Powered by Seat

Archiv: Únor 2016

HOPRG_1705a

„I was born in Jamaica, in a very poor family. When I was a child, I remember that sometimes I had to eat mango skins out of the ground. But later we moved to England and now I live in Florida. For sixteen years I was a bellman in a hotel resort – the guy that gets the luggage and park your car. Doing that I accomplished a lot, once I even won an award ‚Bellman of the Year‘ for South-West Florida. I was really good at my job because I really liked it. And because I really like people. Everything I do, I put 100 % in it.“

„When I later became a US citizen, I applied to college. First I studied information technology and I found a company focused on security – I contract security guards and send them to people who ask for them. But after some time somebody from a rival company bribed one of the guys that worked for me to fabricate stories against me and tell it to police. They arrested me without any investigation and I spent 10 months in jail. After this time they found out it was a lie, apologized to me and released me. But 10 months in jail is a long time.“

„The time in jail was kind of a spiritual experience for me. I remember that one day I was really angry, I didn’t understand why I was there. But then I felt that I need to calm down and read the Bible. So I did. After this day I was not angry anymore. Now I understand that by all this that happened, God was saying to me: ‚I need your attention. Because I blessed you and you’re not grateful for it.‘ It was true – I was moving forward really fast at that time and I didn’t appreciate things and people around me. I also used to work as a fashion model back then, I was busy, earning quite a lot of money. And I forgot about my humble beginnings – money does that to people. I got cocky. When someone approached me back then and wanted to talk to me I said ‚No, I don’t have time for you, I am moving.‘ Now I balance my life better, I made it more structured. I make time for my kids, for school, for my community or for a vacation in Prague with my family. And I have time to think about my future, what I want to do next.“

„Today’s technology looks so much fun to me so now I study programming, especially C++ and Android Studio. When I came out of the prison, I also joined all kinds of outreach community programmes. For example, I started a group for guys who have some issues, we meet every Thursday night. It’s called ‚guy’s talk’, we discuss many things about life, about what we’ve been through, about fear and expectations. I am kind of a mentor for them, I share my experience. I try to help people this way. Because I can.“

/

„Narodil jsem se na Jamajce, ve velmi chudé rodině. Pamatuji, že když jsem byl malý, tak jsem někdy musel jíst slupky od manga, co ležely na zemi. Později jsme se ale přestěhovali do Anglie a teď žiju na Floridě. Šestnáct let jsem pracoval jako poslíček v hotelu, nosil jsem lidem zavazadla a parkoval jim auta. Dosáhl jsem, čeho jsem mohl, dokonce jsem jeden rok vyhrál cenu ‚Poslíček roku‘ pro oblast jihozápadní Floridy. Dělal jsem svou práci dobře proto, že jsem ji měl fakt rád. A protože mám fakt rád lidi. Do všeho, co dělám, dávám 100 %.“

„Když jsem se později stal americkým občanem, tak jsem se přihlásil na školu. Nejprve jsem vystudoval obor informační technologie a založil firmu zaměřenou na bezpečnostní služby – najímám ochranku, kterou si lidé objednají. Po čase ale někdo z konkurenční firmy podplatil jednoho z chlapů, který pro mě pracoval, aby si navymýšlel různé historky a udal mě na policii. Zatkli mě bez jakéhokoliv vyšetřování a já strávil deset měsíců ve vazbě. Pak si uvědomili, že to byla jedna velká lež, omluvili se mi a propustili mě. Ale deset měsíců ve vazbě je dlouhá doba.“

„Byla to pro mě taková duchovní zkušenost. Pamatuji, že jednoho dne jsem se hodně rozčílil, vůbec jsem nechápal, proč tam jsem. Pak jsem ale pocítil, že se potřebuji zklidnit a přečíst si Bibli. Tak jsem to udělal. Po tomhle dni jsem se už nevztekal. Dnes chápu, že tím vším, co se dělo, mi Bůh říkal: ‚Potřebuji, abys mi věnoval svou pozornost. Protože jsem ti požehnal a ty za to nejsi vděčný.‘ Byla to pravda – můj život šel tou dobou rychle kupředu a já nedoceňoval věci a lidi okolo mě. Také jsem tehdy pracoval jako model v oblasti módy, byl jsem pořád zaneprázdněný a vydělával docela slušné peníze. A zapomněl jsem na své skromné začátky – takhle peníze na lidi působí. Začal jsem být domýšlivý. Když mě někdo tehdy oslovil a chtěl se mnou mluvit, tak jsem mu řekl: ‚Ne, nemám na tebe čas, musím běžet.‘ Dnes se snažím, aby byl můj život více vyvážený, lépe strukturovaný. Abych si udělal čas na své děti, na školu, na komunitu lidí v místě, kde žiju, nebo na dovolenou v Praze s rodinou. A mám čas na to přemýšlet o své budoucnosti, o tom, co bych chtěl dělat dál.“

