Powered by Seat

Archiv: Září 2015

HOPRG_1521a

„Studovala jsem střední školu, na kterou jsem ani nechtěla jít. Ale rodiče řekli: ‚Jo, tam půjdeš.‘ Odchodila jsem prvák, druhá, třeťák. Byla jsem ale jak robot, chodila tam s nechutí, cítila, že to nepotřebuji, že to nechci. Pak jsem se před maturitou rozhodla, že tam opravdu nechci být. Sebrala jsem se, ze školy odešla a šla pracovat jako prodavačka. To vám bylo úžasné – obrovská úleva. Dodnes si na ten pocit vybavuji. Ale představte si chudáky mé rodiče, kteří si to všechno plánovali. Na druhou stranu, co je jim do mého života? Dnes mám sama dceru, také už se na to dívám jinak, ale stále si myslím, že člověk by měl dělat to, co chce. A hlavně nedělat to, co nechce.“

„Poslední dobou si hodně uvědomuji, jak důležité rozhodnutí to bylo. Protože kdybych tehdy na té škole zůstala, tak bych odmaturovala, pak nejspíš přišla někam do kanceláře a tak dále – pokračovala bych v tom nesvobodném rozhodnutí. Protože když už bych vydržela někde, kde jsem být nechtěla, tak by se to se mnou táhlo už pořád. Já jsem nakonec v té kanceláři také skončila – asi abych potěšila ty rodiče a své okolí, ukázala jim, že nejsem jen hloupá prodavačka. Dělala jsem v advokátní kanceláři i u soudu. Ale prostě jsem tam nebyla šťastná. Vůbec. Tak jsem se na to znovu vykašlala, dala výpověď. Bylo tehdy zajímavé sledovat reakce okolí: ‚Jaktože odešla, když neměla žádnou jinou práci?‘ Takový ten strach, který lidi nutí dělat dále něco, co nechtějí. Ale já jsem zjistila, že když se nebojíte, tak synchronicita zapracuje a vždy se něco stane. Protože dnes mám práci svých snů a jsem spokojená.“

/

„I studied at a high school that I didn´t even choose. But my parents said: ‚Yeah, that’s where you’ll go.‘ I completed the first year, the second year, the third year. I was just like a robot, going there reluctantly, feeling that I don’t need it, that I don’t want it. Then, right before A levels, I finally decided that I simply don’t want to be there anymore. So I quit the school and went to work as a clerk. That was so great – a huge relief. I still remember the feeling. But imagine my poor parents who had everything planned out. On the other hand, why should they care about my life? I have a daughter now, I see it a bit differently then I used to, but I still think that one should do what he or she wants. And, more importantly, not do to what he or she doesn’t want.“

„Lately I strongly realize the importance of this decision of mine. Because if I had stayed at that school, if I had passed the A levels, then I would probably ended up in some office and it would kept going like this – I would kept continue on the path which had been determined by my unfree decision. Because if I would had stayed somewhere, where I didn’t want to be, it would be always like that. Actually, I did end up in the office after all – I guess I still wanted to please my parents and people around me, to show them that I am not just a stupid clerk. I worked in a law office and in court. But I simply was not happy there. At all. So I walked away once again, I handed in my notice. It was interesting to see reactions of people around me at that time: ‚How come she left when she doesn’t have any other job?‘ This is the fear that makes people keep doing something they don’t want to do. But I found out that when you’re not affraid, a synchronicity occurs and something always happen. Because now I have the work of my dreams and I am happy.“


HOPRG_1524a

„Každý by měl mít nějaký koníček. Já mám hokej – fandím Litvínovu. To byl vždy chudý klub, takový otloukánek. Ale shodou okolností se podařilo, že letos vyhráli titul. Já tam chodím od pěti let, viděl jsem stovky zápasů, a tak to byl sen, kterým jsem žil celý život. A teď se mi splnil. Nejde to samozřejmé porovnat s narozením dětí, s rodinou, ale musím říct, že od té doby se mi žije líp.“

„Táta chodil fandit od roku 1959, ten na to čekal ještě déle než já. Ale bohužel se toho nedožil. Předloni spadl ze stromu a zlomil si vaz. Rok předtím jsem mu zařídil, aby po jednom vítězném zápase mohl přímo na ledě zazvonit na zvon a plácnout si s hráči. Dostal tehdy také klubový dres a byl z toho nadšený.“

