Powered by Seat

Archiv: Říjen 2015

HOPRG_1562a

„Tady za mnou je takový dvůr – dnes se opravuje, takže bývá zavřený –, kde je kůlna, která silně evokuje dílnu Jana Tleskače. Chystám se tam zajít a promluvit se stavbyvedoucím. Protože už od loňska připravuji pro své malé vnuky takovou hru ve městě, záhadu hlavolamu. Například jsme v uličkách Malé Strany, okolo Maltézského náměstí, hledali mapu Stínadel. Takže jsem ji den předtím načáral a koupil ježka v kleci. Žena ušila masku pro kamaráda, který si zahrál Široka – onoho posledního Velkého Vonta. Zjevil se nám v jedné temné pasáži, posvítil si baterkou do obličeje a pak na ježka v kleci. Ti malí se z toho mohli počůrat.“

„Víte, já jsem nebyl moc dobrý otec – moc jsem se dětem nevěnoval, hodně jsem pracoval. Takže si to teď na vnoučatech vynahrazuji.“

/

„In the alley behind me there is a small courtyard. Now it’s being renovated so it’s closed. But there is an outhouse which resembles the one of Jan Tleskač, the character from Jaroslav Forglar’s popular comics series ‚Rychlé šípy’. I am about to go there and talk with the construction manager. It’s because I prepare an urban game for my little grandchildren, ‚Mystery of the conundrum’, which is based on Foglar’s books. We already did some parts of it last year. For instance, the kids were searching for a map of ‚Stínadla’, an imaginary city quarter where the story takes place, in the back streets of the Lesser Town. So I had doodled the map the day before and I had bought the ‚Hedgehog in the Cage’. My wife sew a mask for a friend of mine who played a character of Široko, the last High Vont. He appeared to us in a dark passageway, shined a flashlight in his face and then at the hedgehog. The little ones almost wet themselves out of it.“

„You know, I was not a very good father – I didn’t pay much attention to my children, I worked a lot. So now I try to make up for it.“


HOPRG_1558a

„Jsem ráda, že jste si mne všiml. Věk se nedá zastavit, ale snažím se, aby mi to slušelo. Dodává mi to sebevědomí. A stále mi dělá dobře, když někoho zaujmu.“

/

„I am glad that you noticed me. Time cannot be stopped, but I try to look nice. It gives me self-confidence. And I still feel good when I catch somebody’s attention.“


HOPRG_1557a

„Jsou lidé, kteří projevují vztek a frustraci. A je to na nich vidět. Na mně to vidět nebylo, skrýval jsem to většinu času v sobě. Nikomu jsem tím proto neublížil. Ale mně osobně moc pomohlo, když jsem si to přiznal – že mám vztek na lidi kolem sebe. Uvědomil jsem si, že nic člověka nesráží tak, jako jeho vlastní emoce.“

/

„There are people who express their anger and frustration. You can tell just by looking at them. I was never such a person, I was hiding my anger inside of me. Therefore I didn’t hurt anyone. But it helped me a lot when I admitted it to myself – that people around me make me angry. I’ve realized that nothing knocks you down as much as your own emotions.“


HOPRG_1556a

„Zbýval asi měsíc do porodu a my leželi s bývalou manželkou jednou ráno doma na posteli. Řekl jsem jí: ‚Měl jsem nádherný sen. O tom, že budeme mít dceru – my to v té době ještě nevěděli. A až půjde do první třídy, tak na sobě bude mít červené šatičky a černé boty.‘ Přesně tak to bylo.“

„Když byla malá, tak jsem manželce ani nepůjčil kočárek. Koupal jsem jí, přebaloval, byl pořád s ní. Dělala na zahradě věnce z pampelišek, a tak jí od té doby říkám ‚Pampeliško‘.“

„Bylo jí čtrnáct, když jsme se rozváděli. Rozhodla se, že chce zůstat se mnou. Byla to pro nás všechny těžká doba, ale společně jsme to zvládli. Všechno jsme s dcerou prožívali společně – úklid, výlety, vaření. Před rozvodem jsem dělal šéfkuchaře v restauraci na Staromáku, byl pořád v práci, vydělával desítky tisíc, ale pustil jsem to a chodil dělat za osmnáct. Abych se jí mohl věnovat. Vůbec toho nelituju – máme spolu díky tomu dodnes nádherný vztah. Myslím si, že spoustu rodičů na děti v dnešní době zapomíná, málo se jim věnují. Dají jim peníze a myslí si, že to mají odbyté. Asi proto kolem sebe hrozně málo vidím, že by dcera přišla za tátou, dala mu pusu, chytla ho za ruku – moje dcera to dělá. Nebo mi někdy zavolá: ‚Tati, co děláš? Máš volno? Jdeme s přítelem na diskotéku, pojď s náma!‘ A kdybych jí teď zavolal, co chce koupit k Vánocům, tak by mi řekla: ‚Tati, nechci nic. Stačí, když přijdeš.‘“

