Powered by Seat

Archiv: Březen 2016

HOPRG_1747a

„V roce 1970 jsem emigrovala do Švédska. Bylo mi dvacet let, ale najednou jsem zase byla jako malé dítě, které začíná mluvit. Ale rozhodnout se odejít pro mě v tom věku tak těžké nebylo. Viděla jsem, že ten systém čím dál tím víc utahuje život lidí, že by mě tady nečekala žádná velká budoucnost. Ale když jsem pak zažádala ve Švédsku o azyl, tak jsem si uvědomila, že už není cesta zpátky. Dlouho jsem se potom ptala sama sebe: ‚Udělala jsem dobře? Vždyť těm lidem okolo vůbec nerozumím. A nevím, co bude dál.‘ Dnes ale vidím, že jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla udělat. Vůbec si nedovedu představit, že bych tady žila dál, v době, kdy člověk nic nesměl, byl sledován, chodil na výslechy a musel dělat, co se mu řeklo.“

„Naučila jsem se jazyk, vdala se a za pár let dostala vystěhovalecký pas. Takže jsem mohla jezdit do Československa na návštěvu. Pamatuji, že se mi hodně dlouho zdály sny o tom, že mě odsud nepustili zpět. To pro mě byl velký stres. Měla jsem strach, že to, co jsem nabyla, mi znovu vezmou.“

„Už čtyři roky jsem zpět tady. Já jsem si vždy myslela, že Češi mají oproti Švédům více pozitivní povahu a že si více pomáhají. Dnes ale vidím, že jsem celé ty roky žila ve velkém omylu. Potkávám i spoustu dobrých, pozitivních lidí, ale jinak říkám, že mnozí Češi jsou expreti na stěžování si. Mluvíte s nimi a oni mají klapky na očích a vidí jen to negativní. A ode mě očekávají to samé – mluvím dobře česky, takže mě berou, jakou že všechno vím, všechno znám. Tak jako to vědí a znají oni. Ale já mnoho věcí, co se týče politiky nebo přistěhovalců, vidím s tou svou zkušeností jinak. A už vůbec nechápu, jak lidé v mém věku mohou být stále v komunistické straně. Takže neustále narážím – neustále si tady s někým nerozumím. Lidé něco očekávají ode mě a já zas, třeba když jdu někam na úřad, očekávám, že se budou určitým způsobem chovat ke mně. Ale mám skupinu svých přátel, kde tyhle problémy nejsou. Například před rokem jsem se na dovolené na Kypru skamarádila s jednou paní v mém věku. Výborně spolu vycházíme, rozumíme si. Je to, jako kdyby tady za toho komunismu ani nežila.“

/

„I emigrated to Sweden in 1970. I was twenty years old but suddenly I was like a small child who starts to speak. But it was not so difficult for me to decide to leave. I could see that the people choked from the system more and more, that I wouldn’t have had much of a future around here. But when I applied for the asylum in Sweden, I realized that there was no way back. After that I’d been asking myself for a long time: ‚Was that a good decision? I don’t understand the people around here, after all. And I don’t know what will come next.‘ But I can see today that I have done the best I could back then. I cannot imagine how my life would have looked like around here, in times when people couldn’t do anything, when they were being monitored, interrogated and had to do everything they were told.“

„I learnt language, I got married and after a few years I got an emigration passport. So I was able to visit Czechoslovakia. I remember that for a long time I had bad dreams about not being able to return from here. That was a huge stress for me. I was afraid that they will take away the things I’d gained.“

