Powered by Seat

Archiv: Červenec 2015

HOPRG_1409a

„Každý den chodím plavat, už dvacet let jezdím na různá seniorská mistrovství. Moc často to neříkám, nerada se tím chlubím, ale loni jsem dokonce vyhrála mistrovství světa. Plavala jsem i v mládí, ale nikdy jsem neměla tolik medailí, jako dnes.“

„My, co tam závodíme, jsme vždy rádi, když jsme o pět let starší – protože se dostaneme do nové věkové kategorie. Jsme tam nejmladší a máme to jednodušší.“

/

„I go swimming every day, it’s been twenty years now since I started going on various senior championships. I don’t say this very often, I don’t like to boast but last year I even won the world championship. I did swimming when I was young, too. But I never had so many medals as I do now.“

„We who take part in such championships actually like getting five years older – that way we can jump into a new age category where we are the youngest and thus, we have it the easiest.“


HOPRG_1423a

„Měl jsem o víkendu na chalupě narozeninovou party ve stylu 80. let. Zapomněl jsem si tam holicí strojek, takže celý týden musím chodit takhle.“

/

„I’ve just had 80’s style birthday party this weekend in our house in the country. I forgot my shaver there so the whole week I’ll have to walk around like this.“


HOPRG_1411c

„Vyrostl jsem v neúplné, a ne úplně movité, rodině na jednom malém sídlišti na severu Čech. V prostředí, kde bylo úplně normální, že jsem šel ven a někdo mi řekl: ‚Hele, támhleten člověk, kterého jsi znal, tak ten včera umřel.‘ Předávkoval se. Všichni lidi v mém okolí měli maximálně výuční list, někteří byli rádi, že dodělali základní školu. Já jsem tedy vůbec nevěděl, co to je vysoká škola. A už vůbec by mě nenapadlo, že existuje vysoká škola zaměřená na to, co mě baví.“

„Byli jsme docela hajzlové. Třeba jsme zapálili popelnici a zavolali na sebe policajty. Seděli jsme a čekali až přijedou – protože jsme se nudili, neměli co dělat. Pak jsme ale začali jezdit na skatu a to se pro mě stalo tím hlavním. V jednu chvíli mě něco osvítilo a já o tom začal natáčet různá videa. Přestože jsem k tomu nikdy neměl blízko. Nebylo to tak, že bych měl celé dětství nějaký foťáček po dědovi – nic takového. Viděl jsem na VHSce jeden skateboardový film a řekl si, že bych to chtěl zkusit taky. Nakonec jsem se díky kameře z toho prostředí dostal. Protože jsem si za tím šel, bavilo mě to a začalo mi to otevírat různé dveře.“

„Když jsem přišel do Prahy, tak jsem se ocitl v úplně jiném světě. Dnes je pro mě těžké se vracet domů, nemám tam příliš co dělat. Jezdím tam za rodinou a za kamarády, ale s těmi si popravdě nemám moc, co říct. Vždy mi říkají: ‚Ty jseš zas úplně jinej, zase ses úplně změnil.‘ A já mám opravdu pocit, že se měním měsíc co měsíc. Protože pořád někam směřuji. A oni jsou stále tam, odkud já kdysi odešel.“

/

„I grew up in an incomplete and a not very wealthy family in a small housing estate in the north of Bohemia. In an environment where it was considered to be normal to go out and someone would tell me: ‚Hey, this guy whom you knew, he died yesterday.‘ He died of drug overdose. All people in my neighbourhood had a vocational certificate tops and some of them were happy to finish a secondary school. I didn’t have an idea what a university was. And it wouldn’t even occur to me that there was a university focused on something that I liked.“

„We were kind of assholes. We would light up a garbage can, for instance, and call up the police afterwards. Then we sat there and waited for them to come – all this because we were bored and didn’t know what better to do. Then we started skating and that became my priority back then. Then something dawned on me and I started making videos. Even though I had never even though about it. It wasn’t like having an old camera from my granddad the entire childhood. Nothing like that. I once saw a skateboarding film on an old VHS and I thought I would give it a shot. Eventually, the camera got me out of this place. It happened because I followed it, I enjoyed it and it eventually opened new doors for me.“