/

„We had had about a month until birth of our child and me and my ex-wife lay in our bed one morning. I told her: ‚I had a beautiful dream. About us having a baby girl – at that time we didn’t know. And on her first day of school, she will wear red dress and black shoes.‘ And so it was.“

„When she was small, I couldn’t lend the pram to my wife. I used to bathe her, change her diapers, I used to be with her all the time. She used to make wreaths from dandelions and so since then I have called her ‚Dandelion’.“

„She was fourteen when we got divorced. She decided to stay with me. It was hard times for all of us but we made it through together. Together we went through everything – cleaning, trips, cooking. I worked as chef in a restaurant at Old Town Square before the divorce. I used to be at work all the time, made tens of thousand but I let it go and got a worse-paid job. So as I could be with her. I don’t regret it at all – we have had a beautiful relationship up until today. I think that lot of parents forget about their kids these days, they don’t spend much time with them. They give them money and think that’s enough. Maybe it’s why I rarely see a daughter kissing her dad, taking his hand – my daughter does that. Sometimes she calls me: ‚What are you up to, dad? Are you free? I’m going to a disco with my boyfriend, come with us!‘ And if I called her right now and asked her what she wanted for Christmas, she would say: ‚Dad, I don’t want anything. If you come see me, that’s enough!’“


HOPRG_1525a

„Ještě do loňského roku jsem trochu pracovala. Měla jsem kolem sebe takový okruh mladých lidí. Dodnes se za nimi jezdím jednou týdně podívat do kanceláře. To znamená, že jedu do města –nemůžu jet v teplákách, takže mne to donutí se pěkně obléknout, jet metrem, být mezi lidmi. A nikdo se tam na mě nemračí. Jsou tam lidé, kteří se mě zeptají ‚jak se máte?‘ – a skutečně je to zajímá. To je důležité. Protože to není, jako když se vás někdo mezi dveřmi zeptá ‚dobrý den, jak se máte?‘ a než se nadechnete, tak je zadkem daleko za vámi. Takový člověk se neptá, nechce nic slyšet. Nemá čas – utíká. Takže jsem ráda, že mám i lidi, kteří neutíkají.“

/

„I worked a bit until last year. I had a group of young people around me. I go to visit them in the office every week. That means that I go to the city – I cannot go there in my sweatpants, so it forces me to dress up nicely, to go by metro, to be among people. And nobody frowns at me over there. These are people who ask me ‚how are you?‘ and really mean it. That’s important. Because it’s not like when you meet somebody at the door and and he or she goes ‚hello, how do you do?‘ and before you take a breath to answer the person is far behind you. Such person is not asking you, doesn’t want to hear a thing. Doesn’t have time – he or she runs. So I am glad to have some people around me who do not run.“


HOPRG_1553a

„I’ve been travelling for six years. I just want to keep seeing new things. I feel like I get stagnant if I stay at one place for too long. I get really bored, everything starts to become a routine and starts to speed up really, really quick – it feels like my life is flashing in front of my eyes. I don’t like that feeling. When I travel, three months feels like half a year.“

/

„Cestuju už šest let. Prostě chci stále vídat nové věci. Přijde mi, že když zůstanu na jednom místě moc dlouho, začínám stagnovat. Začnu se fakt nudit, všechno se mi změní v rutinu a začne se velmi zrychlovat – mám vždy pocit, že se mi život míhá před očima. Tenhle pocit nemám rád. Když cestuju, tak mi tři měsíce připadají jako půl roku.“


HOPRG_1554a

„Začalo to hned po svatbě. Zjistila jsem, že ten člověk je úplně jiný, než jakého jsem ho znala. V rozčílení mi začal nadávat, začal házet věcmi. Na něco takového jsem nebyla vůbec připravená, byla jsem z toho v šoku. Bylo pro mě těžké si připustit, že se to může opakovat častěji. Nějakou dobu jsem doufala, že se to urovná, že to je jen nějaké přechodné období. Což bylo naivní. Jen se to zhoršovalo. Prožívala jsem to hodně špatně, začala jsem mít různé úzkosti a fobie. Ty jeho urážky mě hodně oslabovaly – v určitých momentech jsem byla na pokraji nervového zhroucení. Bála jsem se, že nebudu schopná zvládat práci a každodenní život, a tak jsem začala chodit na psychoterapii. Terapeuta jsem poprosila, aby mi pomohl vybudovat štít proti manželově kritice a ponižujícím urážkám. Na to mi ale řekl, že si myslí, že já ten štít mám silný a že si dokážu pomoci sama. To mne tehdy povzbudilo – uvědomila jsem si, že jsem silnější, než jsem si myslela.“

„Hned ten víkend, kdy jsem se odstěhovala, mi začalo být dobře. Byla jsem sama v bytě, ale pyšná, že jsem to všechno zvládla. Dnes cítím, že se znovu mohu pořádně nadechnout. A doufám, že to nejhorší mám za sebou.“

