Powered by Seat

Archiv: Červen 2015

HOPRG_1380c

„Viděl jsem nedávno obrázek z jednoho anime, Laputa: Nebeský zámek od Miyazakiho. V tom filmu je v jedné scéně robot, který je porostlý mechem. Tak jsem si řekl: ‚To je hezké, to by chtělo někde použít‘. A začal jsem přemýšlet: ‚Jak se objevil robot porostlý mechem? Asi se o něj dlouho nikdo nestaral. Proč se o něj nikdo dlouho nestaral? Protože tam nejsou lidé, kteří by se starali. Proč tam nejsou lidé?‘ A tak dále. Až jsem si nakonec v myšlenkách vymyslel vlastní alternativní svět. Je post-apokalyptický a společnost, která v něm žije byla před tou apokalypskou steampunková. Ve chvílích, kdy nepotřebuji věnovat pozornost tomuto světu, se v myšlenkách přenáším do toho druhého.“
Takže píšete a publikujete příběhy?
„Ne, na psaní jsem moc líný.“
Žádným způsobem to nesdílíte?
„Jen ústně. Třeba přijdu za kamarádem a řeknu: ‚Ahoj, mám teď takovýhle nápad, co si o tom myslíš?‘ Nebo jim o tom světě prostě vyprávím. Ale všechno se to děje jen v mé hlavě.“

„Když potkám někoho, kdo není jako já, takzvané normální lidi, tak se na mě často dívají skrze prsty: Ten člověk je divný!“
Co jim odpovídáte?
„‚Děkuji‘ Celkem cíleně se snažím nezapadat mezi tu masu lidí, mezi lidi, kteří jsou zdvořile nevšímaví a kteří neustále dělají nějaké kompromisy. Být divný je pro mě vlastně lichotka. Hodně neštěstí mezi lidmi vychází podle mě z toho, že se lidé zapírají – že něco nedělají jen proto, že ‚se to nedělá‘. Pro mě je důležité, že dělám přesně to, co chci. To mě činí šťastným.“

/

„Recently I came across a picture from the film ‚Laputa: Castle in the Sky‘ from Miyazaki. There is a scene in the film in which there is a robot covered by moss. So I thought: ‚That’s nice, I should use it somewhere.‘ And so I started to think: ‚Where did the moss-covered robot come from? Probably nobody have been taking care of him for a long time. Why was there nobody taking care of him for such a long time? Because there were no people who could do that. Why there were no people?‘ And so on. In the end I created my own alternative world in my thoughts. It is post-apocalyptic and the human society that had been living there was steampunk. When I don’t need to pay attention to this world of ours, I go to the other world in my thoughts.“
So you write and publish stories?
„No, I am too lazy for that.“
You don’t share the stories in any way?
„Just verbally. For instance, I meet a friend and say: ‚Hey, I’ve got this idea, what do you think about it?‘ Or I just tell them the stories. But everything happens only in my mind.“

„When I meet somebody who is not like me, a so-called normal person, they often look down at me, thinking: ‚This guy is weird!’“
What is your response?
„‚Thank you.‘ I can say that it’s my intention not to be normal, a part of the mass of people who are ‚politely indifferent‘ and who constantly make some compromises. To be called weird is basically a compliment for me. I think that a lot of human misery comes from the fact that people deny themselves, that they don’t do something just because it’s frowned upon. For me it’s important that I do exactly what I want. That makes me happy.“


HOPRG_1376a

„Měl jsem dost, ale chtěl jsem ještě víc. Dělal jsem doma na Slovensku číšníka, jednou tam přišli nějací lidé a řekli mi, že v Anglii budu mít ubytování, stravu a padesát tisíc. Ubytování a strava byla, peníze ne. Žil jsem devět dní na ulici v Londýně, v Paříži to bylo sto dvacet sedm dní. Tam jsem měl všechno, co jsem potřeboval – měl jsem oblečení, měl jsem se kde najíst, kde vyspat. Ani nevím, proč jsem odcházel.“