„I’ve been living back here for four years. I always thought that Czech people have more positive attitude than the Swedes, that they help each other more. But now I see that I had a false perception all those years. I meet a lot of good, positive people around here but I often say that Czechs are experts of complaining. You talk to many of them and they have a tunnel vision and see only the negative things. And they expect me to see things in the same way – my Czech is good so they tend to think that I know ‚how things are’, meaning in the same way as they do. But with my experience I perceive a lot of things, be it politics or immigration, in a different way. And I cannot understand at all how people of my age can be members of the communist party. So I keep colliding with people – there is constantly some misunderstanding. People expect things of me and I have expectations of them, when I go to arrange things to an office. But I have a group of friends with whom there are no problems like this. Last year, for example, I met a woman of my age during a vacation on Cyprus. We get along very well, we understand each other. It is as if she didn’t even live here during the communism.“


HOPRG_1746a

„Já jsem zažila socialismus, zažila jsem kapitalismus. A musím říct, že socialismus mi připadal o trochu lepší – více se staral o lidi. Ano, byli lidé, kteří měli málo, ale nebyli vysloveně chudáci. Teď jsou chudáci. I ten důchodce, když je sám, když má vystačit se svým důchodem, tak je z něj dneska chudák. Však se podívejte – kolik starých lidí se dnes usmívá? Podle mě by se mělo vytvořit nějaké pravidlo, aby si mohl opravdu každý vydělat, aby každý měl alespoň nějaké minimum. Maximum ne, každý ať si zaslouží. Jen ty miliardáře bych vůbec nepěstovala. Protože oni když mají jednu korunu, tak chtějí dvě a když mají dvě, tak chtějí deset. A plno jiných nemá nic. Proto není kapitalismus schopen vytvořit společnost, která bude dobrá. To musí přijít ještě něco jiného. Ale já jsem obyčejná ženská a je mi devadesát let – mě se neptejte, jak by to mělo vypadat.“

/

„I lived in socialism, I’ve been living in capitalism. And I have to say that socialism seemed a little better to me – it took more care of the people. Yes, there were people who had little but not people who had nothing at all. Now there are such people. Even the pensioner, when he is left alone, when he has to pay everything from his pension, is a poor man nowadays. Just look around – how many old people smiles? I think they need to create a rule so that every man can earn some basic money, so that every man has a certain minimum income. Not a maximum income, let every man earn what he deserves. I just wouldn’t breed the billionares at all. Because when they have one crown, they want to have two. And when they have two, they want to have ten. Yet many other people have nothing at all. That’s why capitalism is not capable of creating a just society. That’s why we need yet another system to come. But I am an ordinary ninety years old woman – don’t ask me how it should look like.“


HOPRG_1744a

“Já jsem vždy více myslela na ostatní než na sebe. Obětovala jsem se pro rodinu, páchala dobro v různých neziskových organizacích. Sama jsem se chtěla se vším poprat sama, neobtěžovat svými problémy druhé. Asi dvakrát v životě se mi stalo, že aniž bych o to požádala, tak se mi pomoci dostalo. To byl takový sladký návrat za všechnu tu pomoc, co jsem kdy poslala směrem od sebe.”

“Začátek devadesátých let pro mě byla hodně těžká doba. Bez zaměstnání, dluhy, bylo před Vánoci. A já doma měla jen skývu suchého chleba. Jednoho dne ke mně přišli na návštěvu bývalí kolegové z jedné neziskové organizace. Nesli tři krabice plné dárků, včetně základních potravin. Vždy, když jsem během těch Vánoc otrevřela lednici nebo spíž, jsem začala plakat. Oni přitom měli největší hrůzu z toho, že se urazím. Každé Vánoce si na to vzpomenu.”

/

“I always thought more of other people than of me. I sacrificed myself for my family and I worked for the good in various NGOs. I always wanted to struggle with everything on my own, not to bother other people with my problems. Twice in my life it happened that somebody helped me although I didn’t ask for it. That was a sweet return for all the help I had given to others.”

“The beginning of the1990’s was a difficult time for me. I had no job, I had debts, Christmas was coming. We had just a slice of dry bread at home. One day, colleagues from an NGO where I used to work came to visit me. They brought three boxes full of gifts, including basic food items. I started to cry every time I opened the fridge or the pantry that Christmas. And they were so afraid that I would be offended by it. I remember this every Christmas.”


