Powered by Seat

Archiv: Květen 2015

HOPRG_1326a

„Měl jsem od malička takový výzkumný elán – všechno mě zajímalo. Například rád vzpomínám, jak u nás za statkem jezdil pan školník s traktorem, který měl samovazač. Já jsem za ním chodil a přemýšlel, jak to ty snopy váže. My jsme v té době ještě na všechno používali kosy a plazili se po kolenou. Byl to těžký život. Takže jsem viděl, jak to lidem ulehčuje práci. Takto jsem se tedy dostal k výzkumu zemědělských strojů, kterému jsem se dlouhá léta věnoval. Dělal jsem to strašně rád.“

/

„Since I was a child I had a verve for research – I was interested in everything. I like to remember how our school caretaker used to ride near our farm on his tractor with a reaper binder. I used to follow it and wondered about the ways it bounds the sheafs. We were still using only scythes at the time, crawling on our knees. It was a hard life. So I saw that it makes people’s work easier. In this way I became a researcher in a field of agricultural machinary. I spent a lot of years doing that, I loved it.“


HOPRG_1323a

„Přemýšlím o tom, jak může být člověk svobodný. Zrovna tady držím právnické knihy, kde se mluví o základních lidských právech a svobodách. Ale svoboda je i myšlenková. Myslím si, že když člověk třeba závidí anebo žárlí, tak ho ta závist a žárlivost hodně omezuje. Před pár lety jsem si takto musel přiznat třeba to, že se některým mým kamarádům vedlo lépe než mně – například měli přítelkyni a já v té době ne. Pak si ale člověk řekne: ‚Sakra, vždyť je to tvůj kamarád – komu jinému bys to měl přát?‘“

„Jakýkoliv mindrák, který člověk nepřizná sobě nebo druhým, je omezující. Když jsem byl dítě, tak jsme měli dlouhou dobu Trabanta. Pamatuji, že jsem se za to styděl – nechtěl jsem to nikomu říkat a když jsme někam jeli, tak jsem se schovával na zadním sedadle, aby mě nikdo neviděl. Pak se to časem někdo ze spolužáků dozvěděl a byli úplně v pohodě. Myslím si, že když se člověk obnaží a něco na sebe takto řekne, třeba si z toho udělá srandu, tak se tím osvobodí.“

/

„I am reflecting upon human freedom. I am holding law books right now, it is about basic human rights and freedoms. But there is also a mental freedom. I think that if you are envious or jealous, you are being held down. Few years ago I had to admit to myself that some of my friends were doing better than me – for example they had a girlfriend and I did not. But then I realized: ‚Damn, this is my friend – who else should I be happy for?’“

„Every inferiority complex we have and don’t admit to ourselves or to others is restrictive to us. When I was a child, my family had the Trabant. I remember that I used to be ashamed for it – I didn’t want to tell anyone and when we were going somewhere, I was hiding on a back seat so no one could see me. Eventually some of my schoolmates found out and they were really cool about it. I think that if you expose yourself by revealing something like this, if you make it into a joke for instance, you set yourself free.“


HOPRG_1325a

Jaký byl přelomový okamžik vašeho života?
„Narození první dcery. Jak člověk hledá a nikde nenachází smysl života, tak si v ten okamžik uvědomí, že to jsou děti. Narodí se, jsou na vás absolutně závislé, jsou nepopsaný, čistý list a vy jste ten, kdo ho začne popisovat. Mám pocit, že jsem se v tu chvíli začala chovat jako Mirek Dušín – abych pro dceru byla dokonalá, mohla ji něco předat.“

„Porod se mi spojil s takovým až duchovním prožitkem. Silně jsem si uvědomovala ten zázrak – za prvé tedy, že jsem to přežila, a za druhé, že jsem porodila dítě. Myslím si, že porod ženskou strašně nakopne, probudí sílu, která v ní dřímá. Mně dodal takovou sebedůvěru, že jsem si začala plnit své sny – začala jsem psát.“

/

What was a turning point of your life?
„A birth of my first daughter. When I was growing up, I was searching for meaning of life and I couldn’t find it. But at that moment I realized that the meaning are children. They are born totally depandable on you , they are a blank sheet of paper and you are the one who writes on it. I have a feeling that I instantly started to behave like Mrs. Flawless – so that I would be a perfect mom for my daughter, so I would pass something onto her.“

„Giving birth was kind of a spiritual experience for me. I was strongly aware of the miracle that had happened – the miracle of me surviving it and the miracle of me giving a birth to a child. I think that childbirth can really energize a woman, it awekens her hidden strength. It boosted my self-confidence so much that I started to follow my dreams – I started to write.“