„Dnešní technologie mi připadají hodně zábavné, takže teď studuji programování, především v C++ a v prostředí Android Studio. Když jsem vyšel z vězení, tak jsem se také začal podílet na různých komunitních programech. Například jsem založil skupinu pro chlapy, kteří mají různé problémy, setkáváme se teď každý čtvrteční večer. Říkáme tomu ‚chlapský pokec‘, mluvíme o životě, o tom, co máme za sebou, o strachu a očekáváních. Jsem jim mentorem, předávám jim své zkušenosti. Snažím se tímto způsobem lidem pomáhat. Protože mohu.“


HOPRG_1704a

„Naštěstí mám štěstí. Měl jsem ho vždycky a mám ho i teď, když jsem na ulici. Nemám žádné povinnosti, mám pokoj. Jen mi teď někdo rozřezal stan, takže spím pod stromem. Ale já si z toho stejně nic nedělám. Jsem z deseti dětí, musel jsem se naučit starat sám o sebe. A mít nízké nároky. Koupím si kousek salámu a dva rohlíky. Mám rád rum, tak si koupím ten malinkej a bude mi to stačit. Vodu si koupím perlivou, s tou se i umeju. Dnes jsem s ní taky zalil růži, kterou jsem včera našel na ulici a zapíchnul támhle u pomníčku doktora Součka. Toho zastřelili, když na konci války ošetřoval raněného. Já tam často zapaluju i svíčku, pro sebe si říkám, že i za Sašu, kamaráda, který už nežije. Snažím se prostě tady o ten park starat – je to můj park. Nemám rád, když je kolem mě bordel, tak tady sbírám i odpadky. Pán Bůh mě za to jednou odměnil – našel jsem v hlíně dvacku.“

„Žiju z hodiny na hodinu. Někdy si tady sednu a pustím si rádio, mám takový malý tranzistoráček. Včera hráli docela rozumně, americké blues z 50. let. Tak jsem si tu poslouchal a najednou přiletěli havrani, přistáli támhle na tom stromě a poslouchali se mnou. Opravdu, vůbec nekrákali. Občas to tak dělají – já mám rádio položené na kolenou a hraju jim. Schvalně jsem se pak včera v jednu chvíli zvednul a vypnul to. A v tu ránu byl strašný rachot, jako kdyby tomu rozuměli.“

„Já jsem takový vesničan ve městě a zvířata mám rád. A neprivileguju mezi nima. Mám rád i ty holuby, na který lidi tak nadávaj. Vždyť oni to jsou taky takoví bezdomovci jako já. Akorát mě štvou jednou věcí – že umí lítat. To bych si přál. Abych uměl lítat.“

/

„Luckily I am lucky. I’ve always been, even now when I live on a street. I don’t have any responsibilities, it’s all peaceful. But recently someone has cut my tent to pieces so now I sleep under a tree. But I take it easy. I come from a family of ten children so I had to learn how to take care of myself. And I learnt how to be satisfied with little. I buy a piece of salami and two bread rolls. I like rum so I buy myself the smallest one and it will do. I buy sparkling water, I also use it to wash myself. Today I used it to water a rose that I found yesterday on a ground and that I stuck it next to a headstone of a doctor Souček, a man that was killed at the end of the war when he was treating an injured man. I often light up a candle there, I tell myself that it burns also for Saša, a friend of mine who died. I simply try to take care of the park – it’s my park. I don’t like when there is mess around me so I also collect garbage. God rewarded me for that once – I found a twenty crown coin in the dirt.“

„I live from hour to hour. Sometimes I sit down here and turn on a radio, I have a small transistor. Yesterday they played quite sensibly, American blues of the 1950′s. I was sitting here, listening, and suddenly ravens flied in and sat down on the tree over there and started to listen with me. They really did, they didn’t caw at all. They do it sometimes – I have my radio placed on my knees and I let it play for them. I wanted to test it yesterday so I stood up at one point and turned off the radio. And they started to caw loudly right that moment, as if they understood.“