HOPRG_1743a

„Já jsem teď prostě šťastná. Za poslední rok a půl se mi splnilo vše, co jsem chtěla: Našla jsem si bezvadného partnera, koupili jsme si spolu bezvadný domeček, máme jednoho malého a šíleného psa a plánujeme rodinu – zrovna jdu tisknout svatební oznámení. Takže já jsem na takovém obláčku a užívám si to. Najednou mi všechno dává větší smysl. Přijde mi, že předtím jsem se tak trochu plácala ze strany na stranu. Přišla jsem večer z práce do podnájmu a říkala si: Tak, a co teď? Šetřila jsem peníze, ale vlastně nevěděla na co. Dnes vím, že z práce přijdu do svého domečku, vím že budu na zahradě, vím, že počkám, až přijde můj milý, vím že uvaříme večeři, vím, že si naplánujeme výlet. Je to najednou takové jiné.“

„To je zvláštní – když se tak poslouchám, tak zním hrozně sluníčkově. To vůbec nejsem já.“

/

“I’ve been so happy lately. Everything I dreamt of came true in the last year and a half: I found myself a great partner, we bought ourselves a great little house, we have a small and crazy dog and we plan a family together – right now I am on the way to print wedding announcements. So I am over the moon right now and I enjoy it. Everything suddenly started to make sense to me. Now I see that I used to wander through life without a goal before. I used to go to work, rent a flat and save money without knowing for what cause I save it. Now I know that I come back home from work into my little house, I know that I will spend some time in a garden, I know that I will wait for my beloved to come home, I know that we will make ourselves a dinner, I know that we will plan a trip together. Suddenly it’s different.”

“That’s strange – I sound like such a positive person. That’s not me at all.”


HOPRG_1741a

„Já jsem beran, který si našel rakyni. Vždy byla tak citlivá jako já jsem byl hrubosrstý. Právě to bylo na úplném začátku našeho vztahu zajímavé, hezké. Ale pak se ukázalo, že je to ta největší potíž. Takže už jsme se stihli i na rok a půl rozejít.“

„Klasická situace je, že slunce mého života něco chce a já zareaguji jasně, rychle a bez jakýchkoliv emocí. To ji ale zraní. Takže to mi dává příležitost nemít svoje přirozené, velmi prudké reakce typu ‚ne‘, ‚jo‘, tečka. Je to pro mě příležitost si uvědomit: Ano, tady je slunce mého života a já bych se na ni teď mohl podívat, usmát se, udělat, že jsem se zamyslel a pak říct: ‚Asi by se mi líbilo, kdyby to bylo takhle.‘ Což je to, co ona chce.“

„Nedávno jsem přišel večer domů a měl takovou tu klasickou, základní reakci chlapa machistického typu, východní Slovensko, 1930. Otevřel jsem dveře, nebylo uklizeno. Hučel vysavač, nebylo uvařeno. Ačkoliv otec, který živí rodinu, již přišel domů! Koukal jsem se na to, krev se mi narhrnula do hlavy a už mi tam letělo: ‚Cos celý den dělala, s těma dětma?‘ Ale pak jsem se zastavil a došlo mi, že to můžu udělat jinak. Tak jsem se usmál, objal ženu a řekl, že jsem rád, že jsme všichni zdraví.“

„Takovéhle momenty, to jsou prostě příležitosti. Příležitosti zachovat se jinak, než jaký je ten archetyp, než jaká nám naběhne prvotní reakce. S tím se bojovat nedá, ale můžeme to vidět. A můžeme to změnit.“

/

„I am Aries who found himself a woman who is Cancer. She’s always been as sensitive as I was rough. That’s what was interesting and nice at the beginning of the relationship. But it turned out to be the greatest problem. So we already managed to break up for a year and a half.“

