Powered by Seat

Archiv: Květen 2015

HOPRG_1331a

„We go around and search for homeless people – for two years we’ve been giving out food to them every Sunday. We cook it ourselves. It’s a charity work of Malaysian Students Association in Prague.“

„The homeless people are very thankful for it, especially in winter. We give them food, we get happiness in return.“

/

„Chodíme po Praze a hledáme lidi bez domova – už dva roky jim každou neděli rozdáváme jídlo. Sami ho i vaříme. Je to součást charitativní práce Asociace malajských studentů v Praze.“

„Bezdomovci za to bývají velmi vděční, zvlášť v zimě. Dáváme jim jídlo a dostáváme na oplátku pocit štěstí.“


HOPRG_1314a

„Postupně jsem zjistila, že se nemohu spoléhat jen na lidi. Ti vám totiž vše odkývou, ale nikdo vám skutečně nepomůže. Mně zemřel manžel, zemřela mi jediná dcera. To mnoho lidí nepřežije. Já jsem to přežila.“

/

„I gradually realized that I cannot rely just on people. Because people will nod to everything you say but nobody really help you. I outlived my husband and my only daughter. Not many people manage survive such a thing. I did.“


HOPRG_1336a

„Před dvěma lety mi zemřel manžel, a tak přemýšlím o smrti. Přemýšlím o tom, jak my lidé mizíme – jsou vzdělaní, inteligentní lidé, kteří toho hodně udělají a najednou nejsou. Lidstvo už je tady dlouho, takových lidí jsou už nekonečné zástupy.“

„Byl mezi námi velký věkový rozdíl, dvacet čtyři let. Dlouhá léta to však vůbec nevadilo, vůbec jsem to nevnímala. Uvědomila jsem si to až ke konci, kdy už skoro nic nemohl. Ale byla výhoda, že jsem na to měla sílu, mohla mu do posledního dne pomáhat.“

„Jsem toho stále plná, myslím na něj každý den. Pořád se s ním radím, přemýšlím, jestli by schválil to, co právě dělám. Moje myšlenky jdou přes něj. Když šlo o nějaké blbosti, tak vždy vyváděl a dělal hysterické scény. Ale když šlo do tuhého, když se něco opravdu dělo, tak zapřemýšlel a vždy přišel s dobrou radou. Byl to prima mužský. Hodně můj život naplnil.“

„Tenhle park mám ráda, strávili jsme tady hodně času. Beru to jakou svou soukromou zahradu. Znám tady každý kámen. A sleduji, jak ti lidé mizí – jak tudy chodili a najednou nejsou.“
Co po nich zůstává?
„Je dobře, když člověk zemře a zůstanou po něm dobré vzpomínky v lidech, kteří ho znali. Takový život není marný.“

/

„My husband died two years ago so I think about death. I think about vanishing of people – there are educated, intelligent people who do a lot of things during their lives and suddenly they vanish. Mankind has been here for a long time so there is endless crowd of such people.“

“ There was a big age difference between us, twenty-four years. But for long years it didn’t matter, I was not aware of it at all. I realized it only at the end when he couldn’t do almost nothing. But the good thing was that I still had my strength, I was able to help him to the very last day.“

„I am still full of it. I think about him every day. I still consult everything with him, I still think if he would had approved of what I am just doing. My thoughts goes through him. When we were dealing with some trivialities, he was acting up, making hysterical scenes. But when the going got tough, when something was really happening, he thought about it and always came with a good advice. He was a great man. He fulfilled my life.“

„I like this park, we spent a lot of time here. I consider it my private garden. I know every rock around here. And I watch as the people vanish – how they were going around here and how they are suddenly gone.“
What remains after them?
„It’s good when a man dies and good memories remain in the people who knew him or her. Such a life is not futile.“


HOPRG_1335a

Jaký byl přelomový okamžik vašeho života?
„Když mi bylo šestadvacet let. V tomhle věku přichází ohromné rozjasnění lidského ducha. U žen to prý nastává o dva roky dříve. Snad jsem najednou viděl i větší jasnost světla, každopádně jsem pociťoval větší jasnost rozumu. Všechno jsem vnímal velice silně, věci viděl reálněji, více jim rozuměl a dokázal je dávat do souvislostí. Vrcholí to v třiatřiceti. Zřejmě není náhoda, že to jsou Kristova léta.“