„I am a villager in a city and I like animals. I don’t privilage among them. I even like pigeons which some people curse on. They are homeless just like me, after all. But they annoy me with one thing – that they can fly. I wish I could. To know how to fly.“


HOPRG_1703a

„Dělám to, co umím. Abych se měl trochu lépe. Abych si mohl dovolit věci, které si dovolit chci. Na ulici zpívám už jednadvacet let.“

„Ulice je nejlepší kritik – nejlépe zhodnotí, jak vám to jde. Když zpíváte špatně, tak se lidé nezastaví a vy si nic nevyděláte. U mě je to specifické v tom, že lidé vidí, že mám hůlku. Ale věřím, že to není to hlavní. Člověk ze sebe musí něco vydat, aby si to zasloužil. Kdybych ty peníze dostal jen tak, kdybych se pro ně neunavil, tak bych si jich nevážil. Když něco chcete, tak se pro to musíte unavit.“

/

„I do what I can. To improve my situation. To have a chance to afford things that I want. I’ve been singing on a street for twenty-one years.“

„Street is the best critic – it tells you how good you are. If you sing poorly, people won’t stop and you’re not going to earn any money. My situation is a bit specific, since people can see that I hold a white stick. But I believe it’s not the most important thing. One has to give something out to deserve appreciation. If I got the money without a reason, if I didn’t get tired for it, I wouldn’t appreciate it. You have to get tired for the things you want.“


HOPRG_1702a

„Sheep’s getting married!“

/

„Ovečka se žení!“


HOPRG_1701a

„Jsem takový konzervativní pankáč.“

/

„I am a conservative punker.“


HOPRG_1699c

„Já jsem takový mnohovrstevnatý člověk, všechno mě zajímá. Přestože nejsem křesťansky vzdělaný, tak jsem jeden čas učil sportovní pedagogiku na křesťanské akademii, kde jsem se zpětně dostal k víře – ač pořád v podstatě ateista. Zpětně říkám proto, že historicky byl můj rod v Rakousko-Uhersku spjatý s církví, s duchovním životem. Jeden čas jsem se hodně zaobíral geneaologií a zdá se, že mám v jedné vedlejší větvi rodokmenu dokonce Prokopa Diviše.“

„Současný papež letošek vyhlásil za ‚Svatý rok milosrdenství‘. I v Praze jsou v několika kostelech otevřené takzvané brány milosrdenství. Já v tom nehledám žádný vyšší smysl, ale z nějakého důvodu mě to zaujalo. Napadlo mě, že bych jako poutník a sportovec propojil ty brány z Prahy a zajel na kole až do Říma. Poutnictví mi přijde jako taková dobrá tradice. Je to pro mě určitá výzva – zároveň si zasportovat, zároveň zažít ten duchovní rozměr. Když děláte dlouho nějaký lokomoční pohyb, když šlapete, šlapete, šlapete, tak se vám hlava rozběhne do jiných sfér.“

„To člověka prostě někdy něco napadne. Jsou lidé, kteří o věcech jenom mluví a lidé, kteří jsou akční a svoje nápady realizují. Jde o to nepromarnit ten správný moment. Tisíce nám jich za život unikne. A některé si zkazíme sami – třeba tím, že se na ně koukáme skrz fotoaparát a prožíváme je až při prohlížení fotek doma u stolu. Ale nejkrásnější je přeci tady zrovna teď být a všímat si věcí, které vás momentálně osloví – to je život. Mnoho lidí mé generace žije život televizní. Někdo vám v televizi něco ukazuje, vy to vnímáte, de facto prožíváte, ale zároveň neprožíváte. Je to jen náhražka. Proto je důležité udělat si nějakou akci. Vemte si, že můj děda chodil v mládí pěšky za mojí babičkou – sebral se, šel třicet kilometrů, potkali se, něco si řekli, otočil se a šel třicet kilometrů zpátky. To byl opravdový život. O ten já se snažím.“

/

„I am a complex man who is interested in everything. Even though I don’t have Christian education, I used to teach sport pedagogy at a Christian Academy. This way I got back to faith – although I am still in fact an atheist. I say that I got back to it because from historical perspective my family was connected with church and spiritual life of Austria-Hungarian empire. I used to study genealogy of my family and it seems that Prokop Diviš, the famous priest, is on a side branch of my family tree.“