HOPRG_1318a

„Celý život jsem byl spíše vzadu, vyčkával jsem, nikam se nehnal. Dlouho jsem žil na malém městě, každý den v šest ráno chodil do továrny. Tam jsem přišel, sednul si a dřepěl. Pak jsem si jednoho dne řekl: ‚Co já tady? Brácha v Praze, já tam pojedu taky.‘ Tak jsme tady. Prostě jsem udělal ten krok do toho neznáma, tak jak mi to vždy krásně vysvětluje moje švagrová: ‚Musíš udělat ten krok, víš, do toho neznáma. Ta cestička se najednou objeví.‘“

„Před dvěma lety mi zemřela máma, mám od té doby takové zvláštní období. Říkám si, co dál se svým životem. Asi čekám na další cestičku – k lepší práci, k lepšímu já. Že bych se otevřel jako květ, jako lilie!“

Mohl bych něco z toho, co jste řekl zveřejnit spolu s fotografií?
„Jasný. Už to vidím – tučný nadpis: ‚Vyčkával. Byl vzadu. Chce se otevřít jako lilie!‘“

/

„For my whole life I was staying rather it a back, waiting, not rushing anywhere. I was living in a small town, going to a factory at 6 am every day. I came there and sat down. One day I just thought: ‚What do I do here? My brother is in Prague, I’ll go there as well.‘ So here I am. I simply took a step into the unknown, the necessity of which has my sister-in-law always been able to explain to me: ‚You have to do the step, you know, into the unknown. If you do, the little pathway of life will show itself to you.’“

„My mom passed away two years ago, I have a strange life period since then. I wonder what to do next with my life. Perhaps I am waiting for another little pathway to show itself – a pathway to better job, to better self. So I could open up as a flower, as lily!“

Could I publish some of the things you just said together with the photo?
„Sure. I can already see it – a bold headline: ‚He was waiting. Staying in a back. He wants to open up like a lily!’“


HOPRG_1306c

„Jsem lékařka, vybudovala jsem velkou ordinaci. Ani jedno z mých dětí to ale nechce dělat, a tak ji časem prodám. Protože přemýšlím, jak utéct z tohoto civilizovaného světa někam blíž k lesu, k přírodě – jak se zbavit povinností, které jsem si během celého života vytvořila.“

/

„I am a doctor, I’ve built up a big doctor’s office. But none of my children wants to do the profession so I am going to sell it eventually. Because I am thinking about a way I could run away from this civilized world to a place closer to a forest, a nature – a way how to get rid of all the obligations that I’ve created throughout my life.“


HOPRG_1317a

Jaký byl přelomový okamžik vašeho života?
„Když jsem se konečně před dvěma lety začal živit tím, co jsem chtěl dělat od dětství – výtvarnou činností. Jsem ilustrátor a tatér. Skončil jsem tehdy v jedné práci a řekl si, že to zkusím. Dva roky teď prakticky žiju na pokraji bídy, z ruky do huby. Také nemám žádný volný čas. Ale nikdy jsem si neřekl, že se na to vykašlu. Neopouštím věci jen kvůli tomu, že se mi nedaří.“
Na jaký okamžik z těch předchozích dvou let nezapomenete?
„Asi když moji rodiče přijali, že to není jen nějaký můj rozmar. Okamžik, kdy mne začali akceptovat jako výtvarníka. Táta mi tehdy vzkázal, abych mu poslal email s ukázkou svých prací – že je chce ukázat svým kolegům, pochlubit se.“

/

What was a turning point of your life?
„When I finally started to make a living as an artist two years ago, something I had wanted to do since I was a child. I am an illustrator and a tattoo artist. Back then I quit one job and thought I would give it a try. I’ve been living on the edge of poverty for the last two years, I live from hand to mouth. I also don’t have any free time. But I have never thought about quitting. I don’t give up things just because I am not successful.“
What was one moment from the previous two years that you won’t forget?
„Probably when my parents accepted that it‘s not just my whim. A moment when they started to acknowledge me as an artist. At that time my father told me to send him an email with samples of my work – so he could proudly show it to his colleagues.“

Michalovy práce jsou k vidění na stránce 33 Street Tattoo Shop / See Michal’s works on the page of 33 Street Tattoo Shop


HOPRG_1308a

„Zajímám se o západní spojence, kteří za 2. světové války zahynuli v Československu. Zrovna jsem byl na trampu na Jindřichohradecku a fotil si některé jejich hroby a pamětní desky. Mám už nafoceno několik alb, třeba se to jednou bude hodit do nějaké knihy. Zatím se o tom ale příliš nepíše, nevyšlo žádné ucelené dílo.“