„Bydlíme teď u Kolína, mám to daleko, ale přesto jsem viděl všech 18 zápasů play-off. Finále bylo napínavé. V jednom zápase už mohli rozhodnout, puk v jedné chvíli skončil jen dva centimetry před bránou. Pak zas hrozilo, že celou sérii prohrajou – v šestém zápase prohráli 3:6 a už to vypadalo, že to zas nevyjde. V tu dobu jsem doma o ničem jiném nemluvil. Před posledním, rozhodujícím zápasem jsem dokonce šel za jednou dámou, věštkyní. I s ní jsem to řešil. Ptal jsem se, jak to udělat, aby vyhráli. Kdyby v tu chvíli řekla, abych za to dal auto, tak dám auto. Ale řekla mi, že to ovlivnit neumí. Že si mám s sebou vzít fotku táty, to jsem dělával, že mám vzít sestru – ta taky fandí –, a že máme držet palce.“

„Na posledních pár vteřin toho zápasu nezapomenu. Naši vedli 1:0, dali gól do prázdné branky a my věděli, že už nám to nikdo nevezme. Měl jsem na sobě ten tátův dres, u sebe jeho fotku – ty zápasy jsem letos objel za něj. Prožili jsme to společně.“

/

„Everyone should have a hobby. My hobby is ice hockey – I´m a big fan of the Litvínov team. It´s always been a poor club, always beaten. But thanks to a coincidence, they won the league this year. I have been going there to see the games since I was five, I have seen hundreds of games so it was really like a dream that I have lived my entire life. And now it came true. You can´t compare it to the moment your kid gets born, of course, neither to your family but I have to say that since then my life has been better.“

„My dad was a fan too and he used to go to see the games since 1959, he waited longer than I did. Unfortunately, he didn´t live that long. The year before the last one he fell down from a tree and broke his neck. The year before this happened, I had arranged so that he could go and ring the bell on the ice rink after a won game and high five with the players. He had been over the moon and he had got the team jersey.“

„We live close to Kolín now so it´s kind of far at the moment, yet I saw all 18 games of the play-off. The finale was exciting. They could win the game once but the puck got stuck two centimeters in front of the net. Then it seemed they were about to lose the whole series – in the sixth game they lost 3:6 and it looked hopeless. At that time I wasn´t able to talk about anything else at home. Before the last game I went to see a fortuneteller and I asked her about it. I asked how to do it so they can win. If she had told me to give away my car, I would have done that. But she told me she couldn´t do anything about it. She advised me to take my dad´s picture with me (which I had already done) and take my sister – who is a huge fan as well – to the game and wish for the best.“

„I will never forget the last few seconds of the game. Our team was winning 1:0 and they scored a goal into an empty net, and we knew for sure that we wouldn´t lose. I was wearing my dad´s team jersey, I had his picture with me – I went to all the games for him. We went through all this together.“


HOPRG_1522a

„O čem přemýšlím? Já to řeknu takhle – já jsem ujetá na křížovky. Já prostě furt luštím, luštím, luštím! Ale musím říct, že ne vždycky je ta tajenka zajímavá. Jedna se mi ale líbila: ‚Zbraň muže je kolt, zbraň ženy dekolt.‘“

„Já jsem vždy znala hodně vtipů, lumpárny jsem si pamatovala. Tak já vám třeba řeknu: Přijde paní nazpátek ke gynekologovi a říká: ‚Pane doktore, nenechala jsem si tady kalhotky?‘ Doktor se podívá a říká: ‚Milostivá, tady nic není.‘ Ona na to: ‚Děkuju, tak já se zeptám ještě u zubaře.‘“

/

„What am I thinking about? Let me put it this way – I am crazy about crossword puzzles. I just do them all the time. But I have to say that the solution of the puzzles is not so interesting sometimes. There was one I liked though: ‚A weapon of man is a colt, a weapon of woman is a decollete.’“

„I always knew a lot of jokes, I had a good memory for shenanigans. Let me tell you this one: A woman comes back to a gynecologist and says: ‚Doctor, did I leave my panties in here?‘ The doctor looks around and says: ‚No, madam, there is no such thing.‘ And she says: ‚Thanks, I’ll go and ask at the dentist’s.’“