„The pope declared this year a ‚Year of Mercy’. There are so called ‚Holy Doors of Mercy‘ also in several Prague churches. I don’t really search for any higher meaning behind it but it caught my interest. I came with an idea to ride a bike, both as a pilgrim and a sportsman, and to connect the Prague ‚Holy Doors‘ with those in Rome. I think pilgrimage is a good tradition. It’s a kind of a challenge for me – to experience both the sport performance and the spiritual dimension of it. When you do a locomotion for a long time, when you are pedaling, pedaling, pedaling, your head gets into different spheres.“

„It’s one of those ideas. There are people in the world who only talk about doing things and others who likes action and who make things happen. It’s important not to waste the right moment. There are thousands moments that we miss during our life. And we ruin other moments ourselves – for example by looking at them through a camera and experiencing them only when we scroll through photos while we sit at a table back home. But the most beautiful thing is to be here right now and to notice things that appeal to us at this very moment – that’s life. Many people of my generation has a television life. They show you stuff on TV, you watch it, you basically experience it, yet you don’t experience it. It’s just a substitute. That’s why it’s important to make some action. Just take my grandpa – when he was young, he used to walk to see my grandma. He went out, walked for thirty kilometres, they met, they talked to each other and then he turned around and walked thirty kilometres back. That was a real life. A life I try to lead as well.“


HOPRG_1698a

„Já jsem emisar jedlých květů. Prostě kytky k jídlu – napsala jsem o tom kuchařku a dělám procházky pro lidi, kdy chodíme po přírodě a ochutnáváme. Tady ten park se hodně seká, takže tady bude asi jen ptačinec a sedmikrásky. Těmi obvykle kytkožrouti začínají, ty si člověk nesplete.“

„Začalo to tak, že jsem asi před sedmi lety byla ve Švýcarsku na jednom kuchařském kurzu a viděla, že místní šéfkuchař používá různé kytky. Dělal tehdy steaky z úžasného, stařeného hovězího masa. Ale když to dával na talíř, tak vyndal z lednice tácek, na kterém měl krásnoočka, takové žluté kytky. Tehdy jsem to neznala, tak jsem se ho zeptala, jestli jsou na ozdobu. Řekl, že všechno, co je na talíři, je k jídlu. A bylo. Zrovna tyhle kytky jsou chuťově trochu nahořklé, ale jsou nesmírně dekorativní a velmi odolné.“

„Nedávno jsem zavřela mamahotel, a jak jsem začala mít více času, tak jsem si v Suchdole pořídila propachtovanou zahradu. Zašla jsem tam do jedné zahrádkářské kolonie, rozhlédla se tam a promluvila s místním předákem. Zeptal se: ‚Co chcete?‘ Řekla jsem: ‚Já se chci rýt v hlíně.‘“

„Od té doby tam provozuji takové svoje zahrádkářské kutilství. Dnes říkám, že to je výukové středisko jedlých květů. Vidím, jak ty kytky rostou, jak prospívají. Vidím, jak to pučí, i ten zimní zmar, celý cyklus. A ta práce s hlínou je hrozně příjemná – aspoň tedy pro člověka, který k tomu má nějaké předpoklady. Je legrační, jak v té zahrádkářské kolonii vidíte, jak je každá ta zahrada otiskem svého majitele. Někde je to úhor, někde je neuvěřitelný maglajz, vetešnický bizard, někde je vypiplaná, dokonale udržovaná zahrádka a někde si to očividně pořídili, aby si tam mohli třikrát za rok udělat barbecue.“

Co říká vaše zahrada o vás?