„Památníky se nacházejí na místech, kde vojáci zahynuli – mnohdy uprostřed lesů. Každá návštěva těchto míst je pro mě silným zážitkem. Nejvíc se mi zatím líbil památník v Lipníku nad Bečvou, kde je ve stéle vyobrazen Ikaros, jak padá poté, co mu slunce rozleptalo vosk na jeho křídlech. Letců u nás zahynulo spoustu. Někdy pocházeli až z druhého konce světa – už jsem objevil i hrob dvojice Australanů nebo kluka z Nového Zélandu. Byli to mladí kluci, kteří šli bojovat dobrovolně a nechali tu svůj život, to nejcennější, co měli. Přestože mnohdy ani nevěděli, kde Československo leží.“

/

„I am interested in in soldiers of western allies who died in Czechoslovakia during WWII. I was just hiking in a region of Jindřichohradecko, taking photos of some of their graves and memorial plaques. I already have several photo albums, perhaps it can be use some day in a thematic book. But not many books were written about it so far, there hasn´t been a comprehensive work published.“

„The memorials are situated in places, where soldiers died – in many cases in the middle of forests. Each visit of such place is a strong experience for me. The memorial I liked the best is in Lipník nad Bečvou. It shows Icarus falling down from the skies after the sun has melted down his wings. There was a lot of pilots shot down in our country. Sometimes they came from the other side of the world – I’ve discovered a grave of two Australians or of a guy from New Zealand. They were young boys who volunteered, went to fight and gave their lives, the most precious thing they had. Although often they didn’t even know where Czechoslovakia lied.“


HOPRG_1311a

„Snažím se dostat pod kontrolu pocit finality, nezvratnosti času. Mám s tím problém od dětství. Poprvé jsem si to uvědomil, když jsem byl s rodinou na jedné dovolené. Pouštěli jsme s mámou u vody papírovou lodičku. Přestože mi byly teprve čtyři roky, tak když odplouvala, pocítil jsem silnou melancholii.“

„Vím, že ideální by bylo vzít to jako fakt, jako nutnost, a snažit se žít tvořivě. Já mám ale spíš tendenci sklouzávat k pesimismu. Někdy mám až takové návaly apatie. Cítím se tím být paralyzovaný.“

/

„I try to get control over a feeling of finality of time, it’s irreversibility. I have a problem with it since I was a child. I first realized it during one family vacation. Me and my mom were puting a paper boat on water. Even though I was only four years old, I had a strong feeling of melancholy when it was floating away.“

„I know the ideal way would be to take it as a fact, a necessity, and try to live in a creative way. But I tend to lapse into pessimistic thoughts. Sometimes I have rushes of apathy. I feel paralysed by it.“


HOPRG_1307a

„My mother passed away ten days ago so we decided to come to Prague together. To distance ourselves from it.“

/

„Před deseti dny mi zemřela máma, a tak jsme se rozhodli, že pojedeme společně do Prahy. Abychom se tomu vzdálili.“


HOPRG_1305a

„Se změnou režimu jsem se i oženil, takže to pro mě opravdu byla důsledná změna životního režimu. Najednou už nebylo jedno, jestli se domů vrátím v osm večer, nebo v osm ráno. Ale byla to doba obrovské euforie. Mně bylo čtyřiadvacet, myslel jsem, že všechny okovy, ploty a ostnaté dráty spadly na zem. Říkal jsem si: ‚Tak, co teď? Budeme žít v Grónsku? Nebo v Číně? Na Madagaskaru? Můžeme úplně všechno!‘ Samozřejmě jsem zjistil, že to není tak úplně pravda. Jiná věc je, jaké má člověk sny a jiná je realita. Nakonec stejně jedete tam, kam vám to vaše peněženka dovolí.“

„Dnes mám jedno zaměstnání, druhé zaměstnání, třetí zaměstnání, a snažím se především nezapomenout, kam mám ten který den přijít.“

/

„I got married with the change of the regime so it truly was a proper change of my life’s regime. Suddenly it did matter if I come back home at 8 in the evening or 8 in the morning. But it was a time of a great euphoria. I was twenty-four and I thought that all the chains, fences and barbed wires had fallen down. I thought: ‚Well, what now? Are we gonna live in Greenland? Or in China? On Madagascar? We can do whatever we want!‘ Obviously, I found out it’s not really true. Dreams and the reality are two different things. In the end you go visit a place that your wallet allows you to.“

„Nowadays I have a first job, a second job and a third job. I am primarily occupied by the effort not to forget where I am supposed to show up on a given day.“