/

„It started right after the wedding. I found out that the man was completely different from what I thought. He began to use swear words against me and started to throw things in anger. I wasn’t prepared for that, at all. I was in a shock. It was hard for me to admit that it can happen on a regular basis. For some time I hoped that things would get settled, that it was just a passing phase. That was naive of me. It was getting worse. I took it very hard emotionally, started to have anxieties and phobias. His insults were really weakening me – at times I was at the point of a nervous breakdown. I was afraid that I wouldn’t be able to cope with my work and everyday life and so I started to go to psychotherapy. I asked my therapist to help me build up an inner shield which would serve against my husband’s criticism and humiliating insults. But he told me that I had a strong shield already and that I should be able to help myself. That raised my confidence – I realized that I am stronger than I had thought.“

„Right after I moved away from him, I started to feel good. I was alone in a flat, but proud of myself that I had managed to cope with everything. Now I feel that I can breath freely again. And I hope I let the worst things behind me.“


HOPRG_1551a

„Vyfotit? Jeden můj kamarád taky fotí – Franta Dostál. Takže já to znám: Vy asi potřebujete, abych se vám tady takhle opřel. Jen tak postávat dokáže každej blbec. Takhle se tady opřu a budu se dívat třeba támhle nahoru, na Krista. Bude vám to vyhovovat?“

/

„You want to take a photo of me? I also have a friend who’s taking pictures – his name is Franta Dostál. So I know how it works: You probably need me to lean on this pole over here. Because every dummy can just stand on the spot. Let me just lean here and I can be perhaps looking up to the Christ sculpture over there. Is that alright for you?“

HOPRG_1551c


HOPRG_1548c

„Naši mě od dětství vedli k tomu, abych doma neseděla na zadku. Od malička zpívám, hraju na klavír, dělala jsem francouzštinu, různé sporty. A vlastně jsem nebyla ochotná se ničeho z toho vzdát. Takže dodnes zpívám ve sboru, kde zpívají malé děti. Přestože mi všichni říkají, že už tam nemám co dělat, a přestože opravdu bojuji s tím, abych si na ty zkoušky našla čas, tak si stále jedu ten svůj sbor.“

„Já prostě potřebuji mít hodně práce, mít nabitý program. Jakmile mám práce málo a mám pocit, že všechno stíhám, tak odpadnu: To je hned ‚maňána‘,‚hezky se vyspinkáme‘ – nedělám potom vůbec nic. A hned začnu zakrňovat, hrůza. Takže to je tak, že jsem jeden čas měla čtyři práce a k tomu dělala dvě školy. Teď už mám jen tři práce a jednu školu. Připadám si trochu nevyužitě.“

/

„My parents always encouraged me to do a lot of activities. I’ve been singing since I was little, I play piano, I’ve been learning French and doing various sports. And up until now, I was never ready to give up any of that. So I still sing in a children’s choir. Even though everybody says that I don’t belong there anymore, and even though I really struggle to find time for rehearsals, I still keep on going there.“

„I simply need to have a lot of work to do, a full schedule. When there is not a lot of work, when I have a feeling that I am managing everything on time, I start being lazy: Suddenly I postpone everything and I enjoy nice and long sleep. I do nothing at all. And I start to become stunted, it’s awfull. That’s why I used to have four jobs while studying at two schools at one point. Now I only have three jobs and one school. I feel a little underused.“


HOPRG_1542a

„I am an Erasmus student, they put me in class with other Erasmus students and I am in a dorm with yet another Erasmus students. It’s quite hard for me to get a Czech friend. And I need to have some local friends to feel home around here.“
What have you tried to do to make a Czech friend?
„When I am somewhere and drunk, I try to approach people and ask them random stuff. Last time I tried to ask someone to teach me ‚I like your forehead‘ in Czech. ‚Mám ráda tvoje čelo.‘ It’s a very stupid compliment, but I know the sentence in twelve languages already. Basically, that’s the only thing I can say in Czech right now. Well, together with ‚Pivo, prosím’.“

/

„Jsem tu jako student Erasmu, dali mě do třídy plné jiných studentů Erasmu a bydlím spolu s dalšími studenty Erasmu. Je pro mě docela těžké najít si české kamarády. A já nějaké místní kamarády potřebuji. Abych se tu mohla cítit jako doma.“
Co jste zkusila, abyste si české kamarády našla?
„Když jsem někde, a jsem opilá, tak k někomu přijdu a ptám se na různé nahodilé věci. Posledně jsem se ptala, jak se česky řekne ‚Mám ráda tvoje čelo.‘ Je to dost hloupý kompliment, ale dokážu ho říct už ve dvanácti jazycích. V podstatě je to dnes jediná věc, kterou dokážu říct česky. Dobře, spolu s ‚Pivo, prosím‘.“