HOPRG_1497a

„We met four years ago, when we were both studying at a university in Malaysia. We are already married, but so far we lived together for only a short time. Because first he went to study to UK for two years. Then he came back, we got married and this time I went to UK to study.“

„Now she finished her studies, I came to visit her in Manchester and we decided to travel around Europe. This trip basically marks the end of our long-distance relationship.“

Did you find your relationship to be any different, now that you are at one place?
„You know, when you are on Skype or WhatsApp, you sometimes tend to switch between windows and look at something else when you speak to somebody. You may not be paying attention at all times. When we got back together, I thought things are going to be the same. So I kept looking at the screen when she spoke to me. There was a lot of scolding.“

/

„Potkali jsme se před čtyřmi lety, kdy jsme oba studovali doma v Malajsii na univerzitě. Už máme po svatbě, ale zatím jsme spolu žili jen velmi krátkou dobu. Protože nejprve odjel do Velké Británie on, na dva roky. Pak se vrátil, my se vzali a pak jsem jela studovat do Británie já.“

„Teď dokončila školu, já za ní přijel do Manchesteru a rozhodli jsme se společně projet Evropu. Tahle cesta v podstatě zakončuje náš vztah na dálku.“

Zjistili jste, že se váš vztah nějak proměnil, když jste teď společně na jednom místě?
„Víte, když se s někým bavíte přes Skype či WhatsApp, tak někdy máte sklon přepínat mezi různými okny na obrazovce. Ne vždy se plně věnujete tomu, co vám ten druhý říká. Když jsme se teď znovu sešli, tak jsem si myslel, že to bude stejné. A dál jsem se tedy díval na obrazovku, když na mě mluvila. Hodněkrát jsem to pak schytal.“


HOPRG_1512a

„Pocházím z vesnické rodiny – bylo nás pět dětí a přišla válka. U nás v Jugoslávii byla velmi zlá. Pamatuji, že když skončila, tak jsem říkala: ‚Musí se udělat vše pro to, aby válka už nikdy nebyla.‘ Pořád jsem proto chtěla jít z té naší vesnice do školy. Jak jsem na to přišla, to ani nevím. Máma mě podporovala, přestože neměla na víc, než mi zaplatit nájem jedné místnosti, kde jsem pak vařila sobě a později i sestře.“

„Vdala jsem se za Čecha a na začátku 50. let jsme se přestěhovali sem. Já jít nechtěla, ale doma bylo všechno zbořené a já už měla jedno dítě. Neměla jsem lehký život, ale vždy jsem myslela hlavně na svoje děti. Nikdy jsem si nic nekoupila, vždy jsem jen chtěla, aby děti dokončily školu, aby děti měly tohle, aby děti měly tamto. A aby se udělalo vše proto, aby už lidé nikdy neměli hlad. Vždy jsem byla naladěna na sociální notu. Však se podívejte – já pořád nosím tady v náprsní kapse nějaké drobáky. Protože se prostě nedokážu dívat na to, jak se někdo přehrabuje v popelnicích. Nepokládám to za normální. Nedokážu jen tak projít okolo člověka, o kterém vím, že spí pod mostem. A nedokážu to proto, že jsem tím vším sama prošla.“

/

„I grew up in a village, in a family of five children. Then the war came. It was a very bad war in Yugoslavia. When it ended, I remember that I kept saying: ‚We have to do everything that is needed to prevent war in the future.‘ I kept wanted to go to school. I don’t even know how I thought of it. My mom was supporting me, even though she couldn’t afford anything more than to pay my rent in a single room, where I cooked for myself and later also for my sister.“

„I married a Czech man and we moved here in the beggining of 1950′s. I didn’t want to leave home at first, but everything there was destroyed and I already had a child. My life was not easy, but I always put my children first. I never bought anything for myself, I always just wanted my children to finish school, wanted them to have this and that. And I also wanted people not to be hungry ever again. I’ve always been attuned towards social issues. Just look – I always carry a few coins here in my breast pocket. Because I simply cannot stand to look at someone who goes through garbage cans. I don’t think that’s normal. I cannot just walk past a man whom I know will spend a night under a bridge. I cannot do it, because I experienced all of it myself.“