„A typical situation starts with her, the sun of my life, demanding something from me, who usually responds in a very quick, clear and emotionless manner. Which is rather hurtful for her. So this gives me an opportunity not to have my natural, very abrupt reactions like replying ‚yeah’, ‚nope’, period. It’s an opportunity for me to realise: Alright, here stands the sun of my life and what I could do right now is to look at her, smile, pretend that I am thinking over the cause and than to say: ‚I guess I would like it to be this way.‘ Which is what she wants.“

„Recently I came back home in the evening and had the typical, basic reaction of a macho kind of guy, Eastern Slovakia, 1930. I opened the door, the flat was not cleaned up. The vacuum cleaner was roaring, the dinner was not prepared. Even though the man, the provider of the family, has arrived! I was looking around, blood was rushing to my head and I was already prepared to say: ‚What did you do all day with the kids?‘ But then I stopped and I realised that I could do it some other way. So I smiled, hugged my wife and told her how happy I was that we were all well and healthy.“

„These kind of moments are opportunities for us. Opportunities to act in a different way than the archetype tells us to, in a different way than our initial reaction tells us to. We cannot fight that but we can see that through. And we can change that.“


HOPRG_1745a

„I used to play the violin before but the tone was too high for me. And it was too tiny.“

/

„Dříve jsem hrávala na housle, ale jejich tón na mě byl moc vysoký. A ony moc mrňavé.“


HOPRG_1740a

(3/3) „Když mě čtrnáct dní po mých osmnáctých narozeninách táta vykopl z bytu, tak jsem se cítil být vržený do velkého oceánu. Bez ničeho. Neviděl jsem to tenkrát tak dramaticky, ale asi jsem měl. Nejdřív jsem chvíli bydlel u jedné své bývalé učitelky mimo Prahu, pak v Libni v domě na půl cesty, pak různě po kamarádech. Dnes jsem sám v malém bytě, kde teď zrovna žiju bez elektriky. Každou chvíli navíc hrozí, že nedám dohromady peníze a skončím na ulici. A tentokrát už opravdu nevím, co dělat. A lidem už moc nevěřím. Protože většinou, když jsem od někoho přijal pomoc, tak se mi to nakonec vymstilo.“

„Když jsem po dohodě odešel z poslední práce, tak jsem šel po ulici a říkal si, že já mám asi opravdu problém s autoritou. Kór když je to chlap. Rozhodně nelezu do konfliktu jen tak. Ale jsem ochotný se hádat a přít, když si myslím, že jsem v právu. A s tím mají autority problém. No, ale začal jsem hledat další práci. Uplynul měsíc, dva měsíce, tři, čtyři – práce nikde. Nemám holt dodělanou střední školu a jsem tmavej. Z většiny míst mi ani neodpověděli, když jsem se šel někam zeptat na přímo, tak mě vždy odmítli. A přitom blbý nejsem a umím jazyky. Nevím, co je špatně. Něco je ale špatně.“

„Snažím se dnes bojovat, i když už nemám ani žádnou zbraň. Ale mám pocit, že se poslední roky jen točím v kruhu. Je blbé někoho obviňovat z toho, jak se dnes mám, nikdy jsem to nedělal, ale co jsem měl kdy udělat jinak? Já jsem prostě jednal podle toho, v jaké jsem byl situaci. Udělal jsem spoustu věcí, které bych za normálních okolností neudělal. A udělal jsem i chyby. Třeba, že jsem se zamiloval. Vzal jsem si potom půjčky na bydlení, které jsem tehdy pro nás dva chtěl vytvořit. Od té doby mám dluhy. Snažím se teď proto vydělat prachy, kde to jde. Poslední dobou se často budím s tím, že je večer někde pokerový turnaj. Že bych tam mohl jít a teoreticky vyhrát. Poker jsem hodně hrál i na internetu. Jeden čas to bylo hodně fajn. Od listopadu to už vůbec fajn není.“