„V Praze jsem si práci našel rychle, ale za sto korun na den, s ubytováním. Minulou středu jsem o ni přišel. Teď tedy pátý den chodím od Bulhara k Armádě spásy, od Armády zas k Bulharovi. Když je takovéhle počasí, tak se aspoň můžu přes den vyspat. Ale pořád ještě nejsem na život na ulici zvyklý.“

/

„I had enough of everything, but I wanted more. Back in Slovakia, I had a job of a waiter. One day some people came around and told me that they would provide me with accommodation, food and fifty thousand if I go to England. I did get the accommodation and food, but not the money. I lived on a street in London for 9 days, then in Paris for 127 days. I had everything I needed there – I had clothes, I had a place to eat, a place to sleep. I don’t even know why I left.“

„In Prague I found a job quickly, but with a salary of 100 crowns per day, plus accommodation. Last Wednesday I lost the job. So for five days already I walk from ‚U Bulhara‘ to the Salvation Army and back. When the weather is like this, I can at least get some sleep during the day. But I am still not used to live on a street.“

__

„Oblečení se sehnat dá, s obuví je to horší,“ řekl mi také. Kdybyste někdo měl použitelné pánské boty (pán má velikost 42), tak můžete donést do Armády Spásy (Tusarova 1271/60) nebo do Naděje (Bolzanova 1604/7).

/

„It’s possible to get clothes in the charity organisations, but with shoes it’s another story,“ he told me. If any of you have men’s shoes (his size is US 9, EURO 42), you can bring it to Armáda Spásy (Tusarova 1271/60) or to Naděje (Bolzanova 1604/7).


HOPRG_1375a

„Poslední dobou se mi vytrvale honí hlavou, že spoustu věcí je tu dost špatně. Nad něčím mi vyloženě zůstává rozum stát. Třeba parky v centru města. Když tam člověk chodí, tak vidí, že ta parková úprava je z hlediska biodiverzity naprosto katastrofální. Třeba v rámci rekultivací se dnes už ví, že nejlepší a z hlediska přírody nezajímavější lokality vznikají tak, že to necháte tak, jak to je. Ale to nic nestojí. Takže stále máme trávníky posekané jak golfové hřiště, stále mizí hmyz, mizí staré stromy. Protože když je někde jen trochu suchá větev, tak se hned uřízne, aby na někoho nespadla. V Riegerových sadech byla nahoře krásná, zpevněná, naprosto funkční písková cesta, která tam nejspíš byla desítky let. Nedávno ji vybagrovali a udělali cestu betonovou. Jak na letišti.“

„Myslím si, že lidé na podobné věci nereagují, protože si to neuvědomují. Já se o to trochu zajímám, a tak mne třeba nedávno zaujala informace, že kdybyste zvážil veškerý hmyz v České republice na váze, dnes a před čtyřiceti lety, tak zjistíte, že ta hmota ubyla asi o polovinu. Zmizí jedna blbá moucha a už to jede – zmizí ptáci, zmizí všechno.“

/

„Recently I’ve been thinking that there are many things that are done in a very wrong way around here. Some things are really beyond me. Take city parks for instance. When you go there, you can see that the landscaping is done in a completely catastrophic way in terms of biodiversity. In the field of land restoration there are current opinions that the best and naturally the most interesting places are being created when you leave them the way they are. But you don’t have to spend any money to do that. And so we keep on cutting the grass in parks as if it was a golf course, and the insects keep on disappearing as well as old trees. Because when there is a branch that is just a little dry, it usually is cut immediately so that it wouldn’t fall down on somebody. There used to be a beautiful, totally functional sand path in Rieger’s park that had probably been there for decades. Recently they came with diggers and made a concrete path. As if it was an airport.“

„I think that people are not responsive to such things because they don’t think about it. I am interested in it and so I’ve recenty heard a piece of information that if you weighed all the insect species that lives in the Czech republic on a weight, today and fourty years ago, you would find that the mass have diminished by a half. One stupid little fly disappears and here it goes – birds disappear, everything disappears.“


