, it was difficult to feel the relief. Because you’re not supposed to feel relieved when something like that happens. But I did.“

„I don’t blame her for what she did. I will always love her in my heart. Just today, I was thinking about her – it is her birthday.“

/

„Máma začala mít po rozvodu problém s alkoholem a postupně se dostala do velkých depresí. Bylo mi dvacet sedm, když spáchala sebevraždu. Žila v té době ve Španělsku. Nejtěžší pro mě bylo, že jsem nikdy nevěděl, jestli bude stále naživu až jí zavolám. V podstatě jsem pět let čekal, až zemře. V určitém smyslu jsem proto pocítil úlevu, když se to nakonec stalo. Samozřejmě jsem byl zprvu hodně smutný. Ale po několika dnech jsem si uvědomil, že to takto chtěla, po mnoho let. Říkala, že každé další probuzení je pro ni utrpením. Přesto bylo po její smrti těžké tu úlevu cítit. Protože člověku se nemá ulevit, když se něco takového stane. Ale mně se ulevilo.“

„Nevyčítám jí to. Vždy ji budu z hloubi srdce milovat. Zrovna dnes jsem na ni myslel – je den jejích narozenin.“