„Nikdy jsem nechtěl, aby na mě někdo koukal jako na chudáka. Protože já jsem strašně hrdý. A paradoxně bych jednou chtěl pomáhat lidem. Uvědomuji si, že jsou takoví, kteří jsou na tom hůř než já, a vím, jak funguje, respektive nefunguje, systém. Chci se z toho všeho dostat a nějak se přičinit, aby nemuselo tolik lidí trpět. Když už jsem tady a mám tohle za sebou, tak si říkám, že to asi má nějaký důvod. Třeba je tohle ten důvod.“

/

„When my father kicked me out of the flat fourteen days after my eighteenth birthday, I felt like being thrown into a big ocean. I didn’t have a thing. I didn’t see it very dramatically back then but I guess I should have. At first I stayed at a place of my former teacher outside of Prague, then in a Halfway House in Libeň, then with various friends. Now I live alone in a small flat, currently without electricity. Every now and then I have a problem to get money together to pay the rent so there is a risk that I will end up on a street. And this time I really don’t know what to do. And I don’t have much trust in people anymore. Because usually when I accepted a help from someone, it backfired on me eventually.“

„When I left my last job by agreement, I was walking down a street and I thought: ‚I really do have a problem with an authority.‘ Especially if the authority is a guy. I definitely always think twice before I engage in a conflict. But I am capable to argue when I think that I am right. Authorities have a problem with that. Well, but I started to search for a new job. A month passed, two months, three, four – no job. I am not a high school graduate and I am dark-skinned. They didn’t reply to me from most of the places. When I went to ask directly, they always refused me. Even though I am not stupid and I can speak foreign languages. I don’t know what’s wrong. But something is wrong.“

„I try to fight even though I don’t have any weapons anymore. But I have a feeling that I’ve been turning in a circle for the last couple of years. It’s stupid to blame someone for my current life but what should have I done differently? I always acted according to the situation I was in. I did a lot of things that I wouldn’t have done otherwise. And I made some mistakes. Like falling in love. I took loans for rents of a place I wanted to create for the two of us. I have had debts ever since. That’s why I try to earn money wherever I can now. Lately I’ve been waking up with a thought that there is a poker tournament somewhere in the city. That I could enroll and theoretically I could win. I played poker online as well. I was very good for a while. But since November it’s not goot at all.“

„I never wanted anynone to pity me. Because I am very proud. It’s paradoxial that I would like to be a man who helps others one day. I am aware that there are people who are in a worse situation than I am and I know how the system works, or rather how it doesn’t work. I want to overcome all this and do something so that not so many people suffer. When I am here and I’ve been through all of this, I think there must be some reason. Maybe that’s is the reason.“


HOPRG_1740e

(2/3) „Výčitky svědomí, to je moje. Za každou špatnou myšlenku mám výčitky. Dřív jsem měl i tendenci se za to trestat. Když jsem byl ve společnosti, tak jsem se štípal. Nebo jsem se kousal – měl jsem zevnitř úplně prokousané tváře. Když jsem byl sám doma, tak jsem si klidně nafackoval. Dával jsem si pěstí do nohou, do rukou, kamkoliv mě napadlo. Kdykoliv mě napadla jakákoliv špatná věc. Třeba, když jsem si o někom řekl, že je debil. Nebo když jsem něco pokazil. Musel jsem se potrestat. Protože když jsem se kdysi učil doma a něco řekl špatně, tak jsem hned dostal. Když jsem blbě umyl talíř, tak jsem dostal. Když jsem se na něj blbě podíval, tak jsem dostal.“

„Pak jsem si ale jednoho dne uvědomil, že s tím musím přestat. Koukal jsem se na něco v televizi a někdo tam někomu dal bezdůvodně facku. Zrovna ve chvíli, kdy jsem se zase chystal se kvůli něčemu potrestat. V tu chvíli mě napadlo: ‚Proč by sis měl ubližovat? Máš se přece rád. A když si něco myslíš nebo uděláš, tak k tomu asi máš důvod.‘“