„When I came to Prague, it was like a brand new universe for me. Today it’s very hard for me to go back home, I don’t have much to do there. I go see my family, my friends but to be honest, I don’t have much to talk about with them. They tend to tell me: ‚You are so different again, you have changed so much.‘ And I really have a feeling that I change every month. Because I have a direction in my life that I follow. And they got stuck where I once left from.“


HOPRG_1400a

„Asi nejzásadnější rozhodnutí mého života přišlo, když jsem si jednou v Holandsku napsala na pláži do písku jména různých měst a světadílů. Přemýšlela jsem, kde bych chtěla žít. Když jsem dopsala všechna místa, která mě lákala, tak jsem se na to podívala. A zjistila, že Praha je Praha.“

„Kdysi jsem tady na Letné bydlela. Kdykoliv sem vylezu a rozhlédnu se – vidím Vítkov na jedné straně, hrad na druhé –, tak je to pro mě očištující. Vždy si uvědomím, jak jsem oproti tomu světu maličká.“

/

„I made the most crucial decision of my life one day on a beach in Holland. I wrote down names of various cities and continents into sand and thought about where I wanted to live. When I finished writing the places that were attractive for me, I looked at it. And I realized that Prague is one and only.“

„I used to live here in Letná district. Every time I climb up here and look around – see Vítkov hill on one side and Prague Castle on the other side – it’s a cathartic feeling for me. I always realize how tiny I am in comparison to the world.“


HOPRG_1394a

„Cvičíme spolu už rok kung-fu, téměř každý den. Není moc zvykem, že by to dělaly holky, ale ona na má mimořádný talent.“
Kdy jste na ni byl nejvíc pyšný?
„Když jsem ji představil svému mistrovi, který pochází z Číny. Asi tři čtvrtě roku jsem ji na to setkání připravoval, aby se u něj dobře uvedla. Když jsme za ním tehdy přišli, tak nejprve chodil po cvičišti a ostentativně ji přehlížel. Pak ale začala dělat kliky a to ho zaujalo – viděl, že má silné ruce. Ale možná, že dal i na můj úsudek. Protože já si myslím, že má ryzí, čistý charakter, dobré srdce. A že si tedy zaslouží se to naučit.“

/

„We’ve been practicing kung-fu together almost every day for a year now. It’s not usual that a girl would do it, but she has an extraordinary talent.“
What was your proudest moment?
„When I introduced her to my kung-fu master who is from China. I had been preparing her for the meeting for about 9 months, so as she could make a good impression. When we came to him back then, he was walking around us at the exercise area and he was ostentatiously ignoring her at first. But then she began to do push-ups and that caught his attention – he could see that she had strong arms. But maybe he also listened to my judgement. Because I think she has a pure, genuine personality, a good heart. And that she deserves to learn it.“


HOPRG_1403g

„Já jsem fretka, ona je pes. Máma je vlk a honí nás – chce nás odehnat, vylézt nahoru a sežrat naše mláďata. Ale když se dotýkáme kamenů, tak na nás nemůže. Takže tady pobíháme do kolečka a čekáme až se máma udýchá.“

/

„I am a ferret, she is a dog.Mom is a wolf and she is chasing us – she wants to chase us away, climb up and eat our youngs. But when we are touching the stones, she cannot harm us. So we are running around, waiting for mom to get out of breath.“

HOPRG_1403c

Zvládly to

/

They made it


HOPRG_1404a

„A mohl byste mi ty fotky poslat? Rád bych viděl svou běžeckou techniku.“

/

„Could you send me the photos? I would like to see my running technique.“


HOPRG_1406c

Cestující směřující na letiště mohli včera ve stanici Nádraží Veleslavín využít služeb VIP portýrů. Bylo i šampáňo.