HOPRG_1517a

„Celý život se zabývám rehabilitací. U nás se pod tím pojmem často myslí tělocvik. To je ale velký omyl. Zeje tu velká díra mezi ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem zdravotnictví. Víte, mnoho zdravotnických problémů má velké sociální důsledky. A je nutné je na sebe koordinovaně napojovat – a to je ona rehabilitace. Když se to neděje, tak zvlášť u takových stařečků jako jsem já, u mé generace, se tento problém stává ústředním.“

„Nemoc je medicínská věc. Způsobuje různé poruchy orgánů lidského těla. A s těmito porušenými orgány se musí žít v nějaké společnosti. A teď jde o to, jak ta společnost na lidi, kteří na tu svou nemoc nezemřou, reaguje a jak jim pomáhá odstraňovat různé překážky. Velkou roli hrají samozřejmě finance. Je otázka, jak se lidem poskytnou – nejen starobní důchod, ale i příspěvky pro lidi s různým typem postižení. Je třeba určit kdo to hodnotí a podle jakých kritérií. Jde o to, jaké má člověk, který ráno vyleze z postele, možnosti vykonat své biologické potřeby, jak je na tom s hygienou, jaké má možnosti dojít si nakoupit, a tak dále – je to celá plejáda problémů, které se řadí do rehabilitace.“

Co by se podle vás mělo udělat, aby se situace zlepšila?
„Měl by vzniknout pracovní tým z lidí z ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva zdravotnictví, školství, životního prostředí. Také by tam měl být ten ministr za lidská práva a rovné příležitosti. To není žádná moje fantazie, tak to ve světě je. Vznikají koordinační týmy z těchto ogranizací, které pak mají určitou společenskou váhu a navrhují potřebné zákony a opatření.“

„Mně už je téměř devadesát let, na stará kolena toho už moc nenadělám. Ale snažím se – píšu dopisy, chodím na konference a takhle o tom mluvím. Stále se tím tématem dráždím. Abych nezcepeněl.“

/

„I’ve been dealing with rehabilitation my whole life. Many people often understand the term as a synonym for physical training. But that’s a big mistake. There is a big gap betweeen Ministry of Labour and Social Affrairs and Ministry of Health. You know, a lot of health issues has major social consequences. It’s neccessary to coordinate connecting one to another – that’s the true meaning of rehabilitation. When such things are not happening, it can become a major problem. Especially for such old men like me, for my generation.“

„A disease is a medical thing. It causes various disorders of organs of the human body. But people with these disrupted organs have to live in a certain society. The question is, how the society reacts to those who do not die from the disease. How it helps them to overcome all kinds of obstacles. Of couse, there is a major role of finance. It’s a matter of providing it to people – not only an old age pension but also allowances for people with different disabilities. It’s neccessary to choose people who decide the allocation of money and criteria for doing so. It all comes to possibilities of a person who wakes up in the morning – what are his or hers options to carry out biological needs, how is his or hers situation with hygiene, what are his or hers options about going shopping and so on. It’s a myriad of issues that are connected with rehabilitation.“

What should be done in order to make the situation better?
„There should be a work team established out of people from Ministry of Labour and Social Affairs, Ministry of Health, Ministry of Education and Ministry of Environment. There should also be the minister of Human Rights and Equal Opportunities. That’s not just a fantasy of mine, such things are happening in the world. There are coordination teams being established from such institutions and hence such teams are being respected in the society and propose the necessary laws and regulations.“

„I am almost ninety years old now, there is not much things I can do. But I still try – I write letters, I attend conferences and I speak about the topic the way I do now. I still let the topic to tease me. So that I wouldn’t grow stiff.“


HOPRG_1518a

„Nedokážu si představit svou budoucnost příliš dopředu. Ale je to vlastně hrozně příjemné, protože já jsem vždy byla taková, že jsem plánovala, jak to všechno v mém životě bude, a jak to bude takové tradiční. Jsem z menšího města, maminka učitelka, tatínek a babičky technici, takže všechno vždy muselo být dost klasické. Dlouho jsem si myslela, že splním požadavky na nejstarší dítě v rodině – že vystuduji vysokou školu a pak, že se hned vdám a budu mít děti. Vysokou už mám za sebou, už jsem se vdala. A už jsem se stihla rozvést.“