„Přestal jsem si ubližovat fyzicky, ale mám pocit, že si nevědomě dál ubližuji psychicky. Je to, jako kdybych byl na nitkách, jako loutka. Pořád opakuji ten model, který on mně předal. Na terapii teď hodně řešíme, že já chci uspět ve všem, co dělám a co chci dělat, ale vlastně si v tom nakonec nějakým způsobem bráním sám. Vnitřně cítím, že chci změnu, ale zároveň jako kdybych ji nechtěl. Někdy úplně iracionálně udělám něco, co vím, že udělat nemám. Protože je to špatně. Třeba partnerské vztahy. Já mám na lidi čuch, mám dobrou intuici, ale přesto: Když vím, že do toho vztahu lézt nemám, tak já do něj vlezu. A naopak. Já jsem zatím nikdy nebyl s někým, s kým bych doopravdy být chtěl. Zato jsem byl pokaždé s někým, s kým jsem být nechtěl.“

/

„Remorse and feeling guilty, that’s me. I feel guilty about every bad thought I have. I used to incline to even punishing myself. When I was among people, I pinched myself. Or I used to bite myself – my cheeks used to be all bitten through on the inside. When I was alone at home, I even slapped myself. I used to punch my legs, my arms, every place of my body I could think of. Every time I had a bad thought. Like when I thought that somebody was an asshole. Or when I messed up something. I had to punish myself. Because when I was studying back at home and said something incorrect, I got beaten up. When I washed a plate poorly, I got beaten up. When I looked at him in a way he didn’t like, I got beaten up.“

„Then one day I realized that I have to stop. I was watching a film on TV where somebody slapped other person without a reason. Right after that I was about to punish myself for something again. Suddenly I thought: ‚Why would I hurt myself? I like myself, after all. And I probably have my reasons when I think or do something.’“

„I stopped hurting myself physically, yet I feel I keep on hurting myself emotionally. I feel like I was a puppet on strings. I keep on repeating a pattern he gave me. In therapy, we talk a lot about me wanting to succeed in everything I do but at the same time I build my own barriers to achieve it. Deep down I feel I want a change but it seems as if I didn’t want it. I sometimes do something entirely irrational, which I know I should’t do. Because it’s wrong. Take relationships, for instance. I have a good intuition when it comes to people but even though: When I know that I shouldn’t start this relationship, I hit it off. And the other way around. I have never been with anyone I would really like to be with. And I have always been with someone I have never wanted to be.“


HOPRG_1740c

(1/3) „Táta nikdy nešel pro facku nebo kopanec daleko. Každý den se doma řvalo, ale často nezůstalo jen u slov. Já jsem se prostě snažil přežít. A kompenzoval jsem si to ve škole. Byl jsem tam takový, řekněme, hodně upřímný – co jsem si myslel, to jsem řekl. Když jsem si myslel, že učitelka nemá pravdu v tom, z čeho mě osočila, tak jsem nedal pokoj, dokud neuznala, že můj názor má také nějakou váhu. Ale většinou to dopadlo tak, že jsem dostal poznámku. Ty jsem domu nosil pořád. Aspoň měl důvod mě zmlátit. On sice důvod nikdy nepotřeboval, ale takhle alespoň nějaký měl, aspoň to bylo ‚zaslouženě‘. Takhle to bylo až do mých osmnácti, kdy si našel hloupou záminku a jednoho dne mě v deset večer vykopl z domu.“

„On moc dobře ví, jak mluvit s lidmi. Neznám nikoho s větším manipulačním talentem. Je schopný ti v jednu chvíli strašně rozbít hubu a za hodinu tě téměř přesvědčí o tom, že se to nestalo. Takže já se vlastně nedivím, že od něj matka zdrhla. Ale nechápu, že s ním nechala svoje dítě.“