HOPRG_1370c

„I try to convince my students that work is the deep satisfaction of their life. That they should become professionals. You can do whatever you want, even clean the streets. What’s important is to strive for perfection, one hundred percent. By hard work you become a master and it gives you freedom and security.“

„But you have to take a decision. If you’re just spending your time in ‚pivnice‘ and sip five beers a day, it’s not possible. That’s the point. That’s why I don’t believe in liberalism. Because most people don’t have the inner strenght to use the freedom. In my art, I focus on a theme of ‚gula’, gluttony. It’s one of the major sins of Catholic Church. It is addiction. People are addicted – to overeating, using their mobile phones, drinking ‚pivo’. There is no absolute freedom. There is always a limit. In the traditional society, the limits were given for instance by a church: You must do this, you must not do that. But now people don’t see the limits. And so the ‚gula‘ have became a central topic of our society.“

/

„Snažím se přesvědčit své studenty, že z práce může pramenit hluboký pocit uspokojení z vlastního života. Že by se měli stát profesionály. Můžete dělat cokoliv, třeba i zametat ulice. Důležité je, že usilujete o dokonalost, na sto procent. Tvrdou prací se stanete mistry a z toho pak vzejde vaše svoboda a zajištění.“

„Ale musíte se rozhodnout. Pokud svůj čas trávíte po hospodách a pijete pět piv denně, tak toho nemůžete dosáhnout. O to jde. Proto nevěřím v liberalismus. Většina lidí totiž nemá onu vnitřní sílu využít vlastní svobodu. Ve své umělecké práci se zaměřuji na téma ‚gula‘, obžérství. To je jeden z hlavních hříchů v katolické církvi. Je to téma závislosti. Lidé jsou závislí na přejídání, na používání mobilů, na pití piva. Absolutní svoboda neexistuje. Vždy jsme něčím omezeni. V tradiční společnosti byly ony meze dány například církví: Musíte dělat tohle, nesmíte dělat tamto. V dnešní době lidé ty meze nevidí. A tak se ‚gula‘ stala ústředním tématem naší společnosti.“

gula.int

Ukázka z díla (autor: Chris Herdel)

/

An example of his work (artist: Chris Herdel)


HOPRG_1372a

„Žít řeholním způsobem života je velké rozhodnutí. Ale šlo to postupně. Člověk má spoustu příležitostí, aby si to ověřil, i když už chodí oblečený takto. Ale moment, kdy jsem se opravdu rozhodl si vybavuji. Bylo to na jednom malém, klidném poutním místě v mém rodném Polsku. Je tam barokní kostel, kde se uctívá malá soška Panny Marie.“

„Ale to mé rozhodnutí bylo spíše ve stylu: ‚Proč ne?‘. U těch velkých životních rozhodnutí jde podle mě stejně nikoli o důvody, proč člověk začne něco dělat, ale proč v tom pokračuje.“

/

„To lead a monastic life is a big decision. But it was a gradual process for me. One has many opportunities to check it and give it a try, even when he’s already dressed like this. But I do remember the moment when I made the final decision. It was in a small, calm pilgrimage site in my native Poland. There is a baroque church with a small statue of Virgin Mary.“

„But the decision of mine was more like: ‚Why not?’. Anyway, I think that in the case of the big life decisions, the more important than the reasons why we start to do something are the reasons why we persist in doing it.“


HOPRG_1373a

„We met on the internet. He wrote to me that he thinks that I look interesting and that maybe it would be nice to meet. Only later we found out that we’d already seen each other few months earlier at a birthday party of our mutual friend.“

„She realized that she was looking at me back then and I realized that I even secretly took a photo of her. Because I thought she was really cute.“

/

„Poznali jsme se přes internet. Napsal mi, že si myslí, že vypadám zajímavě a že by možná bylo fajn se sejít. Až později jsme si uvědomili, že už jsme se naživo viděli i předtím, na narozeninovém večírku našeho společného kamaráda.“