„Tím mi to plánavání padlo. A postupně se mi začalo dařit odpoutat se od různých představ o tom, jak by se věci měly dělat. Předtím jsem se v práci dlouho snažila vecpat do nějakých škalutek, někomu vyhovět . Vše, co jsem dělala, záviselo na tom, co na to řeknou ostatní. Po čase jsem z toho byla zničená a vystresovaná. Nevěděla jsem, co dělat, a tak jsem teď na jaře jednou zašla za kartářkou. Ta mi řekla, že je to jednoduché – že mám dělat jen to, co mi dělá radost. Poradila mi, ať se tím dva měsíce řídím. Takže jsem dala výpověd v práci, začala přemýšlet pozitivně a vymyslela si, že pojedu na dovolenou. Udělala jsem si úžasné léto. A i když včera skončilo, tak jsem asi schopná držet si to v sobě dál. Jsem teď na volné noze a konečně začínám dělat věci, co jsem vždy chtěla. Mám z toho radost. Lidé, co mě dlouho neviděli, říkají, že vypadám mnohem líp než dřív.“

/

„I cannot really imagine my distant future at the moment. But it’s actually a very nice feeling for me. Because I always used to plan everything about my life, how would it look like. My vision was quite traditional. I grew up in a small town, my mom was a teacher, my dad and my grandmothers were technicians, and so everything always had to be quite conventional. For a long time I thought I had to fulfill the role of the eldest child of the family – to graduate from an university and then get married and have children. I did graduate from an university, I did get married. But I’ve also managed to get divorced already.“

„At that moment I stopped to plan my future. And gradually I managed to set myself free from various ideas about how things should be done. For a long time I tried to fit into prepared pigeonholes at work, to satisfy somebody else. Everything I did depended on my notion of what other people would say. After some time I was all tired and stressed out. I didn’t know what to do and so one spring day I went to see a fortune-teller. She told me that the solution was easy – that I should do only the things that make me happy. She advised me to follow this principle for two months. So I quit the job, started to think positively and went on a holiday. I had a wonderful summer. And even though summer ended yesterday, I think I am able to hold onto these things. I am a freelancer now and I finally start to do things I always wanted. That makes me happy. People around me who saw me after a long time tell me that I look much better than before.“


HOPRG_1511c

„Vystudovala jsem práva, chvíli je dělala a pak se mi narodily děti a já s nimi chodila plavat. Začalo mě to bavit, začala jsem si tím přivydělávat a po několika letech jsme si s kolegyní založily vlastní klub plavání pro děti. Od začátku jsme si řekly, že nechceme dělat nic masového. Protože milujeme kontakt s lidmi – líbí se nám, že každého klienta známe jménem, že ke každému můžeme přistupovat individuálně, i to, že se nám lidé svěřují se svými problémy. Protože prostředí bazénu je hrozně intimní. Všichni jsme tam v plavkách, rodiče mají blízký kontakt s dětmi, hodně se odhalují. I když tam přijdou velcí chlapi a vlezou si s dětmi do vody, tak najednou působí úplně jinak. A děti si tam často utváří své vůbec první vztahy. Po plavání často sedíme, povídáme, jdeme na oběd. Chodíme i k lidem domů, tam s miminky plaveme ve vaně. Jsou to krásné okamžiky. To si vždy říkám, jak nám ti lidé důvěřují. Otevřou nám dveře, svěří nám to malé miminko a nechají nás, ať s ním pracujeme.“

„Vždy říkám, že jsme psychologové celé rodiny. Mě psychologie vždy bavila a chtěla jsem učit, a tak se mi to v této práci spojilo. Ono se řekne ‚plavání pro děti‘, ale je to ‚všechno dohromady‘.“

/

„I graduated from law school and worked in the field for a while. Then I had kids and I used to go swimming with them. I really enjoyed it, had it as a part-time job and after several years, me and my friend founded our own swimming club for kids. We were clear we didn’t want to do anything for masses. Because we love interacting with people – we like the fact that we know each client by his or her name, that we can approach our clients individually and that we can share problems they face. The environment of a swimming pool is rather intimate. Everyone wears just a swimsuit, the parents have a close contact with their kids; they reveal a lot. Even when you have big guys come in, they go into the water with their kids and suddenly you get a totally different impression. Kids usually create their very first relationships there. After a swimming class, we usually sit around, chat a little bit or go for lunch together. Sometimes we go to other people’s homes and we swim with their babies in bathtubs. Those are beautiful moments. I always enjoy the trust that we have. They open their doors, trust their babies with us and let us work with them.“