/

Yesteday, people travelling to the airport from Nádraží Veleslavín station had a chance to use services of VIP porters. They even got a champagne.

HOPRG_1406e

„Baví nás, že lidé mohou skrze naše drobné intervence zažít ve veřejném prostoru nové emoce. Chtěli jsme to trochu přehnat a tím poukázat na roli těch portýrů – na kolik to dává či nedává smysl,“ řekl mi Vítek, jeden z portýrů a člen recesistické skupiny Děsír.

/

„We enjoy that people can experience new emotions in the public space through our little interventions. Our goal today was to overdo it a bit, so that we could point out to the roles of the porters – how much it does or doesn’t make sense,“ said Vítek, one of the porters and a member of satire group called Děsír.


HOPRG_1393a

„Celé dětství jsem řešila, co si o mně lidé myslí. Strašně jsem se styděla, bála se projevit. Mám hodně přísné rodiče, před kterými je těžké se nějak projevovat, a tak jsem vždy měla pocit, že musím věci dělat tak, jak mi to nakazují. Cítila jsem na sobě neustále takový ten kritický pohled, který někdy cítím od lidí i tady v Praze. Doma na Slovensku a i zde mi lidé přijdou takoví upjatí – moc se na sebe neusmívají, nepovídají si jeden s druhým na ulici, a když jedou v tramvaji, tak se dívají do země.“

„Každé léto jsem jeden čas pracovala na jedné horské chatě, vysoko v Alpách. Když jsem tam přišla poprvé, tak jsem se najednou ocitla v úplně jiném prostředí, v úplně jiné komunitě lidí. Na začátku jsme se vůbec neznali. Byli jsme tam ale dva měsíce, bez internetu, jen spolu navzájem. Pracovalo nás tam asi deset a každý člověk byl jiný – každý měl své nálady, své plusy i mínusy. Ale bylo to tam nastavené tak, že se všichni přijímali takoví, jací jsou. Tam jsem si uvědomila, že nezáleží na tom, co si o mně kdo myslí, že člověk má být takový, jaký je. Začala jsem tedy dělat to, co jsem chtěla. Pamatuji, že během dospívání jsem se třeba bála i nahlas se na ulici zasmát – ‚Co si lidé pomyslí?‘. Tam jsem se smála dva měsíce v kuse. Tehdy se pro mě začalo vše lámat, začala jsem si plnit své sny. Byla jsem půl roku studovat na Novém Zélandě, tři měsíce učila v Nepálu. Prostě – vše zajímavé v mém životě se stalo až potom.“

/

„During my childhood I was thinking a lot about what people think of me. I was very shy, afraid to express myself. I have a very strict parents so it’s hard to express myself in front of them. So I always had a feeling that I had to do everything the way they told me to. I felt like I was being constantly scrutinized by someone’s critical view. I sometimes feel it here in Prague as well. People seem a bit uptight here and back home, in Slovakia – they are not smiling much at each other, they don’t chat on a street, they look down when they are on a tram.“

„During one period of my life I worked in a mountain chalet every summer, high up in the Alps. When I came there for the first time, I suddenly found myself in a completely different environment, with a completely different community. We didn’t know one another at the beggining. But we were there for two months, without internet, just with each other. There was ten of us working there and everyone was different – with his or hers frame of mind, his or hers pluses and minuses. But it was such an environment that everybody was accepted the way they were. It was there that I realized that it doesn’t matter what other people think about me, that I need to be the way I am. And I started to do what I wanted. I remember that growing up I was even afraid to laugh out loud on a street – ‚What would people think?’. Over there, I was laughing two months straight. It was a turning point for me, I started to fulfill my dreams after that. I studied in New Zealand for half a year, taught in Nepal for three months. To put it simply – everything interesting in my life happened only after that.“


HOPRG_1405a

„Pevnina na obzoru!“

/

„Land ahoy!“