„Když mi bylo třináct, tak jsem jednou dostal přes hubu víc než normálně a poprvé mě napadlo, že bych se mohl zabít. Ukradl jsem ve škole třecí misku s tloučkem a nějaké chemikálie, doma jsem sebral nějaké prášky. Všechno jsem to roztloukl. Říkal jsem si: ‚Ať je tam toho co nejvíc – když selže jedno, tak zabere to druhý.‘ Ale pak, když jsem se to chystal vypít, mě napadlo: ‚Takhle přeci nemůže přemýšlet třináctiletý dítě.‘ A uvědomil jsem si, že když to udělám, tak on vyhraje.“

„Nikdy jsem o tom nemluvil, ale mám pocit, že už jsem mlčel moc dlouho. Já dnes prostě nevím, jak si mám tu svoji minulost vyřešit. Hlavně si říkám: Proč? Vždyť je to zbytěcné – už to bylo, už to nezměním. Chci jít dál. Ale čím víc chci jít dál, tím víc mám pocit, že stojím na místě. Jsem svým způsobem hrozně zahořklý člověk. Protože tenkrát byli lidi, kteří s tím mohli něco udělat. Ale všichni nad tím zavírali oči. Věděla to celá škola, všichni moji učitelé, věděli to na sociálce, doktorka viděla modřiny, monokly. Za celou dobu si ho jednou pozvala paní ze sociálky a řekla mu: ‚Pane, tohle nesmíte dělat.‘ To bylo celý. Jak já jsem si přál skončit v děcáku! Ještě dnes si říkám: Kdybych skončil v děcáku, tak bych vyhrál. Protože tam by mě možná taky někdo bil, ale nebyl by to člověk, který mě má milovat.“

/

„I had an abusive father. He screamed at me every day but words often weren’t enough for him. I was just trying to survive. And I compensated for it at school. Let’s say I was very honest around there – I always said what was on my mind. When I thought that a teacher accused me of something which wasn’t true, I didn’t give it a rest until she admited that my opinion was valid. But it usually turned out that they wrote a message for parents into my pupil’s record book. I brought a lot of those back home. At least he had a reason to beat me up. He never needed a reason but at least he found one this way, at least the punishment was ‚deserved’. It was like this until I was eighteen when he found a stupid pretence and kicked me out of the house at ten o’clock in the evening.“

„He knows very well how to speak with people. I don’t know anyone who would be a better manipulator than he is. He is capable of smashing your face and in one hour he is able to convince you that it never happened. So I don’t even wonder why my mother left him. But I cannot understand how she could left her child with him.“

„When I was thirteen, I got beated up more than usual one day and for the first time I thought that I could kill myself. I stole mortar and pestle at school, some chemicals and I found some pills at home. I crushed everything. I thought: ‚The more the better – if one thing fails, the other will work.‘ But then, as I was ready to drink it, I thought: ‚This is not how thirteen year old child should think.‘ And I realized that if I had done this, he would have won.“

„I never talked about this but I have a feeling that I’ve remained silent for too long. I just don’t know how to deal with my past. Mostly I think: Why should I do it? It’s useless anyway – the things were done, I cannot change them now. I want to go forward. But the more I want to go forward, the more I have a feeling that I am stuck. In a way I am a very bitter man. Because there were people back then that could have done something. But all of them turned a blind eye to it. The whole school knew about it, all my teachers did, people at social services. My doctor saw me all black and blue. During all those years it happened once that a woman from social services called him in and told him: ‚You cannot do that, sir.‘ That was it. How I wished to end up in children’s home! Up until today I think: What a victory it would have been! Even though there might have been a person who would have beat me, at least it wouldn’t have been a man who was supposed to love me.“


HOPRG_1739a

„I drew this yesterday when I had lunch in front of the astronomical clock. The guy on the top was sitting next to my table. He looked like he needed a crown.“

/

„Tohle jsem nakreslil včera, když jsem obědval před Orlojem. Ten chlápek nahoře seděl vedle mého stolu. Vypadal, že by potřeboval korunu.“