„I always say that we are psychologists of entire families. I have always been interested in psychology, I wanted to teach and it all came together in this job. You can call it ‚swimming for kids‘ but it’s rather ‚everything altogether’.“


HOPRG_1516c

„Pokousal nás tady jednou vlčák. Šli jsme na očkování proti vzteklině a při tom jsme zjistili, že má vzadu na noze bouli. Měla rakovinu. To se ale vyřízlo, a tak se ji díky vlčákovi podařilo zachránit. Ale měla z toho velký stres. Nenechala se ani pohladit, doma zůstávala zalezlá pod stolem, přestože většinou leží rozpláclá uprostřed místnosti.“

„Říkala jsem dceři, ať zkusí něco udělat, a ji nenapadlo nic lepšího než vzít bublifuk. V tu ránu začala štěkat a běhat po bytě za bublinkama. Od té doby doma nesmíme ‚bublinky‘ ani vyslovit. A vždy když jdeme ven, se postaví na zadní a dožaduje se bublifuku. Takhle tedy blbneme už měsíc. Jsem od toho vždy celá špinavá – když bublinky nedělám, tak přiběhne a skočí mi na kolena. Protože jsem si dovolila nebublinkovat.“

/

„We were once bitten by a German shepherd around here. We went to get rabies vaccination and in doing so, we found out that she had a lump on the back of her leg. She had a cancer. But it was cut out and so she was saved thanks to the shepherd dog. But it was a big stress for her. At that time she didn’t let anyone to pet her, she just lied hidden under the table, even though she was usually lying sprawled in the middle of the room.“

„I told my daughter to try to do something with her and she couldn’t think of anything better than to take a bubble blower. The dog immediately started to bark and to chase the bubbles around our flat. We can’t even say ‚bubbles‘ out loud at home now. And every time we go out, she stands on her hind legs and demands the bubble blower. So we’ve been fooling around like this for a month. I am always all dirty – when I am not making the bubbles, she comes running and jumps on my knees. Because I dared not to bubble.“


HOPRG_1515a

„Před rokem mi náhle zemřel syn. Úplně se mi tím změnil život, celý systém hodnot. Dříve jsem byla hodně aktivní, až mi syn říkával: ‚Mami, kroť se, není ti dvacet!‘ Dělala jsem v bytovém družstvu, v různých spolcích. Tohle vše jsem vypustila, už mi to dnes nedává žádný smysl. Vidíte – jak se člověk změní, aniž by chtěl. Doufám, že se z toho ještě dostanu.“

„Vnučky se mi velmi snaží pomoct. Snaží se dodržovat různé oslavy a svátky, události, kdy jsme se všichni scházeli. Já to moc oceňuji. Ale ten podstatný člověk tam chybí.“

„Měli jsme hodně blízký vztah. Říkal mi o sobě všechny věci, hodně mne chránil. Říkala jsem mu: ‚Ty jsi celej táta.‘ S tím jsem se tedy rozvedla, ale syn po něm převzal spoustu projevů. Třeba neexistovalo, aby za mnou přišel bez kytky. A je zajímavé, že zrovna tak to dělají ty jeho holky. Pokaždé, když za mnou přijdou, pro mě mají kytku.“

/

„My son died last year. In that moment my life changed completely, my whole system of values. I used to be very active before, to the point that my son used to tell me: ‚Mom, slow down, you’re not 20 anymore!‘ I was active in a housing association, in various clubs. I cut all of that out, such things makes no sense to me anymore. You see – how a person changes, without meaning to. I hope that I will still manage to get out of this.“

„My granddaughters try hard to help me. They try to keep celebrating various holidays and name days, the events when all of us used to meet. I really appreciate their effort. But the significant person is not there anymore.“

„We had a very close relation. He used to tell me everything about his life and he was very protective of me. I used to tell him: ‚You are just like your Dad!‘ Even though I divorced him, my son adopted many of behavior patterns. For example, there was no way he would ever come to visit me without a flower. And what’s interesting, his girls do it the same way. Every time they come, they have a flower for me.“