„Asi, že jsem vyznavač trvale udržitelného hédonismu. Protože já se snažím udělat si všechny ty fáze konzumace jídla co nejpříjemnější – pěkně si to vypěstovat, pak si to doma pěkně připravit a pak to s někým pěkně sežrat.“

/

„I am the emmisary of edible flowers. I wrote a cookbook about it and I organize walks for people – we go around the countryside, search for flowers and taste them. This park here gets mowed a lot so there will probably be only chickweed and daisies around here. But many flower-eaters start with daisies becauses they are easy to identify.“

„It all started when I went to a culinary training in Switzerland seven years ago. I saw that the local chef was using all kinds of flowers. He made steaks out of amazing, aged beef. But when he served it, he put a tray out of a fridge with euglenas – yellow flowers. I didn’t know about it back then so I asked him if that was a decoration. He said that everything on the plate was eatable. And it was. These specific flowers are slightly bitter in taste but they are very decorative and resiliant.“

„Recently I closed down ‚mamahotel’, started to have more free time and so I started renting a garden in Suchdol. I went to a garden collony at first, looked around and had a talk with the local boss. He said: ‚What do you want?‘ I said: ‚I want to dig in the dirt.’“

„I’ve been doing my do-it-yourself gardening over there ever since. Now I say that it’s training center of edible flowers. I see the flowers grow, flourish. I see them in bud, I see the winter ruination, the whole cycle. And to work with the soil is very pleasant – at least for someone who is suited for this kind of thing. It’s funny to walk around the garden collony and see how the gardens mirror their owners. Some look like a wasteland, some are full of junk, complete bizzareness, some are very tidy, perfectly maintaned little gardens and some gardens are obviously rented by people who want to throw a barbecue party three times a years.“

What does your garden say about you?

„I guess that I am a devotee of sustainable hedonism. Because I try to make all the phases of food consumption as pleasant as possible – to grow it all nicely, to prepare it all nicely and then to invite people over and eat it all nicely.“

odkaz: http://www.kytkykjidlu.cz


HOPRG_1696a

„I think I was around fourteen when I realized it for the first time. It was not that I was sad. I wasn’t really anything – I wasn’t sad, I wasn’t happy, I wasn’t excited about things. It felt like my mood was just a straight line with no peaks. Other people were super-happy or super-sad about things. I was just sort of there, floating along. Which is not a way to be.“

„I am a textbook introvert. I always used to be very studious, focusing only on school. Getting good grades – that was my priority. But I didn’t know what I wanted to do at university so after I finished high school, I took a year off. And it was suddenly very different. It was weird for me, not having all the homeworks to do, books to read, essays to write. When I was at school, it always felt like I was accomplishing things. And it always kept me busy. Now it was taken away and I felt a bit lost. I guess school was a distraction for me from being depressed, being anxious – all that. It was easy to push it aside. When the school was not there anymore, things got worse and I was forced to deal with it.“

„About a year ago I was walking down a street and something just snapped in my head – I realized that I have the ability to make things better but I am not doing it. So I did. I got help from doctors and I started to talk about my illness with my friends. In a way the illness pushed me to come out of my shell – because I had to speak with people about it. And it also taught me that I need to take care of myself well enough to know when I need to rest. That’s what I am doing here right now. It has taught me that it is 100% okay if my first priority is me. And that happiness – not good grades, not anything else – should always be the goal. That’s not selfish; it’s smart.“

/

„Myslím, že mi bylo asi čtrnáct, když jsem si to poprvé uvědomila. Nešlo o to, že bych byla smutná. Nebyla jsem vlastně nic – nebyla jsem smutná, nebyla jsem veselá, nedokázala jsem se pro nic nadchnout. Myslím, že moje nálada byla jako rovná čára bez jakýchkoliv výkyvů. Lidé okolo mě byli z věcí třeba hodně štastní nebo hudně smutní. Já jsem prostě jen byla, povlávala jsem kolem. To není dobrý způsob, jak být.“

„Jsem učebnicový introvert. Vždy jsem pilně studovala, byla hodně zaměřená na školu. Mojí prioritou bylo mít dobré známky. Ale po střední jsem nevěděla, kam jít studovat na univerzitu, a tak jsem si vzala rok pauzu. A najednou bylo všechno jiné. Bylo to zvláštní – nemít všechny ty domácí úkoly, knihy, které musím přečíst, eseje, které musím napsat. Když jsem studovala, tak jsem měla neustále pocit, že dosahuji různých úspěchů. A měla jsem také neustále co dělat. Teď to najednou bylo pryč a já se cítila tak trochu ztracená. Myslím, že škola odváděla moji pozornost od mých depresí a úzkostí. Díky ní je bylo snadné přehlížet. Když ale skončila, tak se to všechno zhoršilo a to mě donutilo, abych tu situaci začala řešit.“