„Ona si uvědomila, že tam po mně pokukovala a já si uvědomil, že jsem si ji dokonce tajně vyfotil. Protože jsem si říkal, že je fakt roztomilá.“


HOPRG_1369a

Mohl bych vás vyfotit?
„Tak jo, zrovna potřebuju mít fotku na casting.“

/

May I take your picture?
„Alright, I just need a photo for a casting.“


HOPRG_1368a

„Mám za sebou těžké období. Jedenáct let jsem se starala o manžela, který byl absolutně ležící člověk. Byla jsem na to sama, protože on nechtěl mít jinou pečovatelku než mě. V nemocnici jsem ho nechat nemohla, tam by do roka umřel. Na jedenáct let se mi tedy úplně zastavil život. Musela jsem vše dělat za něj. Byl na tom špatně i psychicky, v noci se budil, a já se jedinou noc nevyspala. Na sebe jsem měla vždy jen hodinu a půl po obědě, kdy jsem ho uložila. To jsem vylétla ven a obstarávala, co bylo potřeba. Bylo to opravdu těžké, mnohdy jsem si myslela, že už to nevydržím. Ale protože to byl úžasný partner a člověk, tak jsem to pro něj udělala. On si to zasloužil.“

„Celou dobu jsem si říkala, že nesmím onemocnět, protože bych se o něj nemohla starat. A tělo mě tak poslechlo, tak mi vyšlo vstříc, že jsem to dokázala. Potom jsem se ale skoro zhroutila, půl roku jsem byla hrozně unavená. Jako by tělo vědělo, že už nemusí.“

„Dnes chodím plavat, na koncerty, na procházky, naučila jsem se jezdit na kolečkových bruslích. Našla jsem si nového partnera a prožívám novou lásku. Vždy jsem si říkala: Až mi bude padesát, tak už život nebude stát za nic! Teď je mi už přes šedesát, ale uvnitř se cítím na pětadvacet!“

/

„I have had a difficult time in my life recently. For eleven years I was taking care of my husband who was confined to bed. It was just me who took care of him, he didn’t want any other caretaker. I couldn’t leave him at hospital, he would have died before long. And so my life basically stopped for eleven years. I had to do everything for him. He was also mentally ill, waking up at night and I did not have a single night of good sleep. I had only one hour and half for myself, after I had put him to sleep after lunch. I always ran out and took care of necessary things. It was really difficult, at times I thought I couldn’t take it anymore. But since he was a great partner and a great person, I did it for him. He deserved it.“

„For the whole time I was thinking I couldn’t get sick because I couldn´t take care of him then. My body really did obey and I made it through. But I almost broke down after he had died, I was exhausted for half a year. As if the body knew that it didn’t have to try that hard anymore.“

„Today I go swimming, on concerts, walks, I’ve learnt to roller-skate. I’ve found a new partner, I am experiencing a new love. I always thought: ‚When I’ll be fifty, my life will suck!‘ Now I am over sixty but inside I feel like twenty-five!“


HOPRG_1367a

O čem v poslední době přemýšlíte?
„Já přemýšlím skoro pořád jen o umění. A o životě. To patří k sobě. Umění má mimo jiné tu cenu, že zpomaluje život. Pořád se předháníme, koukáme jeden druhému na záda; umění nás nutí trochu se zpomalit, ztišit, zastavit. Třeba zrovna teď – koukám se na vás, prohlížím si váš obličej, přemýšlím, co jste za člověka. Nutí mne to na chvíli o vás přemýšlet. To je hezké.“

/

What have you been thinking about lately?
„I think about art almost all the time. And about life. They belong together. Among other things, art is valuable because it slows down life. We keep compete with each other, look at each other’s back; art forces us to slow down, quieten down, to stop. Take this moment, for instance – I am observing you, looking at your face and wondering what kind of person you are. It makes me to think about you for a while. That’s nice.“


HOPRG_1366c

Neděle v Praze

/

Just another day in Prague