„Čtyřiatřicátý rok života už je o hodně tmavší – to už jdeš dolů, to už je zlo. V tu chvíli si to ale ani neuvědomuješ. Časem si na ten sestup zvykneš a léta okolo pětačtyřicítky se ti tím trochu odlehčí. To už jsi zkušený, vyzrálý chlap, už ti nikdo do ničeho nemluví.“

Co jste dělal během těch sedmi let od šestadvaceti do třiatřiceti?
„Pokoušel jsem se udělat literárně díru do světa, to se mi nepodařilo.“
Kdy jste si to uvědomil?
„Údajně to mají lidé pochopit v pětašedesáti letech. Já ale neměl to štěstí a pořád si myslel, že to zdolám, že najdu ten výraz a dokážu se literárně vyjádřit.“

„Nakonec ti přijde pětasedmdesátka a to ti vyrazí síly, už pomalu nic nezůstává na tvém rozhodování. Pociťuješ zploštění života, strašnou ztrátu zájmu, o literaturu, o umění, o lesy. Vytrácejí se radosti. Prostě není nad to, když je člověk mladý – važ si každého roku. Aspoň, že ty holky jsou pořád takový hezký. Zestárnout ve světě plném hezkých holek je ale pěkná otrava.“

/

What was a turning point of your life?
„Twenty-sixth year of my life. A great brightening of human spirit comes at this age. They say it’s two years earlier for women. Perhaps I even saw the light brighter than before, I definately felt my intellect being lit up. I was perceiving everything very intensively, saw things in more realistic way, understood them better and was able to put them into context. This period culminates at thirty-three. Apparently it’s not a coincidence that it’s the Christ age.“

„The thirty-fourth year of life is already much darker – you are going down, things start to go wrong. But you don’t realize it at first. Eventually you get use to the descent and it makes your life around the age of fourty-five a bit easier. By then you are already an experienced, well-matured man, nobody’s guiding you anymore.“

What were you doing between twenty-sixth and thirty-third year of your life?
„I was trying to break through as a writer. But I didn’t succeed.“
When did you realize it?
„Apparently people should realize such a thing in the age of sixty-five. I had no such luck – I still thought that I would make it, that I would find a literary form, that I would be able to express myself.“

„Eventually you turn seventy-five and that knocks your strength out, there is almost nothing left for you to decide after this point. You feel that your life flattens, you experience a great loss of interests, in liteature, arts, woods. The joys are fading away. Simply, there is nothing as good as being young – you should cherish every year. At least the girls are still pretty. But to grow old in a world of pretty girls is a real pain in the ass.“


HOPRG_1328a

„I grew up in a small town in Iceland. When I think about it now, I feel like I was holding back. Because I was afraid what other people think. Nobody ever told me: ‚You should hold back!’. But the whole mindset in the environment was: ‚Don’t go and do big things.’“

„When I moved to Netherlands and went to art school, my first project was to make a lamp. I never thought I could do such a thing. It was the first moment when I didn’t need to ask myself: ‚What is my mom and my grandparents gonna think about this?‘ I could just create. So a made a lamp. I took concrete in my hands, threw it on a ground a I put a stick on it. It was a concrete blob with a stick. When I look at it now I can see that it’s bad. But it was so freeing for me! I loved making it and figuring out how not to be electrocuted.“

/

„Vyrostla jsem na islandském maloměstě. Když se dnes nad svým dospíváním zamyslím, cítím, že jsem se držela zpátky. Bála jsem se totiž, co by si ostatní pomysleli. Nikdo mi nikdy neřekl: ‚Měla by ses držet zpátky!‘ Ale celý místní způsob myšlení člověku říkal: ‚Nedělej velké věci.‘“

„Když jsem se přestěhovala do Nizozemska a začala studovat na umělecké škole, dostala jsem za úkol vytvořit lampu. Do té doby jsem si nemyslela, že bych něco takového mohla udělat. Byl to první okamžik v mém životě, kdy jsem se nemusela ptát sama sebe: ‚Co si o tom pomyslí máma a babička s dědou?‘ Mohla jsem volně tvořit. Tak jsem udělala lampu. Prostě jsem vzala beton, mrskla s ním na zem a zapíchla do něj tyč. Byla to kupa betonu a tyč. Když se na to podívám dnes, vidím, že je to špatné. Ale bylo to pro mě velmi osvobozující! Strašně jsem si užila tu tvorbu, ale i vymýšlení způsobů, jak se přitom nenechat zabít proudem.“