„Asi před rokem jsem šla po ulici a něco mi najednou přeskočilo v hlavě – uvědomila jsem si, že přestože mám na to, abych věci změnila k lepšímu, tak to nedělám. A tak jsem to dělat začala. Nechala jsem si pomoci od doktorů a začala jsem o své nemoci mluvit s přáteli. Ta nemoc mě svým způsobem donutila vylézt ze své ulity – protože jsem o ní musela začít s lidmi mluvit. Také mě naučila, že se o sebe musím starat tak, abych poznala, kdy si potřebuji odpočinout. To dělám zrovna v tuhle chvíli. Naučila mě, že je naprosto v pořádku, když dávám přednost sama sobě. A že mým cílem by vždy mělo být štěstí – a ne dobré známky nebo cokoliv dalšího. To není sobecké, to je chytré.“


HOPRG_1694a

„Mám nemocné nohy. Před pěti lety jsem začala mít velké bolesti zad a pak se mi sesunuly celé obratle od páteře dolů. Občas jezdím na vozíku, občas chodím. Na to je Malá Strana ideální – každou chvíli se někde můžu posadit a za chvíli pokračovat dál.“

„Už aby začala rybářská sezóna. Když jsem byla v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, tak jsem se seznámila s klukama, vozíčkářema, kteří mě k rybaření přivedli. Poprvé jsem jim k rybníku nesla jen pivo, ale podruhé už jsem měla v ruce prut. Už čtyři roky jezdíme po závodech. Na mistrovství republiky i mistrovství světa handicapovaných. Jednou jsem během dvou hodin chytla šest obrovských kaprů a mezi sto čtyřmi rybáři vyhrála druhé místo. To byl fakt zážitek, přechytat všechny ty chlapy. Občas na ty závody nějaká ženská přijede, ale to jsou většinou takové přírodní ženy. Na mě když se člověk takhle podívá, tak by to asi neřekl – ani že jsem nemocná, ani že jsem rybářka.“

„Že bych před pěti lety uvažovala, že budu chodit na ryby? Sama? Že budu kamarádit se starýma rybářema a povídat si s nima tři hodiny o rybách? O přírodě? Vůbec. Že bych dřív ztrácela čas tím, že bych šla jen tak někam na procházku, podívat se k řece? Také ne. Úplně jsem se změnila. Když vám řeknou, že nebudete chodit a vy se za půl roku postavíte na nohy, tak to ani nejde se nezměnit. Do té doby jsem žila takový ten klasický spotřební život – práce, doma, práce, doma. Teď chodím do práce také, ale prožívám to úplně jinak. Každý den se probudím a nevím, co bude. To ale zároveň znamená, že žiju naplno pro každý jeden den. Že se pro každý den dokážu nadchnout.“

„Neustále teď říkám, že všechno zlý je opravdu pro něco dobrý. Někdy je to hodně zlý. Ale když se z toho dokážete dostat, něco si v tom všem pro sebe najít, tak to dobrý je pak hodně dobrý.“

/

„I have sick legs. Five years ago my back started to ache and my backbone collapsed. Sometimes I’m on a wheelchair, sometimes I walk. Lesser Town is an ideal place for that – every now and then I can sit down to rest.“

„I am looking forward for a fishing season to start. When I was in a rehabilitaion institute in Kladruby I met guys on wheelchairs who brought me to fishing. The first time I went with them to a pond I carried beers but the second time I already had a fishing pole in my hands. I’ve been joining them for competitions for four years. We go for both national and world championships of the handicapped. Once I caught six huge carps during two hours and ended up at the second place out of one hundred and four. That was a great experience – to beat all the guys. There are sometimes women showing up for the competition but these are usually ‚natural women’. When you look at me, you would probably never guess it – that I am sick and that I am a fisherwoman.“

„Would I have thought about going fishing five years ago? Going on my own? Having old fishermen as friends and chatting with them for three hours about fish? About nature? No way. Would I have thought about wasting time by going for a walk just like that, to see the river? No. I’ve changed completely. When they tell you that you won’t be able to walk and you stand on your feet in half a year’s time, it’s not possible not to change. I’d been living this typical consumer life before – work, home, work, home. Now I go to work as well but my experience is very different. I wake up every day not knowing how everything will be. But that also means that I live fully and get excited for every single day.“

„Now I keep saying that every cloud has a silver lining. Sometimes things get really bad. But when you are able to get over it and find something for yourself in it, the good things can get really good.“


HOPRG_1688a

Na Poříčí