HOPRG_1334a

„V sanitce mi přes Facebook zjistili, že se mi narodil vnuk.“

/

„Paramedics in ambulance searched Facebook for me and found out that my grandson was born.“


HOPRG_1329a

„I work in Chile three months a year as a mountain guide. I take tourists up a mountain with a big car and show them around. It’s a good job. And it pays very well, you can make 150 euros per day. When I was twenty-three I decided to open up my own agency – because why make 150 when you can make 500 per day? I really wanted the money. I got a bank loan, I got money from my family, I got money I had saved up for years. I was ready to buy the big car, ready to start the business. But then I looked at all the people that already had their agencies. They were probably 10 years older than me and they looked really empty. They didn’t speak any languages, didn’t do much. They just talked and thought about money all the time. I asked myself: ‚Is this what I really want to do? What I want to become?‘ So I grabbed all the money I’d saved and I told my family: ‚Forget about all the plans, I am going to Europe!’. That year I learned how to lead a puppet and so now I go around with my own puppet show. It’s a pretty good life. I’ve learnt that puppets can make people happy. They can make somebody’s day better, even if they had a really bad day.“

/

„Tři měsíce v roce pracuji v Chile jako horský průvodce. Vždy vyvezu lidi velkým autem nahoru a provedu je po okolí. Je to dobrá práce. A dobře placená, člověk si vydělá až 150 eur za den. Když mi bylo dvacet tři, tak jsem se rozhodl založit si vlastní turistickou agenturu – proč vydělávat 150, když mohu vydělávat 500 euro? Opravdu jsem ty peníze chtěl. Sjednal jsem si bankovní půjčku, něco dostal od své rodiny, něco měl za léta našetřeno. Byl jsem připravený koupit si to velké auto, začít podnikat. Pak jsem se ale podíval na lidi, kteří v té době už vlastní agenturu měli. Byli asi o deset let starší než já a vypadali opravdu prázdně. Nemluvili žádnými cizíci jazyky, nic moc nedělali. Jen se neustále bavili a přemýšleli o penězích. Tak jsem se zeptal sám sebe: ‚Chci tohle skutečně dělat? Je tohle, kým se chci stát?‘ Sebral jsem tedy všechny naspořené peníze a řekl rodině: ‚Zapomeňte na ty moje plány, jedu do Evropy!‘ Ten rok jsem se naučil vodit loutky a dnes objíždím různá místa se svým představením. Je to docela dobrý život. Zjistil jsem, že loutky dokáží lidi rozveselit. Dokáží zlepšit den. I člověku, který má za sebou fakt špatný den.“


HOPRG_1332a

„My jsme parta z Moravy,
přijely jsme do Prahy.
Pěkně vám tu zatančíme,
soutěže se nebojíme.
Uááá!“

/

„We are Moravian band,
came to Prague – overland.
Let us show you little dance,
our rivals don’t stand a chance!
Wooo!“


HOPRG_1322a

„Budou jí dva roky. Úplně jsem otočil svůj život – dřív to byly mejdany a koncerty, dnes si užívám čas s ní. Snažím se jí věnovat co nejvíce. Je na svůj věk hrozně šikovná, to mě hrozně nabíjí. Je krásná, chytrá – dokonalý človíček. Už si začíná vytvářet svoji osobnost, vynucovat si věci, trucovat. Je to nářez. Když ráno odcházím z domu, tak brečí a volá: ‚Tatííí!‘. V tu chvíli vždy cítím, že bych se na všechno nejradši vykašlal, zůstal doma a hrál si s ní.“

/

„She is about to be two years old. I’ve totally changed my life – it used to be parties and gigs, now I enjoy my time with her. I try to dedicate as much time to her as possible. She is very skilful for her age, it really energizes me. She is beautiful, smart – a perfect little person. She is already starting to develop her own personality, enforce things, sulk. It’s awesome. When I’m leaving the house in the morning, she cries and call: ‚Daddyyy!’. At that moment I always feel that I want to blow everything off, stay home and play with her.“


HOPRG_1327a

Pospávaly takto od Žižkova až do Strašnic. Probudily se až na slovo „zmrzlina“.

/

They were dozing off all the way from Žižkov to Strašnice.They woke up only when they heard the word „ice cream“.